Upírem proti své vůli 21. kapitola

14. března 2010 v 19:51 | MaiQa |  Upírem Proti Své Vůli

Tak a je tu další díl UPSV. No nevím. Psal se mi skoro sám. V minulém dílu jsem přešla část kterou jsem neměla promyšlenou a teď už vás čekají jen díly které mám promyšlené. Jen ještě jedna otázka na vás. Líbil se vám tento díl?




21. Loučení

"Obleč si tohle," hodil po mně Edward černý župan.

"Jdeme dolů?" zeptala jsem se a hlas se mi třásl. Mněla jsem neblahé tušení.

"Chtějí s námi mluvit," šeptl. Taky věděl že se něco stalo. Oblékla jsem si župan a šla k Edwardovy. Zval mně za ruku a šli jsme dolů. Na jejich tvářích nebyly jediné známky jakékoli emoce.

"Mněly byste se posadit," promluvil Carlisle. Všichni jsme si tedy posedaly. Sevřel se mi žaludek. Tohle bude hodně zlé.

"Co se stalo?" zeptal se Edward napjatě.

"Alice, ukaž mu to," zašeptal Carlisle. Podívala jsem se na Alice. Chvíli bylo mrtvolné ticho.

"Nic jsme neudělaly," zavrčel Edward. Podívala jsem se na něj vyděšeně. Nic jsem nechápala. Komu nic neudělaly? Nebo ano?

"Co se stalo?" zašeptala jsem tak tiše že jsem ani nevěděla jestli jsem to opravdu řekla nahlas.

"Jdou sem," odpověděl prostě Edward. Kdo sem jde? O kom to sakra mluví?

"Kdo sem jde?" zeptala jsem se. V té chvíli my to došlo. Celou dobu mluvily o Volturiových.

"Proč sem jdou?" špitla jsem vyděšeně.

"Nevím," odpověděl Edward. "Carlisle, musíme něco udělat. Nemohou ji proměnit," byl zoufalý.

"Odvezu ji do bezpečí. Počkám až vše skončí a přivezu ji," ozvala se Alice. Nesmí mně od něj odvézt. Chci tu zůstat. Budu s nimi za všech okolností.

"Zůstanu tady," zašeptala jsem. Všichni se na mně udiveně podívaly.

"Bello, tady bys nebyla v bezpečí. Mohlo by se ti něco stát. Určitě by se ti něco stalo. Musíš odjet," zašeptal.

"Bez tebe nepojedu," řekla jsem rozhodně.

"Budeš muset. Nebudu riskovat tvůj život. Jsi pro mě vším. Odjeď s Alice. Prosím," šeptal zničeně.

"Slibuješ že se za chvíli zase setkáme?" zašeptala jsem. Potlačovala jsem slzy které se draly na povrch.

"Slibuji. Hlavně na sebe dávej pozor," usmál se. Nebyl to opravdový úsměv. Jeho oči se nesmáli.

"Alice, nachystej potřebné věci," podíval se na Alice. Ta přikývla a v té chvíli zmizela. Ostatní se taky odebrali jinam.

"Přicházejí kvůli mně?" zeptala jsem se.

"Někdo jim o tobě řekl, ale zdá se že si chtějí jen promluvit. Nikomu se nic nestane," ujišťoval mně.

"To doufám. Nesnesu ani samotné pomyšlení, že by se někomu z vás něco stalo mojí vinou. To bych nesnesla," již jsem nedokázala déle zadržovat slzy. Pomalu mi stékaly po obličeji.

"Nikomu se nic nestane. Vždyť na bitvu ani dojít nemusí," uklidňoval mně stále. "Jen si s nimi promluvíme."

"Tak proč tu nemůžu zůstat?" zeptala jsem se.

"Myslíme i na možnost bitvy. Na tu bych tě tu mít rozhodně nechtěl."

"Až se vrátím chci tě tu mít v celku," objala jsem ho.

"Dlouho pryč nebudeš," zašeptal mi do vlasů.

"Je čas Bello," ozvala se za námi Alice. Edward mně začal pouštět.

"Postarej se mi o ni," zašeptal k Alice.

"Vráti se ti v pořádku," ujistila ho a táhla mně do koupelny. Oblékla mně a poté odvedla k nastartovanému autu. Na místě řidiče seděl Jasper. Co bude dál? Jestli se jim něco stane přísahám že si to nikdy neodpustím. Nedokázala jsem si představit bojující Esme. Byla tak křehká. Nesmí se jim nic stát. Nestane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renca555 renca555 | E-mail | 14. března 2010 v 20:11 | Reagovat

ahoj :-D

2 pribehy-emacky pribehy-emacky | Web | 14. března 2010 v 20:37 | Reagovat

Ahoj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama