Upírem Proti Své Vůli 6. kapitola

23. ledna 2010 v 16:35 | M *KiSs* |  Upírem Proti Své Vůli
Příjemné čtení.



6. Cullenovi

Cesta k nim se vlekla. Edward byl tentokrát zaražený. Přemýšlela jsem proč. Už jsem se ho chtěla zeptat, když Alice najednou vypálila.

"Brácha, měl sis v tom pokoji uklidit, já ti to ráno radila" řekla mu a zasmála se.
Edward se koukl nejdříve na Alice, pak na mně. "Neměl jsem důvod" povzdechl si "neukázala jsi mi to."

"Tak se nezlob" promluvila po chvíli a její pohled byl ještě roztomilejší, než nejkrásnější jakéhokoli psa.

Už jí neodpověděl, jen si povzdychl.

Alice se na mně s úsměvem otočila "Bello, Esme společně s ostatními ti chystají jídlo" řekla.

"Proč? Já nemám hlad" odpověděla jsem jí po pravdě.

"Budeš mít" zasmála se.

Tak tohle mi bylo jasné, pokud vaří tak dobře jako v knížce, tak určitě. Poté jsme již nemluvily. Přemýšlela jsem jak bude jejich dům vypadat. Jasné mi bylo že bude hezký. Určitě ho upravovala Esme.

'Hlavně jsem zvědavá na Edwardův pokoj.' Když jsem si tohle pomyslela, Edward se na mně otočil. Začervenala jsem se. 'Tys to slyšel, co?' Přikývl. Usmála jsem se na něho, on mi to oplatil. Budu si muset dávat pozor na myšlenky.

Zbytek cesty proběhl v pohodě. Přemýšlela jsem nad úkolem z Matematiky.

Zastavily jsme před domem, který byl nádherný. Nedá se ani popsat jak. Celá rodina už čekala na verandě. Auto zastavilo a než jsem stihla otevřít dveře, už vedle nich stál Edward. Pomohl mi ven. Pomalu jsem se vydala k domu.

Carlisle byl takový jak jsem si ho představovala. Esme která stála po jeho boku. Vypadala sice jako ostatní, ale nebyla zas tak stejná. Něco v jejím srdcovitém obličeji, v měkkých vlnách jejích karamelově zbarvených vlasů mi připomnělo naivní dívky z éry němého filmu.
Byla malá, štíhlá, neměla však tak ostře řezané rysy jako ostatní, ty její byly oblejší.

Emmett, toho jsem již sice viděla, ale stále mně fascinoval. Kudrnaté, tmavé vlasy, vypracované svaly.

Jasper, vím proč ho Alice má ráda. Je vyšší než Emmett, je štíhlejší než on a vlasy má medově blonďaté. Hned jsem pochopila důvod, proč s Rosalii vystupují jako sourozenci.

Rosalie, vysoká, krásná s nádhernou postavou a vlasy zlaté barvy, dlouhé do půli zad. Nechápu proč se Edward nerozhodl být s ní. Místo toho je celé roky sám.

Stále mně okouzlovaly. Věděla jsem co jsou, ale nemohla jsem uvěřit že by mohly, byť jsou upíři být tak krásní.
Poslali mně do kuchyně. Čekalo tak na mně již hotové jídlo. Věděla jsem že bude dobré, ale tak moc? Za chvíli byl talíř prázdný.

Šla jsem proto do obývacího pokoje. O něčem žhavě debatovaly. Jakmile si mně všimly, Alice už byla u mě. Vzala mně za ruku a než jsem stihla cokoli namítnout už jsem byla v koupelně. Musela jsem se osprchovat. Když mi ukázala košilku, která patřila k těm, které jsem nechtěla koupit, málem jsem ji uškrtila.

"To si nevezmu" řekla jsem rázně.

"Viděla jsem že jo" odpověděla mi.

"Ach jo" nic jiného jsem na to nemohla říct.

Vykoupala jsem se a navlíkla na sebe tu příšernou košilku. Věděla jsem kde je Edwardův pokoj díky Alice, nalepila na dveře smajlíka. Povzdychla jsem si a pomalu jsem otevřela dveře. Edward seděl na posteli a četl si. Hned zvedl hlavu, usmál se.

"Já věděl že Alice něco provede" zasmál se.

"Můžu?" zeptala jsem se ho, chtěla jsem si sednout vedle něho.

"Ano můžeš, budeš v tomhle pokoji přes noc" odpověděl a chystal se odejít. Viděla jsem na něm, že by mu to pomohlo. Zas tak do smíchu mu asi nebylo, no vidět mně v tomhle kusu hadru.

"Počkej" vyhrkla jsem "nechceš si popovídat?"

"No, dobře" řekl po chvíli zaraženě.

"Tedy, pokud ti to nevadí" zašeptala jsem smutně. Chtěla jsem si s ním povídat.

"Ne nevadí, jasně že ne" vyhrkl když slyšel můj smutný tón.

Byla jsem ráda, konečně si s ním budu moct promluvit, bez dalších lidí a upírů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama