Listopad 2011

Mesačná chvastačka - Listopad 2011

30. listopadu 2011 v 21:53 | MaiQa |  Mesačná chvastačka
Měsíční meme organizované Judit. A jde o to, každý měsíc předvést knihy, které jste:
  • koupili
  • dostali jako dárek
  • vyhráli
  • dostali ke zrecenzování
Tento měsíc byl co se týče nakupování knih opravdu plodný. :D Byla jsem jednou jedinkrát v knihkupectví, protože jsem potřebovala koupit dárek pro mámu a přitom si vyhlídla tuhle knihu. :D

Alice Mossová - Smrtící polibek - Opravdu mě zajímá, jaká kniha bude. Obal se mi líbí, anotace taky. Tak snad se ta koupě vyplatila. :D

Tento měsíc byla jen jedna kniha. Příští to snad bude lepší. Rozhodně v něm dostanu přinejmenším tři. :D Teda doufám, podle toho, jestli se mámě podaří ty knihy propašovat přes táty, který je nemůže pomalu ani cítit. :D Ale jednu mám jistou, na tu jsem si pracně vydělala a předem si ji předobjednala. :D

Knižní výzva - SNĚHULÁK

27. listopadu 2011 v 19:19 | MaiQa
Projekt má na svědomí VeEee.
Do 31.12. musím dostavět celého sněhuláka. :D No, jak tak vidím ty knihy z knihovny, které musím co nejdřív přečíst a odevzdat, vypadá to, že ho budu mít až moc brzy. :D

1. Stupeň - Spodní koule

1. Kavárna Šílenců - 95%
2. Proroctví sester - 70%
3. Jestli zůstanu - 90%
4. Má noc je tvůj den - 98%

2. Stupeň - Prostřední koule

5. Krvavé koleno - 98%
6. Harry Potter a kámen mudrců - 80%
7. Intriky - 90%

3. Stupeň - Celý sněhulák

8. Hunger Games: Aréna smrti - 100%
9. Percy Jackson: Zloděj blesku - 80%
10.

Čtení na zasněžené večery

27. listopadu 2011 v 19:00 | MaiQa |  Čtení na zasněžené večery
Tento projekt mají na svědomí Sue a VeEee.
Po celou dobu adventu si v tomto meme budu vést takový "čtenářský deník", kam budu zapisovat své dojmy a postřehy z knihy.
Rozhodla jsem, že udělám jen jeden článek (snad se do toho vlezu). Možná budou i dva. :D
27.listopadu - Naštvaná pampeliška útočí. Kdo normální by sakra pojmenoval svýho psa Puding? Já být Anitou, sousedka nesousedka, toho psa odstřelím.
28.listopadu - Jsem na sté stránce Proroctví sester. Opravdu intenzivně uvažuji nad tím, že knihu odložím. Zatím mě nebaví a tý Lie bych s radostí nakopala. To je jako by to bylo z pohledu desetiletého dítěte. Mohla by dospět.
29.listopadu - Mě ta knížka nebaví. Prašťte mě někdo za to, že jsem si ji půjčila.
30.listopadu - Jak může být nějaká kniha tak nudná? No nic, těch zbívajících sto stran přetrpím.
1.prosince - Mám to za sebou. konečně jsem Proroctví přečetla! Jsem zvědává na Jestli zůstanu.
2.prosince - Bála jsem se toho, opravdu hodně, ale Jestli zůstanu je opravdu dobrá kniha. A konečně víkend, můžu svobodně číst. :)
3.prosince - Docela jsem se bála toho, jestli se mi Má noc je tvůj den bude líbit. Je opravdu velmi zajímavá.
4.prosince - Má noc je tvůj den mi trochu připomíná Páni mají radši Sukuby, ale jen stylem psaní. Ale až moc mě to baví.
5.prosince - Jak to mohlo tak rychle útéct? Jdu na další díl Anity, Krvavé koleno
6.prosince - Krvavé koleno nezklamalo, těším se na další díl.
7.prosince - Čte se to nějak rychle, ach jo! Za chvíli to budu mít za sebou. :(
8.prosince - Pokuste se mi někdo do očí říct, že Jean-Claude není úžasnej! Dobře, Richard je o trochu lepší. :D
9.prosince - Opilý upír! Tak to je terno!
10.prosince - A zase ten upír!
11.prosince - Nikdy bych sama veřeřila, že si toho Pottera konečně přečtu.
12.prosince - Nějak nechápu, co se vám na tom Potterovi líbí, sice se čte rychle, ale takhle jsem se už dlouho nenudila.
13.prosince - Konečně něco zajimavýho, Draco. ♥
14.prosince - V Kameni mudrců mi jde Hermiona teda opravdu hodně na vervy.
15.prosince - Ty šachy bych chtěla taky. Chci někdy vidět famfrpálový zápas, trola, prostě všechno. Těším se na chvíli, kdy se konečně objeví alespoň Voldyho hlava. :D
16.prosince - Dočteno, asi jsem měla začít dřív. Nějak mě to nechytlo, ale další díly si přečtu, jsem zvědavá na jejich knižní zpracování a navíc to konečně začne být lepší. Doufám.
17.prosince - Konečně se dostávám k recenzním vytiskům od Fragmentu. Hunger Games, těšte se. Začínám chápat, co se vám na nich líbí.
18.prosince - Baví mě to, už jsem se dokonce jmenovala do jednoho teamu. Je to úžasný, miluji Hunger Games.
19.prosince - Dneska jsem přežila nejméně tři infarkty a to je prý čtení knih oddechové. Hunger Games Aréna smrti mě asi opravdu zabije. :D Ale nechěla bych být na jejich místě.
20.prosince - Ježiši, já to už dočetla! To je divný! Miluji Hunger Games. Jsem zvědavá na to, jak se mi bude líbit Percy Jackson - Zloděj blesku. Jsem vychovaná na filmu. :D
21.prosince - Zajímavé je, že i když nemám žádné úkoly do školy, stejně se ke čtení nedostanu. Takže dneska mám za sebou jen tři stránky.
22.prosince - Škola za mnou, končila jsem brzy, ale i přesto jsem toho moc nepřečetla. Budu muset zabrat. Ne, že by Zloděj blesku nebyl dobrý, ale nějak mi to teď nesedlo. Musím se pořádně začíst, zítra konečně volno. Čas na čtení. :D
23.prosince - Dočetla jsem Percyho a myslím, že to nebylo zas tak hrozný. :D Tajný finty oblíbených holek je taky dobrá kniha. :D Na odreagování.
24.prosince - Nestíhala jsem číst, ale těch pár stránek, který jsem dnes dala pro mě byly opravdu dobrým odreagováním. Brisingr je prostě dobrá kniha.

Vánoční řetězovka - 1

27. listopadu 2011 v 18:47 | MaiQa |  Vánoční řetězovka
Dnes je první adventní neděle a spolu s ním začíná v blogovém světě mnoho vánočním projektů, ne všechny jsou knižního rázu, ale i tak jsem se do nich rozhodla zapojit. První z projektů je Vánoční řetězovka a u ní se každou adventní neděli na tomto blogu objeví odpověďi na otázky, které budou na ten den aktuální. Všechny se nějak týkají Vánoc. :) No a vymyslela ho Sue.

1. Co máš na Vánocích nejraději?
- Všechno možné. Atmosféru, ty spousty světel a ozdob na domech v ulicích. Zdobení stromečku, ale hlavně to, že se všichni 24. sejdeme a bez v klidu si můžeme popovídat a poté si i dát dárky.

2. Jaké zvyky máte v rodině?
- Když jsem byla malá, máma vždy povybalení dárků krájela jablko. Co si pamatuji, nikdy ne nestalo, aby bylo červavé, nejspíš to bylo tím, že nikdy nebyly z naší zahrady. :)
Každý rok, i když se mi vůbec nechce je naší tradicí, že já, táta a mladší sestra, jdeme po setmění na hřbitov. Zapálíme svíčky zesnulím a projdeme se po hřbitově. Máma mezitím chystá kapra a přenáší do obýváku dárky.
Stromeček zdobíme den před Štědrým dnem a dáváme na něj všechny naše oblíbené ozdoby. Mámina olezlého kominíka, tátovu umělou šišku a papírový řetěz, který jsme společně udělali, když mi bylo deset a stále ještě žije.

3. Do kolika jsi věřila na Ježíška?
- No, hodně dlouho. Sice už někteří mí spolužáci v první třídě říkali, jak našli doma skrýš, kde mají dárky, ale já jsem stále jakž takž věřila. Moji rodiči by mi přece tyhle věci nekupovali. No a pak se stala docela komická věc. Ve čtvrté třídě jsem na Vánoce dostala mobil. Jenže prostě nebyl takový, jaký jsem si ho představovala. Polovina třídy už měla takový ty s foťákem a přehrávajícím hudbu. Z toho mého se dali jen posílat esemesky (tedy byl i na volání, ale asi jsem dostala trochu zablokovaný, nebo nevím. Číslo mi vytočil, ale pak se vždycky sekl). No a máma to jednoho dne psychicky neunesla a zařvala na mě, že oni ho jak debily tak dlouho sháněli a mě se nelíbí. Dívala jsem se na ni jako puk. Jakmile jsem si to později přebrala v hlavě, došlo mi, co tím myslela a s věřením na ježíška byl konec. Od té doby používám možnost ala pořád o tom mluvím a snad to dostanu.

4.Jaké dárky nejraději dostáváš?
- Hlavně ty tvrdé. :D Nesnáším měkké dárky! Když jsem byla mal, dostávala jsem samí oblečení a dodnes nechápu, jak mi něco takovýho mohli koupit. Sama za sebe se stydím, proto se každý rok bojím, že dostanu nějaké oblečení. Prostě kdyby bylo na rodičích, nosila bych opravdu šílený kreace.
Rozhodně mám ráda, když dostanu knihu, ale tím mi posledních skoro pět let nikdo radost neudělal. Pravidelně si alespoň jednu knihu koupím k vánocům sama. Naposledy jsem si takhle darovala třetí a čtvrtý díl upířích deníků. :D Tak alespoň tenhle rok bych mohla dostat ty dvě knihy, které si opravdu hodně přeji. Koupila bych si je sama, ale můžu alespoň trochu doufat. :D
No a samozřejmě mi dělá radost elektronika. Vždy, když jsem nějakou dostala, tak to bylo naprosto překvapivé, protože ačkoliv jsem si přála, nikdy by mě nenapadlo, že bych ji opravdu dostala. Nikdy nepatřila zrovna k té levnější. :) O to víc si jí vážím.

5.Jaký je tvůj nejoblíbenější dárek z dětství?
- Hrací autíčka! Ano, opravdu. Já byla prostě vychovávaná víceméně jako kluk. Pro auta mám slabost dodnes a všechny autíčka, pořád ještě vlastním. Já se jich prostě nevzdám.
Jinak, když jsem si přečetla tuhle otázku, okamžitě mě napadl počítač. :) V paté třídě jsem přeci ještě dítě byla ne? No a bylo to to největší překvapení, které jsem kdy dostala. Přála jsem si ho, opravdu hodně, ale prostě jsem si byla vědoma, že to moc drahý dárek. A pak jsem při rozbalování vzala do ruky jeden z menších dárků a po rozbalení přišla na to, že to je počátačová myš. Dodnes si pamatuji i své myšlenky. "Tohle je snad nějakej vtip? Vždyť ani nemám počítač?" a máma vtipně poznamenala. "Třeba budeš ten počátač dostávat po kouskách." Nechala jsem to být a dál rozbalovala, s malou dušičkou. Pak jsem rozbalila klávesnici, to už mi došlo, že někde musí být i zbytek. Tak jsem se podívala za křeslo a tam to bylo. Zabalené prostěradlem s vánočními vzory. Na tohle se prostě nedá zapomenout. Od té doby jsem sice dostala ještě hodně věcí. Foťák, lepší mobil, mp3, ale nic z toho mi neudělalo tak velkou radost. Byl to prostě můj největší sen. Dobře, druhý největší, stále ještě planě doufám, že pod stromečkem najdu štěně. :( :)

Nejděsivější NEJ (6) - 5 děsivých školních předmětů

24. listopadu 2011 v 19:51 | MaiQa |  Nejděsivější NEJ
Můj pátý (u jednoho jsem se neučatnila) příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět děsivých školních předmětů.

# Tělocvik

- Já a sport jsme spolu nikdy nekamarádily. :) V první až čtvrté třídě jsem tělocvik milovala. Nebylo to zase tak těžké a navíc jsme ve čtvrté chodívali plavat do školního bazénu, ale pak se vše změnilo. V páté třídě na školu nastoupila nová učitelka. Nesnášela jsem ji a její blbé nápady na hry a gymnastiku mě dostávali pořádně do varu. Naštěstí jsem v šesté třídě dostaly učitelku novou a o hodně lepší, ale stejně jsem se nezbavilo zhnusení z tělocviku.

# Fyzika

- Pro mě nočn můra už od šesté třídy, kdy jsme se ji začaly učit. Nikdy se mi nepodařilo nic pořádně pochopit a z tohoto předmětu jsem dostala i svou první čtverku na vysvědčení. S klidným skrdcem to můžu i svézt na učitele, kterého jsme měli v šest třídě. Nejenom, že to neuměl vysvětlit, ale věděl toho o fyzice stejně, jako třída. Sice jsme poté dostaly jinou učitelku, ale Fyzika je pro mě hororový předmět. Mám z ní strach a vlastně i trochu úctu, ale stejně mě pořádně štve, že i když něco pochopím, je mi to stejně na nic, protože mi to známku nevylepší. :(

# Český jazyk

- Český jazyk mám ráda, sloh a literaturu jakbysmet, ale učitelka mi prostě moc nesedla. Je sice dobrá a bavit se s ní dá, ale někdy mi připadá jako naprostý cvok. Kdybyjste někdy slyšela, co ona nám povídá za blboviny a navíc jsou její hodiny nezáživné. Vysvětlit umí leda prd a když ji požádáme o zopakování učiva, že jsme tomu nerozuměli, vysvětlí nám to stejně jako předtím a my zase nic nevíme. Vždycky, když si na ni vzpomenu, vybaví se mi jedna opravdu trefná přednáška od ní. Půl hodiny mluvnice nám říkala o tom, jak někteří učitelé dokáží být nudní a jak je potom těžké aby si takový učitelé udrželi jejich stálou pozornost. Pokaždé, když se nás při tom na něco zeptala, jen jsme zamumlali, že souhlasíme a ona si dál kecala s kecala. Nejspíš si vůbec nevšimla, že už se polovina třídy baví nahlas mezi sebou a jen někteří ji na půl ucha poslouchají.

# Matematika

- Matematika mi nikdy nešla, ale neje o to, že bych tento předmět nějak nesnášela, ale jde prostě a jen o to, že mě naprosto šíleně děsí učitelka. Mám z ní respekt a opravdu velký strach. Bojím se odpovídat na otázky, které mi položí a to i když jsem si odpovědí jistá. Raději mlčím a odnesu to stejně. Jediné co mi jde jsou grafy a rýsování. Na to jsem machr. :) Ale jedno se musí učitelce nechat, jak z ní máme respekt a všichni se jí bojíme, tak poslouháme a jsme se střehu 45 minut. Ale když s nínejste v hodiny, je s ní i sranda. Nedávno, když jsem s ní jela na jeden ze školních výletů, docela jsem se i zasmála. A někdy máme i to štěstí, že i v hodině má dobrou náladu a vtipkuje.

# Chemie

- Ačkoliv se opravdu snažím, prostě ji nidy pořádně nepochopím. Není to učitelkama, ani tím, že bych nerozuměla tomu, jak se co dělá, ale prostě něco vždycky pokazím a něco mi unikne. Chemie mě neděsí jako taková, mám ji ráda, učitelka je fajn a pokusy a laboratorky přímo miluji, ale prostě jakmile se jedná v vzorečky a takové, jse prostě naprosto mimo. Ale i přesto se nevzdávám a bojuji za co nejlepší známku. Přece to musím konečně pořádně pohopit.

Teaser Tuesday #7

22. listopadu 2011 v 20:18 | MaiQa |  Teaser Tuesday


Toho Úterní meme pořádá Should Be Reading.
O co jde:
• Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
• Otevři ji na náhodné stránce.
• Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
• NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!!
• Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.

Akademie Evernight

Claudia Gray

To se změnilo v den plesu, když jsem si oblékla šaty.
*****
"Chci to vidět."

Bylo nebylo #10

17. listopadu 2011 v 22:42 | MaiQa |  Bylo nebylo
Tak jsem se rozhodla připojit do dalšího meme. :) Tentokrát ho má na svědomí Kath. Jde o to, že každý čtvrtek napíšete první větu z knihy, kterou právě čtete. :)
Název: Inkarceron
Autor: Catharine Fisher
Série: Inkarceron
Díl: 1
Finna srazili tváří k zemi a připoutali ke kamenným kvádrům hlavní tranzitní cesty.

Podzimní dumání (5) - Knižní srdcovky

17. listopadu 2011 v 22:37 | MaiQa |  Podzimní dumání
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.

Každý, kdo rád čte knihy má nějakou svoji oblíbenou nebo oblíbené a ani já nejsem výjimkou. I když jí osobně nemám jako srdcovku jen ty knihy, které čtu stále dokola, patří k nim i ty tituly, které jsem četla jednou a už je vícekrát číst nemusím.


Mezi takovéto mé srdcovky patří i Levá ruka boží od Paula Hoffmana. Kniha patří mezi jednu z nejlepších a nejstrašidelnějších knih, které jsem zatím četla. Zanechala ve mně tolik pocitů, že to snad ani není možné. Kniha byla svým způsobem opravdu hodně drastická a možná to se mi na ní líbilo. Kniha ve mně zanechala něco, co už nikdy nezmizí. Ještě dlouho si na ni budu pamatovat a těším se na chvíli, kdy si přečtu druhý díl, ale rozhodně nemám potřebu si knihu číst znovu. Jednou mi to stačilo.


Abych nebyla nevděčná, musím sem dát svoji největší srdcovku, ságu, kterou jsem četla už nesčetněkrát. Stmívání. Sáze vděčím opravdu za hodně. Pomohla mi se dostat zpět k mému zaujetí co se týče upírů, díky ní jsem začala psát a hlavně jsem po přečtení téhle ságy přesedlala na fantasy. Do té doby jsem ani nevěděla, že něco takového jde. Kdyby nebylo ságy, nikdy bych se nedostala tam, kde jsem teď. Nepotkala bych nové přátele, napevno se nerozhodla k tomu, co chci dělat a nenašla bych sama sebe. Mím malým rituálem je, že si každý rok na vánoční svátky vytáhnu ságu z knihovničky a přečtu si ji. Někdy je mi líto, že ji znám už nazpaměť. Ale ani to mi nezabrání v tom, abych si ji čas od času otevřela a prostě jen hledala své oblíbené hlášky.


No a před nedávnem se stala mojí srdcovkou i Vampýrská akademie. Kdo by odolal něčemu tak povedenému. Autorka prostě uměla napsat knihu tak, aby to čtenáře přímo spoutalo. No a kdo by odolal Adrianovi? Na knihách mě opravdu hodně zaujal styl psaní, nestalo se, že bych se nezačetla. Knihy jsem přímo hltala. Co více k tomu říct?


Tohle jsou knihy, které se mi vybaví, když se řekne knižní srdcovka. Patří ke mně a zanechali ve mně svůj odkaz, který vydrží do mé smrti. Pomohly mi si některé věci uvědomit a pokoušet se nedělat některé z chyb. Lituji, že nemůžu knihy přečíst znovu tak, abych nevěděla, co se v nich bude dít, ale i tak mají své kouzlo a já se ke dvěma z nich budu opravdu hodně ráda vracet.

RC review: Monster High

17. listopadu 2011 v 21:19 | MaiQa |  Review
Autor: Lisi Harrisonová
Překlad: Linda Bartošková
Originální název: Monster High
Série: Monster High
Díl: 1.
Žánr: Fantasy
Počet stran: 243
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011

Anotace:
Monster High je zbrusu nová série o střední škole, lásce a odlišnostech, říznutá trochu hororovým motivem. Ale vlastně se není čeho bát. SOV, neboli Sabotéři obvyklých vlastnosti (či chcete-li monstra a příšery) se snaží zapadnout a být nenápadní. Maskování je tak dokonalé, že možná ani netušíte, kdo s vámi vlastně chodí do třídy…
Na Salemské střední se to ale brzy změní a město už nikdy nebude, jaké bývalo. Způsobí to teprve před patnácti dny "vyrobená" Frankie Steinová, která neváhá jít se svou zelenou kůží hrdě na trh. Ale nebude to mít snadné, protože studenti jsou naprosto vyděšení z drbů a šeptandy o monstrech, co se údajně prohánějí po školních chodbách. To Frankie přesvědčí, že pro holku, jako je ona, může být střední docela drsná. Podaří se jí mezi "normáky" najít kamarádku, které by svěřila své veliké tajemství?

S příšerami v jedné lavici


Hlavními postavami v této knize jsou "normačka" Melody a Frankie. Ovšem ony dvě nejsou jediné postavy, které si zamilujete.
Melody se přestěhovala do "Chcíporegonu" kvůli svému astmatu. Navíc jí to dává možnost začít v novém městě s čistým štítem. Melody je trochu těžší pochopit, její povaha je různorodá, ale jedno je u ní jisté. Snaží se o to, aby ji lidi braly takovou, jaká je uvnitř a ne její upravený zevnějšek.
Frankie Steinová je před patnácti dny vyrobená dívka. Její kůže je zelená, sešívaná a je dobíjecí. Jak je nejspíš již jasné, její dědeček byl Frankenstein. Ale nemusíte se bát, ačkoliv toho o světě ještě moc neví, není nebezpečná. Jen se snaží zapadnout a prožívat všechny slasti i strasti dospívání.
Jackson, zakřiknutý kluk, jehož vášní je malování. Je samotář, ale rozhodně ne úplný, dokáže se odvázat. Hlavně, když se přehřeje. Nejde ho nenávidět a do chvíle, než se dozvíte, co s ním je, ani milovat.
Pokud ale máte rádi jiné druhy příšer, tak si určitě přijdete na své. Nechybí tam upíři ani vlkodlaci, ale rozhodně nejsou takový, za jaké je máte. Jsou milý a určitě vám (tedy většina) pomůžou, ale pozor na to, aby jste si je znepřátelili. Udělají vám ze života peklo a pokud šáhnete na jejich kamarádky? Nejspíš se ani nedožijete rána.

Buďte voltážový!


Mimochodem, voltáž je slovo, které poslední dobou až moc používám na veřejnosti.
Pokoušeli jste se někdy číst v knize mezi řádky? Každá kniha má v sobě nějaké poselství a Monster high není výjimkou. Přemýšleli jste někdy nad tím, co první u člověka zkoumáte? Vzhled. A právě v téhle knize je hezky popsané, že to, co je na povrchu nemusí být stejné i uvnitř.
Kniha je navíc velmi vtipná. Vtipná přirovnání a hlášky jsou v příběhu na denním pořádku. Rozhodně se u ní nebudete nudit. Mě se třeba hodně líbilo vynechání jedné nejmenované kapitoly. To bylo opravdu nápadité.

Překlad

Určitě nebylo zrovna jednoduché přeložit knihu tak, aby se zachovalo původní poselství příběhu a přitom se změnil natolik, aby to zaujalo české čtenáře. Kniha je psaná v er-formě, což je poslední dobou časté, takže by to nemělo být problémem. Navíc, o myšlenky hlavních hrdinek ochuzeni nebudete.

Hodnocení

Monster High je rozhodně kniha, která má nejenom zajímavý příběh, ale i zpracování. V knihkupectví ji rozhodně nepřehlídnete, její černo-červená obálka prostě upoutá pozornost.
Na knize bylo vidět, že autorka si psaní užívala, kniha není zrychlená. Rozdělila ji tak, aby byla co kapitola, to jiná hrdinka. Takže se Frankie a Melody hezky prostřídaly.
Musím se přiznat, že ačkoliv je to první kniha téhle autorky, kterou jsem četla, rozhodně nebyla poslední. U některých autorek je jejich humor na škodu, ničí to prestiž knihy, ale u téhle to tak nebylo.
Jedním z mála mínusů knihy bylo, že byla místy až moc předvídatelná. Byly tam sice ještě další menši chybičky, ale ty se v příběhu ztrácejí.
Kniha se ale nebude líbit všem, pokud je vám na dvacet, nejspíš se vám nebude líbit. Nejlépe dokáží knihu ocenit čtenáři kolem patnáctého roku. (Tak se počítám i já) Ale za pokus nic nedáte.

Knize dávám 4 hvězdičky. Jsem rozhodně zvědavá, jak bude série pokračovat.


Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za možnost vyhrání recenzního výtisku Monster High.

Podzimní dumání (4) - Knižní klasika

10. listopadu 2011 v 18:06 | MaiQa |  Podzimní dumání
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.
Co si představíte, když se řekne knižní klasika? Mě se vybaví seznamy knih do literatury, které jsou známé pod pojmem povinná četba. A to je pro většinu lidí to největší zlo, které je ve škole možné.
Pro mě je už od šesté třídy povinná četba jedna z nejsprostějších věcí, které může člověk přede mnou říci. Nemůže za to, že bych neměla ráda knižní klasiky, ale spíš o učitelku, kterou bych nejraději za ty její bláboly zavalila betonem a sama se přesvědčila, že ztuhl s ní pod sebou. No a také to bude tím, že máme v seznamu většinou knihy, které bych si nepřečetla ani v šesté třídě a to by se mi v té době možná líbily.
I když nemůžu říct, že bych knižní klasiku nesnášela. Právě naopak. Mám za sebou a nutno podotknout, že dobrovolně, alespoň dvě desítky knih, které se řadí do literární klasiky. A musím se přiznat, že ačkoli mi to trvalo díl, dokázala jsem se do nich po chvíli i hezky začíst.
Podle mě by nikomu neuškodilo, kdyby si přečetl Němcovou, Shakespeara, Austen, Erbena nebo i jen Těsnohlídka a jeho Bystroušku.
Ona je ale vlastně pravda, že každý z nás už někdy četl alespoň jednu klasiku. Hodně lidí četlo Harryho Pottera, Letopisy Nárnie a nebo Pána prstenů. Tyhle knihy by se už také mohly začít považovat za klasiku. A s nimi i mnoho dalších děl, která jsou z doby nedaleké. Nedivila bych se totiž, kdyby se za pár let začalo v hodinách literární výchovy učit i o těchto knihách.
Otázka jen pro zajímavost. Už jste někdy četly Shakespeara? Pokud ne, tak musím říct, že jste udělali ohromnou chybu. Já osobně ho mám ze všech klasiků nejraději. Nikdo mě nikdy nemusel nutit k tomu, abych si přečetla jeho tvorby. Naopak naposledy, když jsem hledala nějakou knihu, kde bych něco od něj našla, málem jsem uštvala knihovnici.
Ale rozhodně neříkám, že všechny knižní klasiky jsou opravdu dobré. Například mě opravdu hodně nudila kniha Na Větrné hůrce od Emily Brontëové. Četla jsem ji skoro měsíc a málem ji ani nedočetla. Jenže je také pravda, že skoro půl měsíce jsem se prokousávala první stovkou stran a pak mě to začalo konečně jakž takž bavit, ale nemělo to na ostatní dobré klasiky. Takže bych všem doporučovala s Větrnou hůrkou nezačínat číst klasiky. Nebude se vám pak číst další knihy, které jsou lepší.
Přestože většina z nás nemá dobré zkušenosti s probíráním knih v literární výchově, myslím si, že ačkoliv většina učitelů až přehnaně básní o knihách, někdy mají pravdu. I když se to na první pohled nezdá. Knižní klasiky by se rozhodně měli alespoň jednou v životě přečíst a hodně doporučuji se na ně vrhnout sami za sebe, protože jakmile se tyhle knižní tituly objeví na seznamu povinné četby, nebude se vám do čtení chtít a to by byla škoda.

Bylo nebylo #9

10. listopadu 2011 v 16:47 | MaiQa |  Bylo nebylo
Tak jsem se rozhodla připojit do dalšího meme. :) Tentokrát ho má na svědomí Kath. Jde o to, že každý čtvrtek napíšete první větu z knihy, kterou právě čtete. :)
Název: Meč osudu
Autor: Andrzej Sapkowski
Série: Zaklínač
Díl: 2
"Už odtamtud nevyleze, jasná věc," prohlásil poďobaný povaleč a sám sobě přesvědčeně přikyvoval.

Nejděsivější NEJ (4) - 5 děsivých snů

9. listopadu 2011 v 19:31 | MaiQa |  Nejděsivější NEJ
Můj třetí příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět děsivých snů.

# Topení se v louži

- Znáte ty sny, které se za nějakou dobu opravdu splní? Ve třetí třídě jsem měla hrozně moc takových snů a zjistila jsem, že ty, o kterých jsem někomu řekla se neplní, začala jsem se o některé dělit. Jednou v noci se mi zdálo, že máma někam jela a já byla sama doma. Čekala jsem a čekala, až jsem se nakonec vydala ji hledat. A když jsem šla ven, uviděla jsem, že se vrací. Běžela jsem k ní a ona šla pomalu dál. A pak najednou spadla a začala se topit v louži. Okamžitě poté, co jsem se probudila jsem jí o snu řekla. Bála jsem se, že by se mohl splnit a vlastně dodnes je mi mizerně, když si na to vzpomenu a mám o mámu strach. Ten sen ve mě prostě něco zanechal.


# Školní sny

- Většinou nebívám z písemek nervózní. Prostě je napíši tak, jak je napíši. Věřím si a nikdy jsem náhodou od zbytku třídy nepoužla tahák, ale i přesto mě sny o škole pronásledují. Naposledy se mi to stalo v pátek, kdy se mi zdálo o tom, jak počítám jeden příklad a pořád mi nechychází. Pokaždé, když mi nevyšel, někdo mě praštil do hlavy, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. A tak to šlo pořád dokola. Jednou se mi dokonce zdálo o tom, ž přede mnou tancovali kružítko a pravítkem a vysmívali se mi. Jak je asi patrné, moje noční můra je matematika. Prostě mi nikdy nešla a nikdy nepůjde a učitelka k tomu taky moc nepomáhá. Sice naučí, ale z toho řvaní na nás jsem pak tak vyjukaná, že se bojím i odpovědět na otázku, na kterou vím na sto procent odpověď.

# Utíkání před neznámím pronásledovatelem

- Někdo mě honí. Nedokážu mu utéct a ani se schovat. Pokaždé si mě najde a já nikdy neuteču. Čekám na chvíli, kdy mě pronásledovatel dohoní, ale nikdy se tak nestane. Někdy utíkám až do doby, než se najednou probudím, celá vystrašená. Nebo se probudím až ve chvíli, kdy ve snu umřu, vlastní rukou, nebo prostě jen tak, najednou, sama od sebe. Tyhle sny se mi nezdají moc často, ale i tak jsem hodně flustrující a mám je ráda asi ze všech nejmíň.





# Útok dinosaurů

- Když jsem byla malá, rodiče mi dovolili, abych se dívala na Jurský Park a to neměli dělat. Asi tři další měsíce se mi zdály sny o tom, že jsou na světě dinosaurové a loví lidi. Jednou se mi zdálo o tom, že jsme byly u nás doma a dívali se na pohádky a najednou na náš dům začali útočit prehistoričtí ještěři a ničit ho. Všichni jsme se schovali za pohovky a doufali, že nás nenajdou. Sen většino končil tím, že mě pterodaktyl zabil. Po třech měsících to zmizelo a znovu se to objevilo o rok dva později, když jsem poprvé viděla Godzillu. :D




# Nic

- A nakonec? Jeden z nejděsivějších dnů je o sen o ničem. Jednou se mi zdálo o tom, že jsem stála v bílé místnosti. Celou dobu jsem nedělala nic kromě toho, že jsem stála a dívala se na jednu z těcbílích zdí. Možná to znamená, že jsem se zbláznila, já bych se nedivila, ale i tak. Byl to jeden z nejdepresivnějších a nejstašidelnějších snů, které jsem kdy měla. Už nikdy více tohle nechci zažít.

Bylo nebylo #8

3. listopadu 2011 v 20:57 | MaiQa |  Bylo nebylo
Tak jsem se rozhodla připojit do dalšího meme. :) Tentokrát ho má na svědomí Kath. Jde o to, že každý čtvrtek napíšete první větu z knihy, kterou právě čtete. :)
Název: Spoutáni magií
Autor: Richelle Mead
Série: Vampýrská akademie
Díl: 5
Je veliký rozdíl mezi vyhrožováním smrtí a milostným dopisem - dokonce i když osoba píšicí ony výhrůžky tvrdí, že vás stále miluje.

Podzimní dumání (3) - Originalita knih

3. listopadu 2011 v 20:53 | MaiQa |  Podzimní dumání
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.


Najít originální knihu je poslední dobou nemožné a když už se nějaký taková objeví, je těžké se prosadit mezi tolika knihami, které jsou podobné. A co se originality týče, nejhorší je to v novodobých fantasy románech. A všechno to vlastně začala jen díky pár autorkám, které měli dobrý nápad a tak se ho rozhodly ukázat světu.

Klidně bych se s vámi i hádala, kdyby jste mi řekly, že tohle nezačala hlavně ságou Stmívání. Do té doby bylo jen pár takových knížek a ještě k tomu nebyly moc známé. No a po ní přišla Vampýrská akademie a bylo to. Tyhle dvě série začaly mít úspěch a lidé na to letí, tak proč si nevymyslet svůj vlastní svět, napsat něco podobného, vydat to a vydělat peníze?

Neříkám, že všechny knihy, které do této doby vyšli a něčím se podobali těm jiným, byly špatné. Prostě jde jen o to, že to časem přestane bavit. Třeba já mám pořád ráda tenhle druh příběhů, ale i tak si hrozně ráda přeběhnu na chvíli k něčemu jinému. Tomu se pak dá říkat odpočinek, když najdete mezi tou spoustou knih něco, co je z normálního života a dá se to oddechově přečíst a máte to za chvíli za sebou.

A všechny ty knihy vlastně začínají tím stejným. Holka, hezká, i když si to většinou o sobě nemyslí, se stane středem zájmu nejkrásnějšího kluka na škole. Mimochodem, ten kluk by měl být upír, vlkodlak nebo jiná nadpřirozená bytost. Zamilují se do sebe, začnou spolu chodit, ale co by to bylo za knihu, kdyby se tam neobjevil nějaký záporák a nesnažil se je buď rozdělit, nebo ji zabít. Ale nakonec to skončí dobře a oni budou žít až dokud neumřou (nebo navždy). A takhle pořád dokola.

No a aby toho nebylo málo, většina hrdinů knih trpí tzv. Edwardovým syndromem, ala radši budu trpět já, než ona. Vždyť ona to přežije, ale já bez ní ne. Tohle není zrovna moc originální. No, možná je, ale jenom v jednom případě, v tom, kde to bylo použito jako první. A to bylo Stmívání. Autorky a autoři se přeci nemusí opičit ve všem.

No, mám takový dojem, že jsem hodně dávala přednost upírům, ale co takový andělé? První k nám přišlo s tím, že hlavní hrdina nemusí být jen upír, aby byl sexy, série Zavržený. Patch je a bude originál. Autorka použila si vymyslela vlastní svět a vlastní nadpřirozené bytosti a jen se snažila svou knihu vnést do hlavního proudu masového čtení fantasy knih podobného typu. A povedlo se jí to a už nějakou dobu se objevují další knihy, které jsou postavěny na andělech a hlavní hrdina má podobný charakter jako Patch. (Nemyslím tím Pád, ten byl podle toho, co vím, psán ve stejné době, jako Zavržený.)

Přestože se to poslední dobou zdá jako nemožné, stále ještě můžeme věřit, že se objeví nějaká kniha, která bude mít svůj vlastní styl, nápad a hrdiny. Ve které nebude žádné nadpřirozeno, nebo možná ano, a stejně bude stejně povedená jako ty, které byly jako první v době, kdy ještě upířiny a podobné příběhy nebyly tak populární.

Nejděsivější NEJ (3) - 5 děsivých míst

2. listopadu 2011 v 19:12 | MaiQa |  Nejděsivější NEJ
Můj druhý příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět nejstašidelnějších míst na světě.

# Pripjať

- Prpjať je město, které leží jen pár kilomentrů od Černobylu. Po jaderné havárii v něj bylo ze dne na den vyklizeno. Lidé, kteří v něm bydleli, si mohly vzít sebou jen ty nejzákladnější věci. Vše ve městě zůstalo tak, jak to bylo opuštěné. Pripjať bych někdy chtěla navštívit, abych zjistila, jestli je opravdu tak strašidelné. Přecijen z těch fotografií mi jde mráz po zádech.

# Osvětim

- Myslím, že Osvětim nemusím představovat. Každý ví, co to je a co se tam dělo. Stačí mi, když v televizi vidím nějaký dokument o Osvětimy a mrazí mě v zádech. V jejich je zapsáno tolik lidského urpení a smrti. Ale přesto jsem si vždy přála vidět Osvětim naživo a tenhle rok se mi to doufám podaří.


# La isla de las muñecas v Mexiku

- Nestraší tu, nic divného se tu nestalo, ale přesto je La isla de las muñecas pořádně strašidelný. Nedávno jsem shlédla jedno video, kde byly záběry v ostrova a měla jsem z toho husí kůži. Představte si, že všude kolem vás vysí vničené panenky. Bez očí, nohy, ruky. Přesně tohle na Ostrově panenek najdete. Rozhodn bych se tam chtěla někdy jet podívat. :)

# Waverly Hills sanatorium

- Blázinec pro zámožné, ve kterém měli za velké peníze možnost zavřít členy své rodiny, kteří byly blázni, chromí, nebo postižení. Dodnes je možné v sanatoriu slyšel divné zvuky. Musím urpřímě říct, že z toho, co jsem si o něm přečetla jsem došla k jednoznačnému závěru. Nikdy v životě bych tam nevstoupila.

# Alcatraz

- Myslím, že Alcatraz je jedno z nejznámějších a nejstrašidelnějších vězení na světě. Povídá se o něm hodně strašidelných historek a já bych se ani nedivila, kdyby byly pravdou. Přesto bych se někdy chtěla vidět na jeho prohlídku. Zajímalo by mě, jak vipadá a snad bych měla i to štěstí a nějaký ten chlad cítila. :) Možná by to byl duch.

Waiting on Wednesday #2

2. listopadu 2011 v 14:51 | MaiQa |  Waiting on Wednesday
Středeční meme má na svědomí Breaking the Spine. Jde o to vybrat si každou středu jednu knihu, kterou si chcete přečíst.

Padlí andělé

Thomas E. Sniegoski

Aaron Corbet je celkem normální kluk, trochu samotář, sirotek s problematickou minulostí, který ale doufá, že snad konečně našel náhradní rodinu, přátele i smysl života. To všechno se ale změní na jeho osmnácté narozeniny; začne najednou rozumět portugalštině, latině, a dokonce i svému psovi, a jeho závěr je celkem logický - totálně se zbláznil!
Pak se ale objeví dva velice podivní muži, kteří se ho snaží varovat před nebezpečím, jež mu hrozí, a navíc mu prozradí, že je Nephilim - syn smrtelnice a anděla, padlého anděla. Aaron se to pokouší odmítnout a popírá své nadpřirozené schopnosti. Ale musí se se svým dědictvím vyrovnat - a to rychle. Temné síly nabývají na moci a jsou odhodlány jej zničit… A tak začíná příběh plný zvratů, utrpení, andělů a odvěkého boje dobra a zla.
Proč?: Jednozačně se těším proto, protože tahle kniha mě zaujala na první pohled. Dobře, může za to i ta obálka, ale ta anotace je opravdu úžasná. A navíc, mám hroznou slabost pro Nephilimi. :)

Teaser Tuesday #6

1. listopadu 2011 v 21:32 | MaiQa |  Teaser Tuesday
Toho Úterní meme pořádá Should Be Reading.
O co jde:
• Popadni kihu, kterou momentálně čteš.
• Otevři ji na náhodné stránce.
• Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
• NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!!
• Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.

Vampýrská akademie - Spoutáni magií

Richelle Mead

Serena se viditelně uvolnila.
****
Tvářil se chmurně.