Duben 2012

Měsíční chvástačka - Duben 2012

30. dubna 2012 v 18:11 | MaiQa |  Mesačná chvastačka
Měsíční meme organizované Judit. A jde o to, každý měsíc předvést knihy, které jste za ten měsíc:
  • koupili
  • dostali jako dárek
  • vyhráli
  • dostali ke zrecenzování
Bohužel se mi nějakým záhadným způsobem podařilo ke knihám zamíchat i knihu Návrat domů, kterou mám ovšem doma už od minulého měsíce a objevila se i v minulé chvástačce. :) No a také mi tam jedna kniha chybí a to je recenzní výtisk knihy Inheritance, který jsem půjčila na přečtení svému třídnímu učitely, tak by snad do týdne mohl být zpátky, ihned poté ho sem přidám. ;)

Koupené:

J.R. Ward - Nespoutaný milenec - No jelikož mám první dva díly, tak jsem ani tentokrát nezahálela a knihu si koupila ihned, jakmile jsem ji viděla s tak dobrou cenu. :D - Koupeno na knihcentrum-antikvariát.cz
J.R. Ward - Pomstěný milenec - Knihu jsem si koupila dohromady s Nespoutaným milencem a to také za úžasnou cenu. :) - Koupeno na knihcentrum-antikvariat.cz

Ilona Andrews - Magie mrtvých - Tak knihy z této série jsem si chtěla koupit už hodně dlouho, pořád jsem slýchávala to, že jsou knihy naprosto úžasné a podobné Anitě Blake a i právě proto jsem po nich nakonec sáhla. :) - Koupeno na beletrie.eu
Ilona Andrews - Magie spaluje - To stejné jako u prvního dílu. :) - Koupeno na beletrie.eu

Ilona Andrews - Magie útočí - No co bych měla k této sérii ještě dodat. :D - Koupeno na beletrie.eu
U. Poznanski - Erebos: Hra, která zabíjí! - Tak na tuhle knihu jsem slyšela samou chválu, proto jsem už nějakou dobu uvažovala o tom, že bych si ji koupila a nebo alespoň přečetla. Nakonec jsem si ji opravdu koupila, tak snad budu spokojená tak, jako většina lidí. :D - Koupeno na beletrie.eu

Lili St. Crow - Andělé noci - Tak na tuhle knihu slýchávám rozporuplné názory, tak jsem zvědavá na to, jak se bude líbit mě. :D Jak jsem zatím po očku dívala, tak by mi styl psaní nemusel nějak závažně vadit. Jsem zvědavá. - Koupeno na beletrie.eu
Dan Wells - Nejsem sériový vrah - Tuhle knihu jsem si chtěla koupit od chvíle kdy vyšla. Na první pohled mě kniha zaujala svou obálkou a hlavně ten název mě přímo nutil k tomu, abych si ji koupila. Nakonec jsem neodolala, ačkoliv to s ní i teď bylo nahnuté. :) - Koupeno na beletrie.eu

John Grogan - Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě - Knidně by jste mě za to mohly zbyčovat, ale já bych si prostě tuhle knihu tak jako tak koupila. Sice jsem ji již četla, ale tohle je prostě něco tak úžasného, že to musíte mít doma. Jen si to přečíst prostě nestačí. :) - Koupeno na beletrie.eu
Iva Dostálová, James Branam, Šárka Zelenková - Angličtina pro samouky - No co dodat, budu se učit angličtinu nezávisle na škole. :D - beletrie.eu

Ke zrecenzování:

Robert Muchamore - Cherub: Záťah - On to v podstatě ani není recenzní výtisk, ale prostě jsem nevěděla kam bych tuto knihu zařadila. :) No a abych napsala i něco jiného. Záťah mě zaujal jak svou anotací tak i obálkou, která je sama o sobě dosti výmluvná. :)
Justin Cronin - Přechod - Když tak píšu jméno knihy, vybaví se mi úplně jiný přechod, ale to je vedlejší. :D Kniha přechod je recenzní výtisk pro bookfan.eu. Knihu jsem ještě stále nepřečetla, nějak na ni není čas, ale rozhodně se na ni těším. ;)

Rouhání? - Asia Bibi - Tak tohle je kniha, která mě zaujala už jenom svou anotací. Ačkoliv jsem ji ještě nečetla už ve mě zanechává emoce.
Jenny Downham - Ještě než umřu - Knihu mám rozečtenou a musím číst, že z ní mám mrazení.

Elisabeth Haichová - Zasvěcení - Tak tahle kniha může být hodně zajímavá. :)
David Gibbins - Trojská maska - Dějově by tahle kniha sedla spíše mé matce, ale i tak jsem neodolala. :D
J.D. Robb - Smrtící klon - Nora Robert je moje oblíbená ne-fantasy spisovatelka. Od ní bych dokázala přečíst cokoliv. :D No a tak jsem neodolala ani tady. :D

L.J. Smith - Temné vize - Posedlost - První díl byl naprosto famózní, tak jsem zvědavá na to, co se stane tentokrát.
Alice Moon - Krvavá romance - Polibek nesmrtelnosti - Jsem na trní z toho, jak na mě kniha bude působit. :D

Nešťastná láska

25. dubna 2012 v 21:00 | MaiQa

U plápolajícího ohně v krbu seděla v hlubokém křesle osamělá osoba. Nebylo tomu tak vždy. Měla rodinu, dobré zázemí, ale všeho se vzdala a jen kvůli jednomu člověku. Člověku, který ji opustil a nechal samotnou v téhle divočině…

Hrdě jsem se usmála. Spoušť na fotoaparátu scvakla. Adrian se podíval na výsledek svého počinu na malé obrazovce. Vydala jsem se k němu, ale mávl na mě rukou abych zůstala. Pokrčila jsem rameny a zastavila se. Čekala jsem, co udělá. Po minutě znovu zvedl fotoaparát. Rukou jsem si zakryla obličej a rozeběhla se k němu. Spoušť scvakla znovu a Adrian prakticky ihned poté nespokojeně mlask. V té chvíli jsem k němu doběhla.
"To už stačilo. Nejsme tu přece jen kvůli focení," napomenula jsem ho s úsměvem.
"No jo no. Máš pravdu," zašeptal a přitiskl si mě k sobě. Vyjekla jsem, tohle jsem nečekala. Zasmál se a políbil mě. Obětovala jsem mu ho, chytil mě kolem pasu a oba dva nás shodil na zem, podpíraje mě tak, abych se neuhodila. Rozesmála jsem se.
"Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat," zašeptal, jakmile jsem se přestala smát. Upřeně jsem se mu dívala do očí. Pohled mi obětoval, připadala jsem si přitom, jako bych se v tom čokoládovém moři topila.
"Na co?" zamumlala jsem a nespouštějíc pohled z jeho očí. Milovala jsem tohle pozvolné topení se v nich.
"Uteč se mnou." Vykulila jsem na něj oči. Utéct?
"Se mnou se ti nemůže nic stát, budeš…" Přemlouval mě. Prosil. A já jsem mu to nakonec odkývla. Když jsem se s ním prozatím loučila, usmívala jsem na něj, ale v hlouby duše jsem se bála dnešního večera. Nechtěla jsem odejít, ale slíbila jsem mu to. Má mysl byla rozpolcená mezi mou rodinou a jím. Komu jsem měla dát přednost. Vybrala jsem si snad ještě dřív, než jsem si tu otázku sama sobě položila. Adrian byl pro mě všechno, můj život stál bez něj za houby. Nemohla jsem bez něj být.
Uchechtla jsem se. Kdy jsem se proboha začala měnit v tohle zamilovaný monstrum?
Došla jsem domů a začala se balit. Adrian měl na mě čekat v osm hodin u domu. Jakmile jsem si dobalila, začala jsem se učit, aby rodiče nepojali podezření.
Krátce před osmou mi zazvonil telefon. Adrian. Zvedla jsem ho.
"To už jsi před domem?" zeptala jsem se šokovaně. Ještě jsem se nestačila převléct a napsat rodičům dopis na rozloučenou.
"Ne, Cassie, promiň. Nikam se nejede, miluji tě," zašeptal a hned po té se ozval druhý hlas. Někdo na něj křičel, neslyšela jsem, co přesně mu říkal. Ozval se výstřel. Lekla jsem se. Co to? Snad to nebyl! Zakřičela jsem do telefonu Adrianovo jméno. Spojení se přerušilo…


Cassie omámeně zamrkala. Už zase se zamyslela, uběhlo tolik let a ona stejně nezapomněla. Milovala ho stále tak hluboce a opravdově jako tehdy.
Po tváři si cestičku brázdila osamělá slza. Nedokázala jít ani na svatbu své sestry. Tak ráda by, ale nemohla.Vlastně ale udělala to, co po ní chtěl. Odešla pryč, bez něj, ale odešla. Nemohla dále být ve městě, ve kterým jí každý kamínek připomínal jeho.
Vstala a přihodila do ohně další poleno. Usmála se. Vzpomněla si na jednu větu, kterou slyšela již před spoustou let. Víš, co je smutek? Sedět v prázdném pokoji a čekat na někoho, kdo nikdy nepřijde. A ona přesto čekala.

Recenze

24. dubna 2012 v 19:58 | MaiQa

Předem chci upozornit, že žádná z recenzí není na profesionální úrovni, takže nečekejte zázraky.
Recenze jsou seřaděné podle prvního písmena názvu knihy.
Pokud nějaký odkaz na recenzi nefunguje, napište mi prosím do komentářů.

~A~

Akademie Evernight - Claudia Gray (Akademie Evernight #1)
RC review - Aréna smrti - Suzanne Collins (Hunger Games #1)

~B~


~C~

Čarodějnice z Hex Hall - Rachel Hawkins (Hex Hall #1)

~D~

Drakova přísaha - P.C. Cast a Kristin Cast (Novela k sérii Škola noci)
RC review - Deník úúúplně obyčejného upíra - Tim Collins


~E~

RC review - Eragon - Christopher Paolini (Odkaz dračích jezdců #1)
Eona - Poslední dračí oko - Alison Goodman (Eon #2)

~F~


~G~


~H~


~CH~

Chvíle před koncem - Lauren Oliver

~I~

Inkarceron - Catherine Fisher (Inkarceron #1)

~J~

Jestli zůstanu - Gayle Forman

~K~


~L~

Luxus - Anna Gorbersen
RC review - Ledová královna - Susan Wiggs

~M~

RC review - Monster High - Lisi Harrison (Monster High #1)
RC review - Můj sousek ghúl - Lisi Harrison (Monster High #2)
Má noc je tvůj den - Melanie Rose

~N~

Na útěku - Rachel Ward (Čísla #1)
RC review - Nebezpečná láska - Kateřina Petrusová
RC review - Nemám žádné jméno - Dagmar Hilarová

~O~

RC review - Odhalení - L.J. Smith (Temné vize #1)

~P~

RC review - Procitnutí - Lisa McMann (Lovkyně snů #1)
RC review - Probuzení - L.J. Smith (Upíří deníky #1)
RC review - Pořád mi pijou krev - Kimberly Pauley (Pijou mi krev #2)
RC review - Prokletí - L.J. Smith (Stefanovy deníky #3)
Prokletý dům - Rachel Caine (Upíři z Morganville #1)
RC review - Pes Baskervillský - Petr Kopl

~Q~


~R~


~S~

RC review - Síla vzdoru - Suzanne Collins (Hunger Games #3)

~T~

RC review - Tajný finty oblíbených holek - Amy Ignatow
RC review - Trable s koštetem - Thomas C. Brezina (Klub čarodějek #2)

~U~


~V~

RC review - Vražedná pomsta - Suzanne Collins (Hunger Games #2)
RC review - Vstříc temnotě - Lisa McMann (Lovkyně snů #2)

~W~



~X~


~Y~


~Z~

RC review - Zloděj blesku - Rick Riordan (Percy Jackson #1)
RC review - Zlodějka duší - Kiersten White (Paranormálové #1)
RC review - Žena v černém - Susan Hill
Zlodějka knih - Markus Zusak

Jarní dumání (2) - Dystopický rozmach

23. dubna 2012 v 19:19 | MaiQa |  Jarní dumání
Po dlouhé době se Syki vrací k dumání. Tentokrát Jarnímu dumání, jehož druhým tématem je: Dystopický rozmach.

Dystopie. Kdyby se mě před půl rokem někdo zeptal, jestli tenhle knižní žánr znám, nejspíš bych na něj jen s otevřenou pusou zírala. Jenže co to vlastně dystonie je? Na tuto otázku lze najít otázku na celém internetu, poslední dobou se jím články k tomuto žánru jenom hemží. Dystopie je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem. (citována tetička Wikipedie)
Já sama nedokáži napsat o dystopii nic, co by si každý na internetu sám za sebe nenašel. Z dystopických románů jsem přečetla jen trilogii Hunger Games, knihu Stephenie Meyer Hostitel a Hlas nože a rozhodně můžu jen spoilerovat s tím, že všechny zmíněné knihy se mi strašně moc líbili.
Ale i tak je snad nemožné si nevšimnout značného rozmnožení dystopických knih. Z hlavy bych dokázala bez přílišného přemýšlení vyjmenovat alespoň pět známějších dystopií, které vyšli minulý rok a nebo i začátkem roku tohoto. No a jako první mě napadne kniha Partials, která je poslední dobou jednou z nejvíce sledovaných dystopií.
Jenže nenechte se zmást. Dystopie rozhodně není žádným výmyslem posledních let. Myslím, že každému něco řeknou knihy jako 1984 a Mechanický pomeranč. Tyto knihy jsou obě dystopie a nebo bych mohla jmenovat i Noc trifidů, která je sice smíchaninou dvou žánrů (utopie a dystopie), ale stále je ji možné zařazovat do dystopických knih.

No a abych byla úplná. V tomto a příštím roce se můžete těšit na spoustu dystopických knih v českém překladu. No a které z nich rozhodně stojí za pozornost?
V první řadě určitě kniha, která bude vycházet již příští měsíc a to Divergence. Na tu se například já opravdu hodně těším. Navnadila mě nejen svou nádhernou obálkou, kvůli které bych si knihu koupila i kdyby byla o sázení rostlin, ale i svou anotací a myslím, že rozhodně nepůjde o knihu propadák, protože to, že se stala knihou roku 2011 na GoodReads, už něco znamená. Na knihu se těším a rozhodně nebudu jediná.
Další knihou, která vychází za pár měsíců je kniha Dokonalý pár. Myslím, že mnoho lidí ji zná i v jejím originálním názvu, Matched. Kniha vypadá opravdu zajímavě, navíc obálka je jak se patří záhadná, takže navnadí a po přečtení anotace? Jsem na ni naklepaná jak ratlík.
Další knihou, na kterou si sice budeme muset ještě počkat, ale myslím, že se to vyplatí, je Shatter me, která je záhadná už sama o sobě a to hlavně tím, že je všude chválená. Navíc mě naprosto odzbrojuje obálka, což je u mě ihned hlavním hnacím motorem k tomu, abych si knihu koupila. No a děj, který kniha slibuje? Ten je víc než slibný.
No a poslední kniha, o které se zmíním bude Blood Red Road, která bude podle toho, co jsem zjistila na překlad opravdu těžká, tak se těším na výsledem, který snad bude stát za to. Kniha je opravdu zajímavá a docela se obávám toho, že mi možná moc nesedne, ale přesto se na ni těším. Je opravdu jen málo knih, které bych si chtěla koupit i v originále a tahle je jednou z nich.

Nevím, co bych měla nakonec napsat. Snad jen, že dystopické romány jsou poslední dobou hodně oblíbené a myslím, že pomalu, ale jistě začínají dosahovat úspěšnosti fantasy YA knih. Tak jim držím palci, já mám dystopii ráda.

Review: Prokletý dům

22. dubna 2012 v 20:53 | MaiQa |  Review
Autor: Rachel Caine
Překlad: Pavel Valenta
Originální název: Glass Houses
Série: Upíři z Morganville
Díl: 1.
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři
Počet stran: 250
Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2011
Anotace: Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi...



Od doby, kdy se z tetralogie Stmívání stal světový hit zažili upíři
svůj boom. Jen málo z dnešních nových autorů se alespoň jednou podívá na zoubek nějaké té krvelačné společnosti upírů. Ovšem nutno
podotknout, že za tu dobu, kdy vyšlo Stmívání se i upíři změnili. Možná jsou pořád sexy, ale rozhodně už nejsou mírumilovní a na dietě.

No, na tuhle otázku odpověď znala.

Hlavní hrdinkou knihy je Claire, která se jakožto naprostý inteligent dostala na vysokou školu už ve svých šestnácti letech. Ta se kvůli jedné jediné na první pohled neškodné větě dostane na vrchol žebříčku nepřátel největší krasavice školy Moniky. Tahle na první pohled neškodná potyčka je ovšem přímo smrtící, a to hlavně pro Claire, protože Monika je schopna všeho a navíc je chráněna jedním z nejvýše postavených upírů v Morganville. Claire tak nezbude nic jiného, nežli se přestěhovat do nějakého podnájmu. Jako na zavolanou se objeví možnost bydlení v domě, který už obývají tři lidé. Claire po této nabídce skočí a tak se seznámí s Evou, Michaelem a Shaneym. Svými novými spolubydlícími, kteří ji
vtáhnou hlouběji do tajů městečka, které je obýváno upíry. Jenže ani její spolubydlící nejsou tak úplně lidé. Nebo alespoň jeden z nich.

"Zkus to ještě jednou a já tě navštívím s kolíkem v ruce, až budeš spát."

První věc, která mě na knize opravdu hodně namíchla byla samotná Claire, která se hodně často chovala jako naprosté dítě a to i přesto, že pořád prohlašovala, že se o sebe dokáže postarat, když už jí bude sedmnáct. Tím mi lezla na nervy. A navíc, kdo dostatečně vyspělí by šel sám od sebe do školy na přednášku, když mu hrozí, že se ho někdo pokusí zabít? To byla praštěnost nejvyššího stupně. To bych neudělala ani já a to jsem ve stejné věkové skupině, jak hlavní hrdinka. Její myšlenky byly
skoro stále plné dětské naivity, která přímo bila do očí a stále jsem nechápala, co se vlastně snaží dokázat. Kdybych byla na jejím místě, už bych s ječením odjížděla co nejdál od Morganville a už v životě bych tam nevkročila. A už vůbec by mě nenapadlo tak zůstat a být chodícím sáčkem pití na vrcholu žebříčku smrti.

"I ve dne? Když nejsi, však víš, tady?"

Co jsem naprosto a s nadšením přijala byl fakt, že upíři tu byly vykresleni jako naprosto normální krvelačné stvůry a ani jeden z nich nebyl na zvířecí dietě. Navíc byly přesně takový, jací mají upíři být. Slunce jim ublíží, můžete je zabít kůlem a mají tesáky, které by měli být u každého upíra v každé knize normální.

Ach, můj bože, to je jeho postel.

Další věc, na kterou bych upozornila je fakt, že autorka si hrozně ráda vymýšlí jednu napínavou scénu za druhou. Čtenář celou dobu tuší, že se k něčemu schyluje, ale naprosto netuší k čemu. Mnohdy jsem byla překvapená z toho, jak se nějaká scéna vybarvila, hodně z toho jsem nečekala a to je rozhodně plus, knize to dodá na záhadnosti a čtenář musí knihu dočíst do konce, aby si byl stoprocentně jist tím, jak se všechno vybarví. Takže to bylo opravdu velké plus knihy.

"Po stemění raději zůstaňte doma. Městu vládnou nemrtví."

Po knize jsem sáhla ihned, jakmile jsem ji v knihovně uviděla. Přecijen jsem si ji chtěla už hodně dlouho přečíst a nedokázala jsem odolat. No a navíc jsem si stále ještě nebyla jistá tím, jestli si ji vůbec mám koupit. A po přečtení knihy? Stále ještě nevím, co si o ní mám myslet. Nebyla špatná, ale že by byla až moc dobrá, to se také nedá říct. Snad budete alespoň Vy mít ucelenější názor, než já.

Review: Zlodějka knih

22. dubna 2012 v 18:04 | MaiQa |  Review
Autor: Markus Zusak
Překlad: Vít Penkala
Originální název: The Book Thief
Žánr: Paranormálno, historický
Počet stran: 526
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2009
Anotace: Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce…
Liesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Führera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to taky bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku?Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce.


Druhá světová válka byla a stále je ožehavým tématem. Mnoho autorů se rozhodlo napsat knihy z doby, kdy propukali boje a tyto knihy bývají dodnes velmi žádané. Markus Zusak na tuto dobu vsadil a napsal o ní knihu, která se vymyká všemu, co bylo doteď napsané. A to nejen tím, že si jako vypravěčku vybral smrt.

~ Drobná informace ~
Zemřete

Liesel Memingerová - nebo chcete-li Zlodějka knih - se přistěhovala do Himmelstrasse v Molchingu v roce 1939 ve svých devíti letech. A
to ke svým pěstounům, Rose a Hansi Hubermannovým. Liesel se k nim měla původně nastěhovat i se svým bratrem, ten ovšem cestu vlakem nepřežil a tak jí nezbývá nic jiného, nežli u nich být sama. Ovšem na svého bratra si sebou nese vzpomínku, první knihu, kterou kdy dostala. A to rozhodně ne poctivě - Hrobařovu rukověť ukradla. A tak se dostáváme k prvnímu a zásadnímu kroku v knize. Hans Hubermann začíná Liesel učit číst a to ve sklepě. Sklepě, který v knize hraje zásadní roli.

~ Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší ~
Kluk, který vás miluje.

Dalšími a podle mě i důležitými lidmi jsou Max a Rudy. Dva ze tří důležitých mužů v Lieselině životě.
Max je žid, kterého Hans skryje v jejich sklepě. Ano v tom sklepě, který hraje v příběhu důležitou roli. Max se s Liesel spřátelí a ona se stane jeho pravidelnou navštěvovatelkou. Jeden v druhém nalézají oporu.
Rudy je nejlepším kamarádem Liesel a to snad od první chvíle, kdy se ti dva poprvé setkali. Popisování Rudyho povahy by bylo na dlouhé lokte, on je prostě nepopsatelný a mnohdy na zabití.

Co takhle pusu, Saumensch?

Zlodějka knih je zajímavá kniha, která je opravdu dobře napsaná a kvalitně vymyšlená, ale mnohdy její děj skřípe a to hodně. Měla jsem opravdu hodně chvil, kdy jsem si řekla, že už dál nečtu, ať to po mě už nikdo nechce. A nejen kvůli tomu, že bych brečela, nebo bych už ze strachu nechtěla dál číst. Většinou to bylo proto, protože jsem prostě nedokázala dál číst ty blbosti, které knihu naprosto ničili. Přesto měla v sobě kniha něco, co mě nutilo k dalšímu čtení a to něco mě nepustilo až do chvíle, kdy jsem měla knihu za sebou.

~ Rudyho hlas ~
Udělal jsem to schválně.

Přestože jsem si nejdřív myslela, že je příběh v knize jednoduchý, rozhodně tomu tak není. Příběh není jen o Liesel, Rudym, Maxovi, Hansi a dalších, ale i o samotné smrti, která se jednou za čas přihlásí i se svým kouskem do mlýna. Tak se dozvídáme souvislosti k ději a také dostáváme předem ukázky toho, co nás v knize nemine. Což bylo hlavně v jednom případě na škodu, protože jsem se poté celý zbytek knihy třepala z toho, jak jsem se bála, kdy to příjde.

~ Hezká představa ~
Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.

Přestože je druhá světová válka tak trochu jen kulisou k nádhernému příběhu, autor se sem tam dostával i k tomu, aby ukázal i aspekty lidského chování, které bylo v nacistickém Německu řekla bych normální. Ukazoval čeho jsou lidé schopni, poukázal na rasové nenávisti a hlavně na to, že mnohdy je za odlišnost bráno jen jiné vyznání, ačkoliv barva pleti může zcela odpovídat. Autor bez přemýšlení poukázal na pocity nadřazenosti, válku milovnosti a naprosté až fanatické oddanosti, které byly v době, kdy vládl Hitler v dennodenním pořádku.

~Zlodějka knih - poslední věta ~
Nenáviděla jsem tahle slova a milovala jsem je, a doufám, že se mi povedly.

Zlodějka knih není knihou radostnou. Při tématu druhé světové války to snad ani nejde. Přesto vám některé scény s Liesel a Rudym vykouzlí úsměv na tváři. Ale také vás většina ze scén rozbrečí. Kdyby nebylo chvil, kdy jsem knihu s klidem odložila a neměla jsem potřebu se k ní třeba dva vracet, kniha by na mě udělala větší dojem. Takhle mám pocit, že jsem od ní čekala více, než jsem měla. Přesto pro mě byla zajímavou zkušeností si po dlouhé době zase přečíst knihu, která mě zcela neuchvátila.
Přes to všechno si ovšem stojím za tím, že Zlodějka knih je kniha dobrá a rozhodně si ji ještě někdy v budoucnu přečtu. Možná na ni poté i změním názor. Kdo ví.

~ Poslední vzkaz od vaší vypravěčky ~
Lidi mě děsí.

RC review: Nemám žádné jméno

22. dubna 2012 v 14:47 | MaiQa |  Review
Autor: Dagmar Hilarová
Žánr: Deníkový životopis
Počet stran: 96
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky.
Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.

Svět je jeden velký ranč…

Hlavní hrdinkou, nebo chcete-li ženou, která vše v knize na vlastní kůži prožila je Dagmar Berzetti (později Hilarová), která kvůli svému polovičnímu židovskému původu musela jít do koncentračního tábora a troufám si říct, že i díky "štěstí" osudu, skončila v Terezíně, který nebyl ani zdaleka tak špatný, jako jiné koncentrační tábory.

V příběhu se ovšem objevuje spousta lidí, ovšem nutno poznamenat, že většina z nich bohužel neměla to štěstí a do konce války nepřežili. Ovšem člověk, který stojí za zmínku je kromě Dagmar hlavně Jiří Pavel, starší bratr spisovatele Oty Pavla.

… a život nosí kolty zatraceně nízko

Myslím, že o koncentračních táborech nemám co říct. Alespoň ne nic z toho, co by nebylo všeobecně známo. Rozhodně nebudu sama, komu jen při pomyšlení na to, co tam dělali židům, mrazí v zádech. Na internetu je možné najít miliony fotek z koncentráků a upřímně, už jen z nich jde člověku mráz po zádech.
Myslím, že ani nemusím představovat koncentrační tábor Terezín, který je v naší republice a ve které se kniha/deník odehrává.

Dagmar Hilarová (26. březen 1928, Praha - 1. červenec 1996, Praha) byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala pře 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů.
1943-1945 internována v koncentračním táboře, po válce dokončila střední školu a navštěvovala jazykový institut v Praze. Pracovala v zemědělství, ve zdravotnictví a jako sekretářka filmové produkce.
Psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, holandštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobní próza v esperantu. Překládala
také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech (1968-1970). V pražské Viole byla uvedena tři pásma její poezie (1965-1974). Spolupracovala s československým rozhlasem.

Hodnocení

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu pořádně sepsat všechny své myšlenky. Tento knižní počin je jednoznačně jedním z nejpovedenějším, které jsem za poslední dobu četla.
První, co bych u knihy ráda zvýraznila je to, že se v ní zabývá i tím, co je v poslední době velmi prodiskutovávané a musím se přiznat, že jsem ani na chvíli neměla pocit, že by kniha byla napsána kýmkoliv jiným, nežli paní Hilarovou. A to ani předtím, než jsem samotnou knihu začala číst. Ať si kdo chce, co chce říká, já mám v autorství jasno a ani jsem kvůli tomu nemusela číst fakta o autorství v knize.
U této knihy nejde napsat, že byla naprosto úžasně napsaná a autorka má úžasný styl psaní. Sice by všechno tohle byla pravda, ovšem zde je jen napsat, že Dagmar Hilarová je krásně poprala s tím, jak sepsat své vzpomínky, popsat své pocity a vůbec ji obdivuji za to, že něco takového dokázala. Já bych nemohla.
Možná se některým lidem může zdát, že je kniha plná násilí a sama o sobě horor. Není to tak, kniha je mrazivá, ale ne tím, že by tam židé umírali po tisících za den. Kniha je děsivá už jen tím, že vše, co v ní je napsané, je pravda pravdoucí. To nenechá skoro žádného člověka chladného.
Upřímně je pro mě těžké o téhle knize vůbec něco napsat. Tohle opravdu nejde, mohla bych ji tu chválit do aleluja, ale nenašla bych na ni žádné mínus, které by celkový dojem z knihy poničilo. Tahle kniha se nedá popsat v pár set slovech, na tohle by byla potřeba ještě alespoň jedna obsáhlá kniha. Proto nemůžu nic jiného, nežli ji doporučit a to všemi deseti. Jestli patříte mezi lidi, kteří téhle knize moc nevěří, rozhodně po ní už konečně sáhněte. Nebudete litovat.

Na závěr bych ještě chtěla napsat, že si velmi vážím pana Evžena Hilara, syna paní Dagmar, bez něho bychom nejspíš tuto knihu v naších zemích neměli a kdyby ano, byla by i u nás neprávem přisuzována Miep Diekmannové. Děkuji Vám za možnost si knihu přečíst, byla to pro mě lekce, budu na ni ještě dlouho vzpomínat.


Knize dávám stejně 5 hvězdiček, někdy je škoda, že jich nemůžu dát víc.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

Více o knize a samotné autorce naleznete na oficiální stránce Dagmar Hilarové - http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz/

RC review: Lovkyně snů - Vstříc temnotě

14. dubna 2012 v 14:16 | MaiQa |  Review
Autor: Lisa McMann
Překlad: Čeněk Matocha
Originální název: Fade
Série: Lovkyně snů
Díl: 2.
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace:
Některé noční můry nekončí…
Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…
Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny.
Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

Lovkyně snů

V tomto díle se opět setkáváme jak se starými hrdiny, tak i s novými, které by jste raději ani nechtěli znát. Hlavní hrdinkou je opět Janie, která na konci minulého dílu začala 'pracovat' pro místní protidrogovou policii, poté, co díky propadnutí do snu, v minulém díle odhalila tajné doupě překupníka drog. Jenže tentokrát Janie nezůstane jen u snů, tentokrát se musí stát volavkou, protože v učitelském sboru na její střední škole řádí sexuální násilník. A aby toho nebylo málo, dozvídá se nové informace o svém daru a ne zrovna radostné.

Stejně jako v minulém díle je i v tomto jednou z důležitých postav i Cabel. Tajný přítel Janie, který je zároveň i jejím parťákem. Od první chvíle je proti rozhodnutí Janie, že se stane volavkou a jen těžce nese to, že proti tomu nemůže nic dělat.
V prvním díle jsem si Cabela zamilovala a v tomhle jsem ho měla ráda ještě víc. Líbilo se mi podkreslení jeho postavy, to že není jako každý druhý knižní hrdina. Je to prostě naprosto normální člověk, který má jak své dobré, tak i špatné dny. Díky tomu mi připadal víc reálný.

Vstříc temnotě

Sny jsou možností, jak utéct realitě, najdete v nich klid a mír. Žijete v nich tak, jak by jste chtěli a ne jak musíte. Snění je po dlouhých dnech lákavou představou a není snad nikdo, kdo by se na večerní hodiny, kdy si lehne do postele a usne, netěšil.
Tedy až na lovce snů. Pro ně jsou sny ostatních prokletí. Stačí jen, aby někdo v jejich blízkosti usnul a můžou se stát věci, které by nikdo v životě nechtěl zavinit. Je to prokletí i dar v jednom. Tito lidé mohou ostatním pomáhat, ale cena za tento dar je vysoká. Ovšem jen pro ty, kteří jím oplývají.

Překlad

Každého, kdo přečetl první díl už styl psaní nevyděsí. Je snadné si na něj znovu navyknout. Ovšem abych se tady tak trochu rozepsala, tak přecijen jednu chybu zvýrazním, i když ta je zcela na mé straně. Už zase jsem se hádala se jménem Cabel a to tak dlouho, než se z něj, pro mě, počas čtení stal Caleb. Tak pozor na to.

Hodnocení

Tak, jak jsem při čtení prvního dílu měla problém se začátečním vžitím do děje, v tomto díle jsem se skoro okamžitě začetla.
Autorka čtenářům nenechává moc prostoru k začátečnímu zvrávorání a ihned je vhazuje do děje. Což je rozhodně velké plus, vzhledem k tomu, že kniha nemá ani tři sta stran.
Již u minulého dílu jsem zvýraznila fakt, že se autorka nezatěžuje zbytečnými popisy osob a míst a rovnou jde na věc. Což nejeden čtenář ocení, kniha tím získává na odlišnosti a vyniká mezi všemi možnými přemýšleními knihami, kde není stránka bez dlouhého popisu.
Když tu tak přemýšlím nad tím, jestli bych knize něco vytkla, tak mě nic nenapadá. I když je pravda, že si autorka mohla víc pohrát s hledáním násilníka-učitele. Takřka od poloviny knihy je jasné, kdo to je, takže to spíše zatěžuje další zápletky.
Na druhou stranu se mi velmi líbilo vykreslení vztahu Janie a Cabela. Autorka se nesnažila udělat z nich pár ala navždy a bez problémů spolu. Jejich vztah je reálnější, než většina knižních vztahů. Hádají se, jejich vztah není nekomplikovaný a to je rozhodně plus, protože upřímně ty bezproblémové knižní vztahy už začínají nudit.
Ačkoliv jsem z knihy měla strach, jsem příjemně překvapena. Vstříc temnotě je o něco lepší než první díl, ačkoliv ne o moc. Přesto jsem si děj stejně jako minulé užila a těším se na další díl, protože ze zjištění Janie jsem pěkně na nervy.

Knize dávám stejně jako prvnímu dílu 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

Velikonoční knižní hop - Výherci

12. dubna 2012 v 16:18 | MaiQa

Chtěla bych poděkovat všem, co se soutěže zúčastnily. Nemyslela jsem si, že by to opravdu mohlo být tak velké číslo. A to je opravdu vysoké.
Držím palce aby Vám to vyšlo příště. Nevzdávejte to!
No a teď výherci:

Knihu Temný anděl získává osoba, která se skrývá pod číslem 38. No a tou je:

Snow Fairy

Knihu Tajný finty oblíbených holek získává osoba, která se pro změnu skrývá pod číslem207. A tou je:

Tina

Gratuluji!!!


Pokud výherkyně neodepíšou na informační e-mail do sobotní 16-té hodiny, vylosuji náhradní výtěze.

Jarní dumání (1) - Fan překlady knih

9. dubna 2012 v 19:07 | MaiQa |  Jarní dumání
Po dlouhé době se Syki vrací k dumání. Tentokrát Jarnímu dumání, jehož první téma jsou: Fan překlady knih.

Fanouškovské překlady knih zažívá v poslední době svůj rozmach. Blogů, na němž se zveřejňují překlady knih, je opravdu požehnaně. Také se není čemu divit, poslední dobou vychází v zahraničí mnoho zajímavých knih a zdaleka ne všechny se dostanou v oficiálním překladu i k nám. A v originále je také nemůže každý přečíst. Já sama se rozhodně nebráním přečtení nějakých těch fanouškovských překladů, ačkoliv jsem ještě žádný nečetla, ale v některých případech to i mě vadí.
Jedna z hlavních věcí, které mě na těchto překladech vadí je už samotný fakt, že jsou volně k přečtení na internetu. Něco takového může zlákat k přečtení i člověka, který si knihu buď přečíst ještě nechtěl, chystal se na ni v originále, nebo čeká na překlad v češtině (slovenštině), který je třeba už i oficiálně potvrzen a čeká se jen na vydání knihy.
Poslední ze zmiňovaných možností mě irituje asi nejvíc ze všech. To je právě ta meze, která by se podle mě neměla překračovat. Překlad nějaké knihy je podle mě docela užitečný ve chvíli, kdy se nechystá a nejspíš ani v nejbližší době chystat nebude, oficiální překlad knihy. Nebo v případě série, ze které u nás v překladu vyšel například první díl a poté už žádný další (např. Nástroje smrti).
Zastávám názor, že ve chvíli, kdy se dozvíme, že nějaká z fanoušky přeložených knih vyjde v češtině (slovenštině), měl by z dotyčného blogu zmizet (popřípadě nechat prvních pár kapitol) a napsat, že se kniha dočká oficiálního překladu a popřípadě přidat i informace o tom, v jakém nakladatelství a kdy přesně kniha vyjde.
Další věc, která mě štve, ale nesouvisí přímo s fanouškovskými překlady je zjištění, že v poslední době se rozmáhá i přepisování knih, které už v češtině vyšly. Stačí si v prohlížeči zadat název nějaké knihy, která v češtině vyšla a najede vám nekonečno adres, na kterých přepis už vydaných knih najdete. Je jich opravdu takové množství, že je mi z toho až zle. To už je prostě naprosto jasné porušování autorských práv, které by se určitě mohlo, i když to těm dotyčným nedochází, i trestně stíhat. Samozřejmě chápu, že ne každý má dostatek peněz na to, aby si za ně každý měsíc kupoval knihy. Ceny knih se stále zvyšují, ale na druhou stranu to nedáví lidem právo na to, aby něco takového dělali. Já sama si také nekupuji každou knihu, kterou si chci přečíst, to bych za chvíli byla zadlužená jak prase, a přesto jich za měsíc přečtu víc, než kolik vidíte ve výčtu jedné z rubrik. Mému nekonečnému zdroji se říká knihovna, kde najdete za malý poplatek knih, že se v nich můžete koupat. A máme to zcela legálně.
Samozřejmě nemůžu nikoho poučovat v tom, co se má a co ne, ani já nejsem v tomhle ohledu naprostý andělíček. V klidu se přiznám, že jsem si například pár knih stáhla z internetu a následně si je i na počítači přečetla. Jenže na druhou
stranu musím konstatovat, že většinu těchto knih by jste dokázali najít v mé knihovničce a ty zbylé si chystám v blízké době koupit.
Jen tak na zkoušku by mě zajímalo, jestli si vůbec ti, co něco takového dělají dokáží představit to, jakou pálku za všechno kolem vydání knihy a vůbec za zakoupení práv a tak, musejí nakladatelství ročně dát?! Mě stačí na to jen pomyslet a stávají mi chlupy po těle.

Aby to všechno shrnula. Rozhodně nemám nic proti fanouškovským překladům, jen bych ocenila trochu ohledu na ostatní lidi. Tím, že přeložíte knihu, která půl roku nato vyjde oficiálně v našem překladu, nám zrovna moc nepomůžete. Možná by bylo lepší, kdyby fan překladatelé vždy vydaly na svém blogu první dvě (například) přeložené kapitoly a poté na sebe dali kontaktní e-mail, kam by jim psali ti, co ty překlady chtějí číst. Způsobovalo by to trochu méně zla a bylo by to prospěšnější pro obě strany. Ovšem nemůžu nikomu říkat, co má a co nemá dělat.

A teď už opravdu slovo závěrem. Přemýšleli jste někdy nad tím, že některé knihy nemusejí v našem překladu vyjít už jen proto, protože jsou neoficiálně přeloženi fan překladateli?

RC review: Eragon

2. dubna 2012 v 15:42 | MaiQa |  Review

Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Staníčková
Originální název: Eragon
Žánr: Fantasy
Počet stran: 477
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2009
Anotace:
Jeden chlapec…
jeden drak…
svět dobrodružství
Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou... První díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Dračí vejce

Eragon je naprosto normální patnáctiletý chlapec, který spolu se svým bratrancem Roranem a strýčkem Gerem bydlí v malé vesnici jménem Carvahall. Celé dny pracuje buď na jejich farmě, nebo loví v lesích Dračích hor. Právě při jednom ze svých lovů najde opracovaný modrý kámen, který se rozhodne zkusit vyměnit za jídlo. Jenže nic není takové, jak se zdá. Kámen totiž vůbec není kámen, ale vejce a aby toho nebylo málo, rovnou dračí vejce a dráček si vybere Eragona za svého jezdce.
Eragon je jakožto hlavní hrdina opravdu sympatický, každý dospívající se z něj shlédne. Je vzpurný, všechno chce dělat podle sebe a tvrdohlavý.

Safira je Eragonova dračice a zároveň jeho nejlepší přítelkyně a opora. Je milá, sympatická a naprosto úžasná. Prostě si ji nelze nic jiného, než oblíbit. Ovšem dokáže být i hodně tvrdohlavá a stejně jako každý drak i hrdá. Ale vždy, když je Eragonovi nejhůře, tak pomůže. A navíc to její "Všechnu bude dobré, maličký." je něco naprosto úžasného. Ačkoliv je o hodně mladší, má v mnoha ohledech vyspělejší názory, než Eragon.

V knize se sice vyskytuje hodně postav a kdybych je měla všechny vyjmenovávat, byly bychom tu dalších sto let, ale přesto si pár jmen neodpustím. Rozhodně bych neměla vynechat Broma, který nebyl jen obyčejným starým vyprávěčem, ale dokázal toho Eragona se Safirou hodně naučit. Dále Arya, elfka, bez které by Safira nikdy nenalezla svého jezdce a Murtagh, o kterém nemůžu napsat nic jiného, než že je to má, hned po Safiře, nejoblíbenější postava z kniha. Je tajemný jak hrad v Karpatech, o svém životě se s nikým nebaví a přestože neudělal nic špatného, honí ho celé království.

Alagaësie

Tato smyšlená země je hlavním a zároveň i jediným dějištěm příběhu o Eragonovi. Je plná magických bytostí a to jak hodných, tak i zlých. Draci, Urgalové a Ra'zakové a spousty dalších můžete každým dnem potkat, ale u posledních dvou jmenovaných můžete jen doufat, že se s nimi do křížku nedostanete. Samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na elfy, trpaslíky a lidi, všechny tyto tři rasy přišli do Alagaësie přes mnoha staletími a nikdo nevím, odkud přišli.
Alagaësie je země plná tajemství a o mnohých z nich nemá nikdo ani zdání.

Filmová vs. Knižní verze

Určitě mnoho lidem neuniklo, že kniha byla i zfilmována. I když o zfilmování téhle knihy se moc mluvit nedá.
U většiny filmů, které jsou natočeny podle knih si nejdříve přečtu knihu, abych byla ve větším obraze. V tomto případě jsem to udělala obráceně a musím přiznat, že film se mi líbil a hodně, takže jsem po knize sáhla. A nestačila jsem se divit a rozhodně nebudu jediná. Film je cokoli, jen ne natočen podle této knihy. Připadalo mi, že filmaři využili jen jména a hlavní zápletku knihy.
Ale je pravda, že Safira se jim nadmíru povedla. Dá se říct, že ona je to jediné, proč se na film dokážu koukat jakž takž opakovaně.

Překlad

Sice mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha napsaná, ale nakonec jsem to dokázala a kniha mě po chvíli vtáhla do děje. Překlad je podle mě velmi kvalitní.

Hodnocení

Na knize je opravdu hodně vidět, že ji Paolini psal ve svých patnácti letech. Ačkoliv to posloužilo dobrým záměru v ohledu toho, že Eragon je alespoň o hodně realističtější, ukázalo to i stálou nevyspělost autora.
Přesto se tato kniha takřka přes noc jednou z mích nejoblíbenějších. Je čtivá, zajímavá, její příběh má hlavu a patu, má vymyšlené postavy do posledního chlupu a nikdy se nastane, že by se čtenář byť jen na chvíli nudil.
Paolini dokáže ve všech směrech zaútočit na psychiku čtenáře. Dokáže rozesmát, vyděsit i rozplakat. A to se cení.
Paolini dokáže svým barvitým popisem okolí nastartovat nejednu fantazii. Čtenář o ní nepřestane přemýšlet do chvíle, kdy ji dočte a i dlouho poté o ní přemýšlí.
Na závěr nemohu nic jiného, nežli tuto knihu doporučit a to všemi deseti.

Knize dávám 5 hvězdiček. Jsem si předem jistá, že další díly na tom nebudou o nic hůře.



Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

Velikonoční knižní hop

1. dubna 2012 v 13:05 | MaiQa
A máte tu měsíc Duben a s ním i další giveaway, Valikončí knižní hop, který má na svědomí Syki.
Tentokrát mám pro Vás hned dvě knihy, které i k mému překvapení obě vyšli u nakladatelství CooBoo.
Obě knihy jsou zajímavé a naprosto odlišné. Máte možnost soutěžit o tyto dva tituly:

Soutěž probíhá ode dneška - 1.4. do 10.4.2012.
Losování výherce proběhne nejpozději 15.4.2012 a ve stejný den se zde objeví jméno výtěze.
Soutěže se můžou účastnit jak lidé z České Rupubliky, tak i Slovenska.
A tímto se dostává k tomu, na co všichni tak netrpělivě čekáte...

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ