Upírem Proti Své Vůli 3. kapitola

23. ledna 2010 v 16:25 | M *KiSs* |  Upírem Proti Své Vůli
Tak je tady další díl. Dneska zkusím dopřidávat všechny co jsou na stmivani.eu a pak začnu dopisovat novou 17. Kapitolu :D

3. Tak tohle jsem nečekala

Ráno jsem se probudila dříve nežli to stihla Mandy. Když mi zavolala už jsem byla na snídani. Neměla jsem zrovna náladu povídat si s ní tak jsem jí řekla ať počká se vším do školy že už tam pojedu. Pak jsem zaklapla mobil. Po snídani jsem si oblíkla kozačky a mikinu která byla stejné barvy jako mé džíny. Tedy červené. Triko jsem měla bílé s krátkými rukávy.

Do školy jsem přijela rychle měla jsem ještě dost času. Všimla jsem si že na parkovišti už nemám jen já Volvo. Bylo tu ještě jedno určitě patřilo jednomu z těch nových. Bylo stříbrné. Počkat stříbrné? Hele Bello buď v klidu víš kolik lidí jezdí ve stříbrných Volvech? Hodně. Vedle něho stálo Kanárkově žluté Porsche. Takové měla Alice. Bello blázníš měla bys jít k psychiatrovy poradila jsem si sama sobě. Už vůbec mně nepomohlo když z těch aut vystoupilo dohromady pět osob. Všichni vypadaly tak jak je popisovala kniha. Věděla jsem přesně kdo je kdo. Kniha nelhala Edward je z nich všech nejhezčí. A Rosalie ta je tak krásná. Ty blonďatý vlasy a oči. Vypadaly jako bohové. Hned jsem si uvědomila že Edward umí číst myšlenky. Ten mi teda pomohl když se na mně podíval.

"Bello měla by sis chránit myšlenky" řekla jsem si potichu pro sebe. Jak jsem to dořekla celá jejich rodina se na mně podívala. Ježiši no jo jsou to upíři slyšely to. Uvědomila jsem si. Nesměle jsem se na ně usmála. Jediná Alice mně to oplatila. Rozeběhla se za mnou. Musela lidskou rychlostí ale stejně u mě byla dost rychle.

"Ahoj já jsem Alice" řekla mi s nadšením v hlase.

"Bella, těší mně" odpověděla jsem a podala jí ruku. Potřásla si se mnou a já jelikož byla připravená na ledový dotyk jsem neucukla. Usmála se zase a vedla mně ke své rodině. Já věděla že je praštěná ale tolik? Zajímalo by mně co viděla že se ke mně takhle chová.

"Tohle je Bella" představila mně jim "Bello tohle jsou Edward, Rosalie, Emmett a Jasper". Potřásla jsem si s se všemi rukou. Až teď jsem si uvědomila že s nimi není Bella. Bylo mi to divné ale nezeptala jsem se jich.

"Co máte teď za hodinu?" zeptala jsem se nesměle.

"Španělštinu" odpověděly sborově.

"Já taky, můžeme jít společně pokud chcete" navrhla jsem jim.

"Dobře" odpověděla za všechny Alice.

Šla jsem tedy s nimi za zády do učebny. Přemýšlela kdo si sedne vedle mě. Já totiž sedím sama. Místo vedle mě zbylo Edwardovy. No alespoň budu mít jednu hodinu celou na promyšlení co si koupím při nakupování s Alicí které mně určitě nemine.

"Na co myslíš?" zeptal se mně najednou Edward. Podívala jsem se na něj jako na magora.

"To máš vědět snad ty ne?" odpověděla jsem mu překvapeně.

"Jak to myslíš?" zeptal se mně vyděšeně.

"No ty přece čteš myšlenky" odpověděla jsem mu a v hlase jsem měla pobavení.

"Jak to výš?" zeptal se ještě vyplašeněji.

"Řeknu vám to potom" odpověděla jsem mu. A po zbytek hodiny jsem se soustředila jen na probíranou látku. Ikdyž to šlo ztuha, neotočila jsem se na něj.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama