Upírem Proti Své Vůli 8. kapitola

23. ledna 2010 v 16:45 | M *KiSs* |  Upírem Proti Své Vůli
Příjemné počtení.

8. Ráno u Cullenů

Otevřela jsem oči. Bylo už ráno, chvíli jsem přemýšlela kde jsem, pak se mi to ovšem vybavilo. Nákupy s Alice a Edwardem, náš noční rozhovor. Zadoufala jsem že Edward bude v místnosti. Rozhlídla jsem se s nadějí, ale nebyl tu. Povzdychla jsem si. V tu chvíli u mě byla Alice, já věděla že se bude vyptávat. Přece to mohla slyšet.

"O čem jste si povídaly?" zeptala sem mně nedočkavě.

"Určitě si to slyšela," odpověděla jsem jí.

"No, po pravdě většinu ne" špitla tak abych to slyšela.

"Vyprávěl mi o tom co se stalo Belle," nemusela jsem mlčet. Tajemství to nebylo.

"A o ničem jiném?" zeptala se znovu, tentokrát ale smutněji.

"Ne, jen o tomhle," řekla jsem jí. Byla to pravda.

Alice to asi pochopila, okamžitě totiž odešla. Důvod mohl být i jiný.Třeba to že za chvíli přišel Edward.

"Dobrý ráno" řekl a usmál se na mně krásným pokřiveným úsměvem.

"Dobrý" šeptla jsem a začervenala se.

"Omlouvám se, jestli se ti zdáli po včerejším vyprávění zlé sny," řekl omluvným tónem.

"Nezdáli," odpověděla jsem mu pohotově. "Právě naopak."

"Jak se ti spalo na pohovce?" zeptal se mne.

"No… dobře, nebylo to zlé" usmála jsem se.

Oddychl si.

"Copak?" zeptala jsem se ho trochu vyplašeně.

"Nic" odpověděl. Chystal se odejít.

"Kam jdeš?" zeptala jsem se ho, tak ostrým tónem, že to i mně překvapilo.


"Potřebuješ se převléct." Usmál se na mně a odešel.

Oblékla jsem si černé úzké rifle, modrý top a bílou mikinu. Vše ze včerejšího nákupu.

Poté jsem pomalu šla ke schodům. Každý schod jsem počítala. Když se mi otevřel výhled na obývací pokoj, všichni tam už byly. Včetně Edwarda a Alice. Hned ke mně přicupitala, na rtech měla vítězný obličej. Co se zase stalo?

Podívala jsem se na Edwarda. Jen se na mně usmál. Jasper v tu chvíli, vykouzlil na rtech úsměv. Něco ho muselo potěšit. Asi nějaká emoce, moje to být nemohla, já byla jen zmatená. Koho tedy? Zajímalo mně to sice, ale ne tolik jako to kdy mně odvezou domů. Jejich dům byl krásný, avšak domov je domov. Nemám pravdu?

"Kdy máte v plánu odvézt mne domů?" zeptala jsem se všech.

"Kdy budeš chtít" odpověděl mi Edward s mírným úšklebkem.

"A co teď" zašeptala jsem. Alice stále stojící vedle mě už se chystala k odchodu.

"Já ji klidně odvezu" ozval se pohotově Edward. Alice se na mně podívala, když viděla že nejsem proti, jen pokrčila rameny a ukázala na dveře. Edward se tedy zvedl, já jsem ho jen vykuleně pozorovala. Proč se tak ochotně nabídl? Nevadí mu to? V té chvíli jsem měla dost otázek. Žádnou jsem ovšem nahlas neřekla. Nechtěla jsem aby se mi někdo s nich, třeba Emmett smál. Edward který byl už u dveří na mně pokynul abych šla.

"Půjdeš už?" zeptal sem mně.

"Jo už jdu" odpověděla jsem mu rozešla jsem se ke dveřím. Trochu jsem se bála být s ním jen tak samotná. Nic mi sice nehrozilo, ale já si vzpomněla na ten sen, který se mi zdál před jejich příjezdem. Co když se to vážně stane? 'Takhle nepřemýšlej' přikázala jsem si v mysli. To by nikdy určitě neudělal. A co když jo? Co když není takový, za jakého ho všichni považují?

Ani jsem si přes příval myšlenek nevšimla že již sedím v autě. Nevím jak jsem dokázala jen tak přejít z domu ven a ani si toho nevšimnout? Možná mi s tím někdo trochu pomohl.

"Jak jsem se ocitla tak najednou v autě?" zeptala jsem se Edwarda který právě startoval.

"Třeba ti někdo dopomohl" usmál se.

"A proč? Já bych k auta došla sama" odpověděla jsem.

"A za jak dlouho? Za sto dvanáct let?" zasmál se. Slyšela jsem taky jiný smích. Když jsem se podívala komu patří, uviděla jsem Emmetta jak skoro smíchy padá na zem. To mu někdy oplatím.

"Mně na tom nic směšného nepřipadá" utrousila jsem naštvaně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama