Happy life? Maybe, sometimes in the future - 1. Kapitola

26. února 2010 v 14:56 | M *KiSs* |  Happy life? Maybe, sometimes in the future
Psala jsem že tady budou od víkendu nové díly protože budu mít celý týden prázdniny. Sice ještě není víkend, ale tenhle díl jsem stejně napsala. Moc mně to psaní bavilo, jinak jako další začnu psát asi UPSV. Podle toho kdy se mi to bude chtít přepsat do počítače. No jo jsem trochu líná. Tak hezké pořteníčko a prosím o kritiku. xD




1. Jsem upír?

Vyděšeně jsem se dívala na teď již zavřené dveře. Jak mohl být někdo tak nádherný upírem? Vždyť ti mají vypadat jinak a copak může jít na světlo. Vždyť to je má na prach spálit? Tedy teď již i mně. Ničemu jsem nerozuměla. Jak by to bylo možné. Proč bych měla zrovna to štěstí a narazila na upíra? Štěstí? To těžko. Chtěla jsem umřít a ne být zachráněna. Pokud je pravda co se povídá a upíři nestárnou tak jak se mohu zase setkat s Edwardem. Vždyť nikdy neumřu. Budu se trápit do konce věčnosti? A kdy ten konec nastane? Může to být již zítra, ale také za hodně století. Tak dlouho na něj budu muset čekat? Ne, to nesvedu. Musím zjistit jak se zabít.

"Jaspere," zavolala jsem. Hned byl u mě. "Jak." Podívala jsem se na něj. Čekal na co se zeptám. Dodala jsem si odvahu. "Jak se upír může zabít?" dořekla jsem a on ztuhl. Co jsem zase tak hrozného řekla. Jen jsem se zeptala.

"Proč to chceš vědět?" zeptal se ostražitě.

"Chci jen vědět čemu se mám vyvarovat," usmála jsem se nevině.

"Je jen jeden způsob. Někdy ti jej řeknu," zašeptal.

Povzdychla jsem si. "Dobře, mám ještě otázku," podívala jsem se na něj a doufala že mu nebude vadit když se zeptám.

"Pokud to je normální otázka tak se ptej," zamumlal.

"Dobře. Co je pravdy o upírech?" zeptala jsem se tedy. "Doufám že na česnek alergii nemáme."


"Ne nemáme. Taky nespíme v rakvích. Vlastně nespíme vůbec." Usmál se.

"Vůbec?" to myslí vážně?

"Ne vůbec. Ani svěcená voda nám neublíží a do kostela si klidně taky zajdi. Sluneční světlo nám neublíží, ale vyhýbat se mu kvůli lidem musíme. Kdybychom vyšli za slunečního svitu na plnou ulici nikdo by nás nepřehlédl. Na slunci totiž záříme." Počkal až to všechno vstřebám.

"A co jíme?" zeptala jsem se jej.

"No jíme. Spíše pijeme a to krev," podíval se ně mně se zájmem.

"Jediná možnost není?" zašeptala jsem.

"Slyšel jsem už o upírech živících se zvířecí krví, ale i když jsem to zkoušel nikdy jsem dlouho nevydržel. Ale snažím se to zkoušet i nadále. Snad se mi jednou povede nikoho nezabít. Nebo nepřeměnit," usmál se.

"Stárneme?" špitla jsem s obavami.

"Ne. Tedy co vím ne." To jsem mohla čekat.

"Já tady vedu debatu a ty už musíš být napůl šílená žízní." Usmál se. Do té doby jsem si toho nevšimla, ale jakmile to dořekl začalo mně hrozně pálit v krku. Snad to takové nebude stále.

"Můžu zkusit ulovit prvně nějaké zvíře?" zeptala jsem se jej. Přikývl a lidským krokem šel ke dveřím. Následovala jsem jeho příkladu. Nice mi moc nešlo, ale nakonec jsem to zvládla. Venku bylo zamračeno a vypadalo to na bouřku. Jasper se rozběhl upíří rychlostí a já jsem tedy tak přidala na rychlosti. Mněl sice náskok, ale já ho za chvíli dohonila. Čím hlouběji jsme byly v lese, tím více na mně dopadaly obavy. Trochu jsem se bála toho jak budu lovit. Co když to nedokážu? Ale, když to dokázalo tolik upírů proč bych to nemohla dokázat i já? Na poprvé si přeci můžu ulovit něco menšího. Zajímalo by mně jestli upíři mohou onemocnět. Zeptala jsem se na to Jaspera ale ten řekl že ne. Kdybych tak tohle věděla před dvěma měsíci. Mohla bych zachránit Edwarda. Mohly jsme spolu být navždy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama