I am bound to you - 2. Kapitola

25. června 2011 v 16:47 | MaiQa
Co může být horšího, než přijít o vše? Přijít o možnost stárnutí. O možnost volby. Nejhorší je, když někdo zvolí za vás. Máte mu pak být vděční, nebo ho nenávidět?


2. Já a upír? Hrabe ti?
Bolest skončila přesně tak rychle, jako začala. Možná až moc nečekaně, přesto jsem ještě pár dalších minut počkala. Vždyť přicházela po vlnách. Ale nic se nedělo. Nakonec jsem se pohnula. Čekala jsem, že ani nebudu moct hýbat rukama, ale mohla jsem. Otevřela jsem oči a zalapala po dechu. Vše bylo tak…ostré. Viděla jsem každou částečku prachu, bylo to úžasné. Ale jak je to možné? Vždyť jsem nikdy tak dobře neviděla. A co vlastně…z přemýšlení mě vytrhl rychlí pohyb nalevo ode mě. Instinktivně jsem se zvedla a nahrbila se čelem k nebezpečí. Z hrudi se mi ozývalo vrčení. To mě vyděsilo. Já vrčím? Jak je to možné. Ne, není to možné. Já blázním. Určitě.
Z neosvětlené části dlouhého pokoje se vynořila postava. Zavrčela jsem ještě hlasitěji. Ať si nemyslí, že ke mně může jen tak přijít. Umím se prát.
"Nechci ti nic udělat, uklidni se," zašeptala postava klidným hlasem. Přitom zvedla ruce ve vzdávajícím se gestu. Podle hlasu jsem ho ihned poznala. To byl ten kluk. Ten z toho parku. To on mi to musel udělat. Skočila jsem po něm. Nečekal to a spadl i se mnou na zem. Vyděšeně se na mě podíval. Cenila jsem na něj zuby a čekala, až se začne bránit. Nic nedělal. Vykolejilo mě to. Tohle ho mělo vyprovokovat. A on? Místo aby se pral, si tady leží a nechává se mnou zalehávat. A usmívá se. Je blbej?
A pak mi to došlo. Ležela jsem tak trochu moc dole. To by se ti líbilo, že? Zvedla jsem se. Prase jedno.
"Teda, myslel jsem si, že mě budeš spíš chtít zabít a ty?" zachechtal se a v očích mu zajiskřilo. Vždyť to říkám. Prasák to je.
"Co si se mnou udělal?" zakřičela jsem na něj a ignorovala jeho poznámku. Právě z těchto chvílích bylo jediné, co mě opravdu zajímalo právě to, co se mnou udělal. Vše ostatní bylo nedůležité. Ale tohle. Já nemohla být člověkem. Rozhodně už ne úplně.
"Bože. A já si už myslel, že ti to dávno došlo. Jdi upír, zlato," odpověděl mi. Chtěla jsem mít kousavou poznámku, ale z pusy se mi vydralo jen něco, co vzdáleně připomínalo zvuk vydávaný umírajícím vlkem. Bylo mi jasné, že každý, kdo by byl na mém místě, by se rozesmál. Ale já jsem nemohla. Něco mi říkalo, že říká pravdu. Vždyť on mě v parku kousl. Ale za dne. Upíři přeci nemůžu chodit za denního světla. Slunce by je… jistě slunce. Nesvítilo. Ach bože. Já jsem opravdu upír. Ale počkat. Neměla bych mít tedy špičáky? Sáhla jsem si na zuby, ale všechny byly jako vždy. Žádné špičáky. Ne, nemohla jsem být upír.
Mezitím, co jsem přemýšlela jsem pozorovala a analyzovala každý Williamův pohyb. Nakonec mě naprosto vyděsil, když, jakmile jsem si sáhla na své zuby, spadl na zem v záchvatu smíchu. Zamračila jsem se na něj.
"Dobrej vtip," zasyčela jsem naštvaně a vydala se hledat východ. Jakmile jsem ho zahlédla, vydala jsem tam. V polovině cesty mě zastavil William.
"Kam si jako myslíš, že jdeš? Svítí slunce," zavrčel na mě. Zakroutila jsem hlavou. Nato mu už neskočím. Já prostě nemůžu být upír.
"Jdu domů. A ty s těmi svými řečmi o tom, že jsem upír mi leda tak můžeš," odsekla jsem mu a obešla ho. Nestihla jsem ani udělat dva kroky a měla jsem ho v cestě zase.
"Hele, já si z tebe nedělám srandu, už to sakra pochop," zavrčel na mě naštvaně. On opravdu zavrčel. Já jsem se asi někde o něco praštila. Proč by se mi jinak také zdál tento sen? Rozhodla jsem se přistoupit na jeho hru.
"Dobře a co nám tedy slunce udělá? Spálí, rozzáříme se na něm jak disko koule?" zeptala jsem se s předstíraným strachem. Rozesmál se.
"Ne, jak tě něco takového mohlo napadnout? Jsou to jen výmysly lidí. Na slunci se nám zhorší zrak a ukáže se naše pravá podoba," odpověděl mi.
"Pravá podoba?"
"Proč myslíš, že vypadáme jako lidé? Kdyby lidé viděli naši pravou podobu, rozhodně bychom je vše, jen ne přitahovali?" odpověděl mi.
"A jak tedy vypadáme na slunci?" zeptala jsem se. Dokázala jsem si to jasně představit. Postaví se ke slunci a začne řvát nesmysli. Dokud mi neukáže nevyvratitelný důkaz, neuvěřím mu.
"Tak pojď, jdeme na zahradu." Zahradu? Abych se ještě nedozvěděla, že bydlí ve vile a je milionář. Vydal se k těm dveřím, od kterých mě tak zaujatě před chvílí odtahoval. Vydala jsem se za ním. Nevěřila jsem mu, vůbec. Něco takového nebylo možné, upíři byly vymyšlení. Ale přesto jsem byla zvědavá, možná až moc. Ve skrytu duše jsem mu věřila. Bylo to divné, ale co jiného by dokazovalo to, že mě pálil oheň?
Otevřel dveře a začal vystupovat do schodů. Ani jednou se neohlédl. Slyšel mé kroky. Takže měl jistotu, že jdu hned za ním. Když došel nahoru, otevřel dveře. Na schodiště se snesl třpyt slunce. Jakoby to ani nevnímal a vyšel ven. Ihned jsem ho následovala.
"Jsou tu speciální okna. Zastavují sluneční světlo, takže se sem sice dostane, ale je to vlastně jen odraz," řekl pyšně a ukazoval na hnědá okna, která byla všude. Místnost, ve které jsem se ocitla, byla prosklená. A byl z ní nádherný výhled na město pod ním. V té chvíli mi došlo, kdo to je.
"Ty jsi William Goldbeen?" zašeptala jsem ohromeně. Přikývl. Zalapala jsem po dechu. Byl jedním z nejváženějších mužů v New Yorku. Když jsem byla menší, doufala jsem, že bych se sem někdy mohla podívat. Ale pokud mě paměť neklamala, Williamovi Goldbeenovi má být přes šedesát.
"To není možný. Kdybys byl opravdu ten, o kom mluvím, muselo by ti být přes šedesát let. To prostě není možný, to bys musel být…" v té chvíli mi to došlo. On je upír? Opravdový, jinak se to nedá vysvětlit.
"Já jsem opravdu upír?" zašeptala jsem. Kolena mi vypověděli službu a já se skácela na zem. Už jsem mu věřila. Ať to bylo jakkoli nepravděpodobné. On si srand nedělal. Panebože.
"Proč?" zeptala jsem se zničeně. Jestli jsem opravdu upír, znamená to, že jsem navždy uvězněna v tomhle mladém těle.
"Je to úžasný. Zamiluješ si být upírem. Nic lepšího tě nemohlo potkat," mluvil nadšeně. Zmučeně jsem zaúpěla. Jak mi tohle mohl udělat.
Vydal se ke mně. Naštvaně jsem se na něj podívala.
"Nepřibližuj se ke mně. Už nikdy. Udělal jsi ze mě zrůdu. Nesnáším tě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama