Lowe 4ever - 8. kapitola

19. července 2010 v 19:44 | MaiQa |  Lowe 4ever
Bellu čeká další den ve škole a navíc se na poslední chvíli dovídá, že přišel nový žák. Kdo to bude? Předem napovím. Je to upír.


8. Nový spolužák


"Už jsi tu novinu slyšela?" vypálila na mě Jessica, jen co jsem si sedla na své obvyklé místo. Lavici za ní. Seděla jsem jako jediná sama. Tedy, až na Edwarda. Cítila jsem, jak mě propaluje pohledem a rozhodně mi to nebylo nepříjemné.
"Jakou?" zeptala jsem se bez zájmu Jess.
"Přestěhovali se sem další děcka. Dvojčata a dneska nastupují," mluvila nadšeně.
"To je bezva," usmála jsem se nepřítomně.
"Co ruka?" zeptala se mě. Zamračila jsem se.
"Mám ji zlomenou, ale zlomeniny jsou u mě běžné," odpověděla jsem jí automaticky. Co mají všichni s tou rukou? Už se mě na to ptal Mike, Angela, Eric a spousta dalších neznámých lidí.
"Jak myslíš, že bude vypadat ten novej?" Vrátila se ke starému tématu. Pokrčila jsem rameny. Co já vím? Jen doufám, že nebude jako Edward. Chtěla ještě něco dodat, ale nestihla to. Otevřely se dveře a do třídy vešel učitel a za ním ještě někdo. Ve chvíli kdy ten dotyčný vešel, všechny holky, myslím, zalapaly po dechu. Takže další hezounek. Jinak by se takhle nezachovaly. Jediné, co mě v té chvíli zarazilo, bylo další reakce. Od Edwarda předpokládám. Ozval se zvuk podobný zavrčení šelmy, tiché ale jednoznačné varování. Připomnělo mi to chvíli, kdy v přírodopisném dokumentu zavrčí lev na svoji oběť. Přeběhl mi mráz po zádech. Jak může ale člověk vrčet? Jistě, u Edwarda se nedivím už ničemu, ale tohle je dost divné. Tahle reakce mě vyburcovala a já se prostě musela podívat. Podívala jsem se rovnou do hypnotizujícího pohledu nově příchozího. Nemohla jsem uhnout pohledem, byla jsem jako omámená. Nakonec uhnul on a to proto, aby odpověděl učiteli. Mohla jsem zase svobodně myslet. A taky jsem toho využila. On měl oči stejné barvy jako Edward. Když tedy odmyslíme ten červený nádech. Jsou snad příbuzní? Co když jsou bratři. Kolik může mít Edward ještě příbuzných? Vyděsila jsem se, když židle vedle mě zaskřípala, jak ji někdo odsunul.
"Ahoj, jsem Alec," představil se ten nový. Alec? Hezké jméno.
"Bella," odpověděla jsem omámeně. Usmál se. jako nepovel se mi rozeběhlo srdce na plné obrátky.
"Těší mě, Bello," řekl. "Co se ti stalo?" zeptal se zvědavě a hypnotizoval mou ruku.
"Dala jsem facku tady Edwardovi," ukázala jsem na jmenovaného. "Teda, alespoň jsem se o to pokusila. Myslím, že mě to bolelo víc než jeho," povzdychla jsem si.
"Myslím, že na tom něco pravdy bude," usmál se.
"No, když už si se zeptal na ruku, tak snad budu moct mít taky otázku," vydechla jsem. Přikývl.
"Kde máš sestru?" zeptala jsem se.
"Tady se nic neutají, jak tak koukám. Jane nastoupí až zítra," odpověděl mi.
"Copak, schvátila ji horečka?" ozval se Edward. Švihla jsem po něm nenávistivým pohledem.
"Ne, jen si potřebovala něco vyřídit. V Itálii," odpověděl mu pohotově Alec. Edward jakoby nejednou zbledl. Pak ovládl svůj výraz a podíval se na mě.
"Pořád tě ta ruka bolí?" zeptal se starostlivě.
"Bolí, ale ta bolest za to stojí. Alespoň jsem si ji nezlomila zbytečně. Kdybych ti měla vrazit ještě jednou, klidně bych to udělala," odpověděla jsem klidně. Ale přitom jsem byla vyděšená. Kde se tohle ve mně najednou bere?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama