Upírem Proti Své Vůli 7. kapitola

23. ledna 2010 v 16:43 | M *KiSs* |  Upírem Proti Své Vůli
Příjemné počtení :D




7. Večer s Edwardem

"Vážně jsi nikdy nepotkal Bellu?" zeptala jsem se ho hned, jakmile si sedl vedle mně.

"Vážně nikdy žádnou, jen tebe," odpověděl mi, ale v jeho hlase jsem slyšela že nerad mluví o tomhle. Lhal, určitě.

"Prosím, nelži," špitla jsem.

"Nelžu," řekl rozhodně, a z tónu jeho hlasu bylo vidět, že se mu tohle nezamlouvá.

"Dobře tedy, všimla jsem si že máte ještě jeden volný pokoj. Asi si tam pudu lehnout" začala jsem ho vydírat.

"Tak dobře," povzdychl si "řeknu ti pravdu."

"Jednu jsem znal a potkaly jsme se ve Forks." Nadechl se, viděla jsem na něm, že se mu o tom zrovna moc povídat nechce. "Vlastně celý ten příběh Stmívání, je skoro pravdivý. Ty další už ne, neměly jsme svatbu ani vše nedopadlo dobře. Bylo to spíše jako v hororu. Ona byla jiná, úplně jiná než jaká je popisována v knize." Podíval se k oknu, v jeho obličeji se zračila bolest. "Zamlklá sice trochu byla, ale nešikovná ne. Dala se v lecčem přirovnávat k upírům."

"Co se stalo?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"Objevily se tam další upíři" odpověděl mi.

"James, Victoria a Laurent?" no jistě že oni.

"Ano" už se ani neptal jak to vím.

"Pokračuj, prosím" chtěla jsem vědět, co s stalo jinak.

"James, ji chtěl ulovit. Alice s Jasperem s ni jely pryč. Chtěly jsme ho zmást, proto jsme utíkaly jinam nežli Alice s Bellou. James na to přišel a utekl za nimi. Jeli jsme sice na místo kde Bella byla schovaná, ale přišly jsme pozdě. James ji stihl kousnout a vysát, sice jsme ho potom roztrhali ale Bellu jsme nezachránily. Byla mrtvá, přestěhovali jsme se z Forks sem, Charlie nám to nepřestal vyčítat. I když neznal celou pravdu." Chvíli bylo ticho, skončil vyprávění.

"To je mi líto," zašeptala jsem.

"Už je to dávno," řekl.

"Zas tak dávno ne," připomněla jsem mu. Vždyť to ani nebude týden.

"Je to už skoro rok. Tak dlouho jsme tam vydržely," odpověděl mi.

To jsem teda nečekala. Tak dlouho být na jednom místě, určitě musely snášet hodně pomluv. Dokážu si to živě představit. Já bych to nedokázala.
"To muselo být hrozné" konstatovala jsem.

"Ani moc nebylo," odpověděl.

"Asi si to nedokážu přesně představit," řekla jsem.

"Ani nemusíš. Nejsi už ospalá?" zeptal se když se koukl na hodiny.

"Ano vlastně jsem," a byla.

"Dobrou noc," popřál mi.

Usmála jsem se. Rychle jsem usnula, stihla jsem si však ještě všimnout, že se na mně koukal, zamyšleným pohledem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama