Upírem Proti Své Vůli 15. kapitola

23. ledna 2010 v 16:56 | M *KiSs* |  Upírem Proti Své Vůli
No takže tohle je předposlední kapitolka kterou mám zatím napsanou. Za chvíli přidám další. :D


15. To mi nedělej

Z přemýšlení mně vytrhla Jessica která bez zaklepání vtrhla do pokoje.

"Tak co budeme dělat?" zeptala se mně nadšeně.

"Sedět a koukat?" navrhla jsem.

"Ne, já spíš myslela nákupy," vyhrkla. Než jsem se stačila vzpamatovat ocitla jsem se před domem.

"Jedeme tvým autem," řekla a běžela si sednout. Modlila jsem se aby nebyly v zapalování klíčky. Byly. S povzdychem jsem nasedla a naštvaně jela do centra. Jessica která celou cestu něco mluvila, jsem moc neposlouchala. Kdyby alespoň bylo to téma nějak zajímavé, ale ona mluvila ani nevím o čem pořád dokola. Dokonce jsem, když jsme dojely na místo, byla ráda.

"Kam se jde první?" zeptala jsem se naštvaným tónem.

"Spodní prádlo," vyhrkla a táhla mně k obchodu.

"Tohle není dobrý nápad," namítla jsem, když mi ukázala noční košilku která víc odkrývala nežli zakrývala.

"Nemel a zkus si ji," poručila mi Jess. Vzdala jsem se a šla si ji vyzkoušet. Vyzkoušely jsme snad celý obchod, ale nakonec jsme odešly jen s třemi modely. Dostanou své zasloužené místo v šatně. Budou uloženy hned vedle těch od Alice.

"Kam teď?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"No ve Forks bude za chvíli ples, takže bych si tady mohla koupit nějaké šaty," odpověděla mi nadšeně. Hned jsem se chopila příležitosti.

"Dobře, já si půjdu sednout do té restaurace naproti," řekla jsem a vydala se k ní.

"Dobře, ale počkej tam na mně," vzdala se.

"Počkám," zavolala jsem a nadšeně šla k vysvobození. Vešla jsem dovnitř a oddychla si. Na chvíli mám pohov.

"Ahoj, Bello," zavolal na mně někdo nadšeně. Otočila jsem se a usmála se.

"Ahoj, Jacobe," pozdravila jsem ho.

"Co že tě ta pijavice pustila," zeptal se najednou podrážděně.

"Tak za prvé on není pijavice a za druhé s ním nemusím být vždy," odsekla jsem mu.

"Promiň, já tě nechtěl naštvat," řekl smutně.

"Ale povedlo se ti to," trucovala jsem.
"Nezlob se," řekl a vzal mně opatrně za ruku.

Usmála jsem se. "Když na tebe je těžké zlobit se," špitla jsem.

"To je dobře," usmál se krásným úsměvem.

"Jak pro koho," zasmála jsem se.

"Pro mě určitě," řekl a v očích mu podivně zajiskřilo.

"Na co myslíš?" zeptala jsem se ho.

"Na to co na něm asi všechny vidíte," odpověděl mi po chvíli ticha.

"To by bylo na dlouho," řekla jsem a táhla ho k nejbližšímu stolu.

"Co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se ho.

"No, potřeboval jsem nějaké náhradní díly," odpověděl mi. No mohlo mně to samozřejmě napadnout.

"Aha, jasně," řekla jsem zamyšleně.

"A co ty tady?" zeptal se mně na oplátku.

"Přijela má sestřenice Jess, takže nakupuji," zasmála jsem se.

"Co je na nakupování srandovního?" zeptal se zvědavě.

"Ale nic," zašeptala jsem.

"To se takhle bavíš s každým?"

"Jak to myslíš?"

"No ty sedíš a jen odpovídáš, zatímco ten druhý obstarává většinu konverzace," usmál se.

"No ne, to jen dneska, mám o čem přemýšlet," odpověděla jsem mu.

"Aha, tak to mám smůlu," zašeptal.

"Vybral sis špatný den," špitla jsem.

"No to jo, já mám teď pořád špatné dny," řekl.

"Pořád?" zeptala jsem se zvědavě.

"No stěhuji se co nejdál od Forks a celého toho skandálu a natrefím na ty co ho způsobily. Zachráním krásnou holku na parkovišti a ta chodí s tým krvežíznivcem. Málem se s ním konečně poperu a ty to zkazíš. No není to hrozný?" ukončil krátké vyprávění.
"Jak pro koho," odpověděla jsem mu.

"Zase pravda," řekl.

"Vážně se ti líbím?" zeptala jsem se ho.

"A komu by ne?" odpověděl mi s pobavením v hlase.

"Spoustě klukům," špitla jsem pravdu.

"To není pravda," usmál se.

"Já to tak vidím," odpověděla jsem.

Všimla jsem si že se najednou dívá za mně. Otočila jsem se, abych viděla na co se kouká. Málem jsem sletěla ze židle…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama