Upírem proti své vůli 37. kapitola

19. července 2010 v 19:32 | MaiQa |  Upírem Proti Své Vůli
Chtěla jsem napsat setkání s Tanyou, ale nakonec jsem to nechala na příště. Jo a pardon za to useknutí. :)



37. Vlastní dům


"Lásko, vzbuď se. Jsme na místě," zašeptal mi do ucha melodický hlas. Takové probuzení chci každý den. Usmála jsem se a otevřela oči.
"To už jsme na Aljašce?" zeptala jsem se rozespale. Tak rychle ten let utekl.
"Ano jsme. Skoro celý let jsi prospala," usmál se. Tak to by vše vysvětlovalo. Proto tak rychle utekl. V té chvíli se rozblikal nápis, Připoutejte se prosím. Takže se bude přistávat. Zajímalo by mě, jak Tanya zareaguje. Měla jsem z toho hlavně strach. Zavrčela jsem. Nechápavě se na mě podíval.
"Mám strach z Tanyi," přiznala jsem se.
"Bude v pohodě. Přesto se přenést musí," usmál se.
"Klidně se s ní i poperu, přes Emmetta," řekla jsem. Zasmál se. Protočila jsem oči. Ach jo. Já bych toho byla schopna, ale pro moje bezpečí bych to udělala přes Emmetta. Přitiskla jsem se k němu, co nejtěsněji to šlo. Moc to tedy ale nešlo. Ty pásy nešly moc natáhnout. Jakmile se letadlo dotklo země a zastavilo, odepnula jsem si pás. Počkali jsme, až všichni vystoupí a potom odešli také. Po vyzvednutí zavazadel jsme šli do garáže, a jak Edwarda slíbil, stály tam naše auta. Edward jel se mnou, jeho Volvo odvezl Jasper.
"Neměl bych raději řídit já? Znám cestu," řekl. Přikývla jsem. Sedla jsem si na místo spolujezdce. Po pár vteřinách vlezl dovnitř Jacob.
"To ses nemohl spláchnout do záchodu?" zeptal se Edward podrážděně.
"To by nebyla sranda," usmál se nevinně Jacob.
"Klid," uklidnila jsem je.
"Alice na tebe mává, máš jít za nimi," řekl mu Edward. Jacob se podíval na mě. Přikývla jsem. Vylezl z auta a šel za Alice. Edward se rozjel. Vykuleně jsem se na něj podívala. Zářivě se na mě usmál. Podívala jsem se z okna. Krajina byla nádherná.
"Asi jsem ti ještě neřekl, že nebudeme bydlet s nimi. Ale budeme tam dennodenně přijíždět," řekl jakoby mimoděk.
"Kde budeme teda bydlet?" zeptala jsem se překvapeně.
"Esme nám koupila menší domek. Měl to být nejdříve svatební dar, ale rozhodla se pro něco jiného," usmál se.
"A co tam budeme dělat?" zeptala jsem se.
"Nevím co ty, ale já si budu užívat tvoji blízkost," řekl a políbil mě. Naskočila mi po celém těle husí kůže. Ihned se odtáhl a já lapala po dechu.
"Jak daleko je?" zeptala jsem se, abych zahnala myšlenky, které my létaly hlavou.
"Za deset minut bychom měli být na místě," odpověděl mi a zrychlil.
"Za deset minut tímto tempem?" zeptala jsem se. Přikývl.
"Hlavně mi mého miláčka nenabourej," usmála jsem se. Zamračil se.
"Ty máš raději auto než mě?" zeptal se rozhořčeně.
"Mezi plechovými miláčky ho miluji, ale více než tebe ne," usmála jsem se.
"Jen aby," řekl.
"Nežárli, nebo mu stoupne benzín do hlavy," usmála jsem se. Protočil oči, ale nic neřekl.
"No tak promluv na mě. Znervózňuje mě to ticho," poprosila jsem. Podíval se na mě a usmál se. Pokračoval v jízdě.
"Tak jsme tady," zastavil. Koukla jsem se před sebe. Přede mnou se vyšil patrový dům.
"To je vážně jen pro nás?" zeptala jsem se. To nemůžu nikdy využít, tolik prostoru. Edward mi otevřel dveře a přidržel mi je. Vystoupila jsem.
"Jdeme na prohlídku?" usmál se. Vydali jsme se k domu. Přidržel mi velké napůl skleněné dveře.
"Tak kde začneme?" zeptal se.
"Patrem," usmála jsem se. Táhl mě do schodů a ukazoval mi všechny místnosti. Byly zcela vybavené. Nic nechybělo.
"Kdy to stihly?" zeptala jsem se.
"Před týdnem odjela Alice a Esme na jeden den stěhovat," usmál se. Táhl mě do dalšího pokoje. Ložnice, byla nádherná.
"To je nádhera," zalapala jsem po dechu.
"Na tvoji krásu nemá," usmál se Edward a spojil naše rty. Byl to polibek, který neměl končit. Pootevřela jsem ústa a Edward mi do nich vnikl jazykem. Přitiskla jsem se k němu tak, jak to bylo jen možné. Začal postupovat dopředu a položil mě na postel. Začal mi docházet kyslík, a tak se přesunul svými rty na můj krk. Po každém jeho polibku mi naskočila husí kůže. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky košile. Edward se přesunul z mého krku zpět k ústům. Začal mě hladově líbat. Rozepnula jsem poslední knoflíček na jeho košili a stáhla mu ji. Začal mě na oplátku zbavovat mých šatů. Hladově jsem mu jezdila po těle a vychutnávala si to.
Dnes večer padly všechny dosavadní zábrany.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama