Review: Prokletý dům

22. dubna 2012 v 20:53 | MaiQa |  Review
Autor: Rachel Caine
Překlad: Pavel Valenta
Originální název: Glass Houses
Série: Upíři z Morganville
Díl: 1.
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři
Počet stran: 250
Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2011
Anotace: Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi...



Od doby, kdy se z tetralogie Stmívání stal světový hit zažili upíři
svůj boom. Jen málo z dnešních nových autorů se alespoň jednou podívá na zoubek nějaké té krvelačné společnosti upírů. Ovšem nutno
podotknout, že za tu dobu, kdy vyšlo Stmívání se i upíři změnili. Možná jsou pořád sexy, ale rozhodně už nejsou mírumilovní a na dietě.

No, na tuhle otázku odpověď znala.

Hlavní hrdinkou knihy je Claire, která se jakožto naprostý inteligent dostala na vysokou školu už ve svých šestnácti letech. Ta se kvůli jedné jediné na první pohled neškodné větě dostane na vrchol žebříčku nepřátel největší krasavice školy Moniky. Tahle na první pohled neškodná potyčka je ovšem přímo smrtící, a to hlavně pro Claire, protože Monika je schopna všeho a navíc je chráněna jedním z nejvýše postavených upírů v Morganville. Claire tak nezbude nic jiného, nežli se přestěhovat do nějakého podnájmu. Jako na zavolanou se objeví možnost bydlení v domě, který už obývají tři lidé. Claire po této nabídce skočí a tak se seznámí s Evou, Michaelem a Shaneym. Svými novými spolubydlícími, kteří ji
vtáhnou hlouběji do tajů městečka, které je obýváno upíry. Jenže ani její spolubydlící nejsou tak úplně lidé. Nebo alespoň jeden z nich.

"Zkus to ještě jednou a já tě navštívím s kolíkem v ruce, až budeš spát."

První věc, která mě na knize opravdu hodně namíchla byla samotná Claire, která se hodně často chovala jako naprosté dítě a to i přesto, že pořád prohlašovala, že se o sebe dokáže postarat, když už jí bude sedmnáct. Tím mi lezla na nervy. A navíc, kdo dostatečně vyspělí by šel sám od sebe do školy na přednášku, když mu hrozí, že se ho někdo pokusí zabít? To byla praštěnost nejvyššího stupně. To bych neudělala ani já a to jsem ve stejné věkové skupině, jak hlavní hrdinka. Její myšlenky byly
skoro stále plné dětské naivity, která přímo bila do očí a stále jsem nechápala, co se vlastně snaží dokázat. Kdybych byla na jejím místě, už bych s ječením odjížděla co nejdál od Morganville a už v životě bych tam nevkročila. A už vůbec by mě nenapadlo tak zůstat a být chodícím sáčkem pití na vrcholu žebříčku smrti.

"I ve dne? Když nejsi, však víš, tady?"

Co jsem naprosto a s nadšením přijala byl fakt, že upíři tu byly vykresleni jako naprosto normální krvelačné stvůry a ani jeden z nich nebyl na zvířecí dietě. Navíc byly přesně takový, jací mají upíři být. Slunce jim ublíží, můžete je zabít kůlem a mají tesáky, které by měli být u každého upíra v každé knize normální.

Ach, můj bože, to je jeho postel.

Další věc, na kterou bych upozornila je fakt, že autorka si hrozně ráda vymýšlí jednu napínavou scénu za druhou. Čtenář celou dobu tuší, že se k něčemu schyluje, ale naprosto netuší k čemu. Mnohdy jsem byla překvapená z toho, jak se nějaká scéna vybarvila, hodně z toho jsem nečekala a to je rozhodně plus, knize to dodá na záhadnosti a čtenář musí knihu dočíst do konce, aby si byl stoprocentně jist tím, jak se všechno vybarví. Takže to bylo opravdu velké plus knihy.

"Po stemění raději zůstaňte doma. Městu vládnou nemrtví."

Po knize jsem sáhla ihned, jakmile jsem ji v knihovně uviděla. Přecijen jsem si ji chtěla už hodně dlouho přečíst a nedokázala jsem odolat. No a navíc jsem si stále ještě nebyla jistá tím, jestli si ji vůbec mám koupit. A po přečtení knihy? Stále ještě nevím, co si o ní mám myslet. Nebyla špatná, ale že by byla až moc dobrá, to se také nedá říct. Snad budete alespoň Vy mít ucelenější názor, než já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatrice LeMerle Beatrice LeMerle | Web | 23. dubna 2012 v 20:21 | Reagovat

Touto recenziou si ma potešila,lebo názor na túto knihu ma už dávnejšie zaujíma :) Konečne kniha, kde sú upíri upírmi a nie trblietajúcimi sa emocionálne labilnými chlapíkmi. Znie to všetko veľmi dobre, len neviem či už nie som pristará na knihy,kde sú ľudia v škole :D ale ako tak čítam, tak je to vysoká škola, tak to potom tak stará až nie som :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama