Být dcerou herců, není vždy jen procházka růžovou zahradou 1. Kapitola

24. ledna 2010 v 14:54 | M *KiSs* |  Být dcerou herců, není vždy jen procházka růžovou zahradou

Tak jsem se rozhodla dát sem konečně i tuhle povídku. Zatím má jen dva zveřejněné díly. Dlouho jsem se k ní nevracela, ale teď právě píši další díl. Proto se mpřidávám. Krásné čtení. :D



1. Kapitola

Jmenuji se Jane Stewart Pattinson a je mi 17 let. Moje máma je Kristen Stewart a táta Rob Pattinson. Nedávno jsem se přestěhovala z L.A. do Forks. Vadilo mi že jsem neměla žádné soukromí. Když jsou vaši rodiče slavní herci, tak se nedivte. Stále jsem byla pod dohledem fotografů. Neměla jsem skutečné dětství. Proto jsem se rozhodla že se odstěhuji do Forks. Rodiče proti nebyly. Proto teď bydlím bez nich ve Forks. Společnost mi dělají jen dva Bodyguardi.

"Slečno, je načase jít do školy" zavolají na mně oba dohromady.

Oblékla jsem se a utíkala ven.

"Chcete odvoz, slečno?" zeptal se mně jeden z nich. Budu si muset jejich jména zapamatovat.

"Pojedu sama" odpověděla jsem.

Chtěly oba něco říct, ale já už nastupovala do svého Volva. Školu jsem našla snadno, nepotřebovala jsem k tomu ani mapu Forks. Na parkovišti bylo jen pár aut. Moc lidí sem asi nechodí brzo.

"Ahoj, jsem Jessica" představila se mi první dívka, která mně zahlédla.

"Ahoj, Jane" odpověděla jsem ji.

"Kdybys potřebovala pomoct, tak přijď za mnou" nabídla mi.

"Potřebovala bych vědět, kde je kancelář" zeptala jsem se jí rovnou.

"Ty prosklený dveře hned naproti" ukázala mi.

"Díky" taky mně to mohlo napadnout.

"Není zač, jak už jsem řekla, ráda pomůžu" odpověděla mi.

Byla jsem ráda že po mně nechtěla celé jméno. To bych myslím neunesla. Já sama jsem totiž v pár filmech hrála. Všechny měly úspěch. Možná mně tady moc neznaly, na to jsem taky sázela při výběru města pro nastěhování.

Vešla jsem do kanceláře. Uvnitř svítilo jasné světlo. Kancelář byla malá; malá čekárna s polstrovanými skládacími židličkami, oranžově kropenatý koberec, na zdech bez ladu a skladu visely nejrůznější plakáty a ocenění, mezi nimi hlasitě tikaly velké hodiny. Všude rostly pokojové květiny ve velkých plastových květináčích, jako kdyby nebylo dost zeleně venku. Místnost byla přepůlená dlouhým pultem neuspořádaně zarovnaným drátěnými košíky plnými papírů a se spoustou jasně barevných letáčků připevněných na jeho čelní straně. Za pultem stály tři stoly. U jednoho z nich seděla korpulentní zrzavá žena v brýlích. Měla na sobě fialové tričko.

Zrzavá žena vzhlédla. "Hledáte někoho?"

"Jsem Jane Stewart Pattinson," představila jsem se.

"Samozřejmě," řekla. Prohrabala se nebezpečně se kymácející hromadou dokumentů na svém stole, až našla ten, který hledala.
"Tady mám váš rozvrh a mapku školy." Přinesla k pultu několik papírů, aby mi je ukázala.

Když jsem vyšla z kanceláře, parkoviště bylo již přeplněné studenty. Šla jsem na hodinu. Najít třídu byla hračka. Zvláště díky Jessice, která mi zase pomohla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zachary Zachary | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 1:53 | Reagovat

Info jsem vstřebal - Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama