můj deníček

Vánoční přání

23. prosince 2011 v 17:42 | MaiQa
Zítra toule dobou už budeme všichni netrpělivě čekat na to, co nám Ježíšek naložil. A někteří z nás si budou už v klidu užívat se svojí rodinou, nebo dělat něco naprosto jiného.
Napsala bych tento článek až zítra, ale nebudu na počítači. Tedy nejspíš, pokud nebude něco potřeba.
Tak jako tak, chtěla bych Vám všem popřád Veselé Vánoce, doufám, že se Vám splní všechna Vaše tajná přání a v klidu si ten zítřejší den užijete.
A samozřejmě nemohu zapomenout, doufám, že ať už si většina z Vás psala o jakkékoliv knihy, doufám, že je opravdu pod stromečkem najdete a nebudete zklamaní. Važte si toho, hodně lidí by za to dalo i svůj život.
Užijte si zítřek třeba i s nějakou dobrou knihou, stejně jak to mám v plánu já. :D
Ještě jednou Vám všem přeji Veselé Vánoce, klid, mír, pohodu a hlavně to, aby se celé Vaše rodiny v klidu sešli.

Ticho léčí, tak buďte zticha

25. září 2011 v 14:59 | MaiQa
Mám ráda ticho. Přemýšlím se při něm lépe, učí se při něm lépe a mě naprosto vyhovuje pro moji osobnost. Ale na druhou stranu ticho nesnáším. Nikdy bych nedokázala napsat ani čárku v povídkách, kdyby mi přitom nehrála hudba, nedokázala bych být ticho, když jsem venku s kamarádkami. Nedokázala bych být potichu, kdyby mě někdo opravdu naštval.
Opravdu si myslím, že ticho léčí, mnohokrát už se mi stalo, že když jsem si myslela, že už nic nemůže být horší a můj život stojí za hovno, díky tomu, že jsem mohla v tichu popřemýšlet jsem si uvědomila, že vždy může být hůř.
Nikdy bych nedokázala číst knihu někde, kde je hluk. Nevadí mi, když se kolem mě někdo s někým baví, ale vadí mi hluk motoru, když jedu autobusem, hlasitá televize, když si čtu, i rádio. Potřebuji mít ke čtení klid, alespoň v mezích.
Nemyslím si, že by ticho bylo nějak špatné. Mnohdy pomůže, nemůžete proplouvat životem bez toho, abyste chtěli někdy klid, ticho, čas na přemýšlení. Každý potřebuje jednou za čas vypnout. Já jsem našla tuhle možnost ve čtení a v tichu. Každý by se měl alespoň jednou pokusit být v úplném tichu, nebýt nikým rušen, je to opravdu osvobozující.
Vím, že tenhle článek nedává pořádný smysl, ale myslím, že pokud nejste úplně nechápavý člověk, pochopíte jeho úděl, alespoň mlhavě. :)

Lidi se mění... knihy zůstávají

25. září 2011 v 14:42 | MaiQa
Někdy si říkám, jestli se tohle normální. Vždy mi stačilo, když jsem si knihu půjčila. Je ale také pravda, že jsem ještě donedávna ani netušila, že by se mi mohlo líbit to, co teď čtu. Moje knihovnička nikdy hlady nekřičela. Měla v sobě dětské knihy, encyklopedie a některé knihy, které se mi párkrát do roka zalíbili a já jsem si je v levných knihách koupila. No ale většinu mi jich stejně obstarávala mamka. Každoročně jsem ke své velké nelibosti dostávala pod stromeček knihy, které mě ale vůbec nezajímaly. Mám takový dojem, že poslední knihu od mámy jsem nedostala sice na Vánoce, ale na narozeniny. Byly to knihy pro děti ta poslední se jmenovala Superhrdina Max. Stále ji mám ve vrchní knihovničce, kde jsou knihy, které vůbec nečtu, ale neříkám, že jsou to jen dětské. Komu by se taky chtěla číst bible, když čte knihy o upírech a vlkodlacích?
První kniha, kterou jsem si koupila za své… no ehm, ona to vlastně nebyla kniha, ale hned knihy a čtyři. Jakmile vyšel komplet knih Stmívání v originálních obalech, prostě jsem je musela mít doma. (2009) No a pak jsem se rozhodla, že si koupím i zbytky knih ke Stmívání. No a tak jsem kupovala ve chvílích, kdy vyšli. I když mi stále ještě chybí oficiální ilustrovaný průvodce filmem Stmívání. Pořád se nemůžu dokopat k tomu, abych si ho koupila.
Jenže až na knihy spojené se Stmíváním, jsem si donedávna nekupovala nic víc k tomu. Až do dubna tohoto roku.
V dubnu jsem si koupila, bez přemýšlení, knihu Dvě zrcadla od Karoliny Limrové. Popravdě, měla jsem je přeobjednané od chvíle, kdy to bylo možné. Už od chvíle, kdy bylo jasné, kdy vyjdou jsem denně chodila na stránky knihkupectví, ve kterém jsem členem klubu, a hledala, jestli je přidali do seznamu. Byly to nejdelší dva měsíce v mém životě.
No a vlastně Dvě zrcadla rozpoutala menší smršť nakupování knih. No smršť. Koupila jsem si za pár měsíců Kompletního ilustrovaného průvodce ságou Stmívání a Vodu pro slony. (Za tu Vodu pro slony mohl ten film a obálka knihy.)
No a pak to začalo. O prázdninách jsem si koupila nejdřív v Praze knihy Smečka a Twilight: Sága a její postavy v proudu času. No a nakonec jsem si koupila více knih, nebudu se tu rozepisovat jaké, stejně je najdete, když budete hledat. Seznam je v mesačné chvástačce. :)
No a tenhle měsíc jsem si řekla, že si nekoupím moc knih, že si budu šetřit ty poslední peníze, které jsem dostala k narozeninám na něco jiného. Ale druhý díl Smečky jsem si prostě koupit musela. No a pak další a další a další, ale stále mám ještě peníze nazbyt a ty si opravdu chci nechat na něco jiného. Už to mám vymyšlený, i když něco taky půjde na chystané knihy. :)
No a právě v pátek jsem si byla vyzvednout Prokletý maturiťák. Opravdu mě dokáže naštvat, jak bylo pořád psané, že výjde na konci srpna, pak to bylo 19. září a nakonec to v knihkupectví dostaly až 22. Hlavně, že to vůbec vyšlo, že jo. :D No a pak jsme šly s kámoškou do Vaňkovky a já prostě nevydržela s vtáhla jí do knihy Dobrovský. :) No a hádejte, nevyšla jsem z prázdnou, ale že to byl porod, vybrat si z deseti knih, kterou si koupím. Nakonec to byly Jezdci časem, ale opravdu už jsem rozhodnutá, že příště si koupím ty myši a Hunger games. Nic mi v tom nezabrání. Leda tak Percy Jackson. :D

Přemýšlím, přemýšlím a něco mě napadá

6. srpna 2011 v 16:35 | MaiQa
Tak jo, nějak prostě začít musím, i když je to naprosto šílený. Dobře, takže úvod mám za sebou. :)
Mám takový hodně malýinký nápad, protože naprosto nevím, jestli bych to dokázala. :) Ale jo, dokázala.
No, takže když jsem si četla druhý díl Školy noci, tak jsem si řekla, proč bych to nemohla spojit se Stmíváním? No a tak mám nápad, ale ten bude ještě dlouho jen nápadem, protože o to teď vlastně ani nejde.
No abych šla k věci. Napadl mě dobrý nápad na fanfiction na Školu noci. Tedy se Zoey by to mělo jen pramálo spojeno, protože ji nesnáším, ale myslela jsem, že bych se zaměřila na další postavy, které mám ráda. No a první nápad je, že bych napsala něco o Erikovi. :D Už mám přesnou představu, jak bude příběh vypadat a jak půjde vše po sobě. Aby taky ne, když se tím zaobírám už skoro dva dny v kuse. :) No, takže nejspíš v nebližší doě začnu plus k ff na Stmívání a The Vampire Diaries psát i ff na Školu noci. Jsem to hold já, takže mi bylo jasné od začátku, že se z toho něco takového vyvrbí. Moje fantazie si nevybírá. :D

Upíři, vlkodlaci a já

30. července 2011 v 17:07 | MaiQa
Zase nebudu zase tak moc přemýšlet o tom, jak by měli a neměli vypadat. Tedy ne ze začátku. K tomu se dostane, ale nejdřív bych chtěla napsat, jak jsem se k upírům a vlkodlakům vlastně dostala a není to nijak snadný příběh, protože jestli si myslíte, že za to může Stmívání, jste na omylu.
Už když jsem se byla malá, dostávala jsem se křížku s nadpřirozenem, mohla za to hlavně má matka, která na tyhle věci vždy věřila. Tedy ne nějak moc, ale věřila a stále vlastně věří nato, že po zemi se děje hodně věcí, které opravdu nemůžeme vědecky pochopit. Třeba existence pekla, andělů strážných, duchů a právě upírů a vlkodlaků, i když u nich zase tak moc ne.
Doma máme opravdu hodně knih, které jsou o nadpřirozených jevech na zemi. Také máme i knihy, které jsou o pověrách. Na ty mimochodem také věřím, jak jinak bych asi vysvětlila, že jen mi před kolem, na kterém jsem jela, přeběhla černá kočka, prdlo mi jedno z kol. O té doby se černým kočkám raději vyhýbám, i když výjimka existuje a jmenuje se Bastat.
První seznámení s upíry jako takovými proběhl v asi třetí třídě. Už si přesně nepamatuji kolik mi bylo, ani jaký byl rok. V té době začala Nova vysílat Buffy, přemožitelku upírů a já se, jelikož jsem nemohla chodit na moc dlouho ven, dívala. Vlastně i moje nejlepší kamarádka, takže se stalo, že jsme tomu seriálu obě propadly, těžko říci, která víc. Nevynechala jsem žádný díl a málem rozbila televizi, když jsem se dozvěděla, že ji přestávají vysílat. Takže se stalo, že u nás pořád dokola jel VHS přehrávač a já si znovu pouštěla těch pár dílů, které jsem měla nahrané. Fascinovalo mě to, jak se těm upírům měnili ty obličeje a jak, když je Buffy zabila z nich zbyl jen prach. Bylo to docela morbidní. Ale jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli a já jsem po nějaké zapomněla, že jsem ten seriál tolik zbožňovala a zase se zajímala o jiné věci. I když mě to nikdy úplně neopustilo.
A tak šli roky dál a já jsem až na přečtení Drákuly o upíry už nezakopávala. Jistě, stále mě fascinovalo najemno, ale už to nebylo v takové míře.
Jenže pak přišel konec roku 2008 a s ním i upíří mánie. Tedy spíše mánie po Stmívání. Jenže já jsem odolávala a docela dlouho. Popravdě, ze začátku jsem ten film nesnášela, štvalo mě, že je to v každém časopisu, že se od toho nedá utéct. Byla jsem tím vším zhnusená, naprosto jsem nechápala, o čem tak úžasným to může být. Nečetla jsem vůbec žádné články o tom, prostě jsem o to neměla zájem. V květnu 2009 jsem se rozhodla, že když potom tolik lidí touží, dám pár informací i k sobě na blog, v té době jsem byla posedlá návštěvností a jak jsem řekla, tak jsem udělala. Na můj blog jsem začala dávat články se Stmíváním a taky jsem tam hupsla film online. No a když jsem byla jednou nemocná, nudila jsem se a na kousek filmu se podívala. Nijak moc mě nezaujal a tak jsem to vzdala a dál se tomu vyhýbala a pak jsem přišla na existenci knih a už to bylo, zamilovala jsem se do té ságy a podívala se na celý první film. No a pak byl můj zájem o upíry znovu na špičce a přidalo se k tomu i okouzlení z ukázání i jiné možnosti vlkodlaka.

Howrse a já

12. června 2011 v 17:44 | MaiQa
Po dlouhé době se zase ozívám. Tentokrát jsem opravdu nevěděla, co napsat a tak jsem se rozhodla konečně pro téma, které jsem chtěla začít psát už před delší dobou. Pokud je vám divné, proč je tu ten nakreslený kůň, tak opravdu nemusí. Hned vám to povím.
Takže je tu proto, protože tenhle článek bude o online hře Howrse. Já vím, možná se to může zdát divné, ale opravdu ji i já hraji a vlastně se tím ani nijak netajím. Ví o tom všichni mí známí. A to jen díky mě. :)
Do hry jsem se registrovala 29.4.2011 a to poté, co jsem hledala nějakou online hru, které by mě mohla alespoň trocu bavit. A tahle hra to splnila na jedničku. Hlavně díky tomu, že v ní nejde o nic dramatického, prostě se jen staráte o koně. To vám zbere jen chvíli vašeho času.
Ale začala jsem tuhle hru hrát i z jiného důvodu, a to proto, že jsem vždy chtěla koně a takhle jsem si ten sen slnila alespoň trošku. Virtuálně a vlastně hned nejen jednou. To píši proto, že se starám 20 koní. Z toho tři nejsou mnou odchovaní a další tři jsem prodala. Takže si berte, kolik bych jinak měla koní. :)
Na obrázku nahoře vidíte moji klisičku jménem MaiQa. Já vím, nic originálního, ale ona je prostě i tak úžasná. Jistě, nejspíš nechápete, jak tohle můžu říct o koni, který je jen na počítači, ale prostě to tak je. Už mi vyrostla do 14 roku +- (přesně nevím) a vlastně jen kvůli ní jsem si zakoupila za pasy láhev, díky které se z ní stal pegas. Možná jste už poznali, že je plemene Anglický plnokrevník. To je proto, že tohle plemeno prostě miluji. Hrozně se mi líbí, ale musím se přiznat, že o kousek vedou Arabští plnokrevníci. Ty jsem si vždy přála vlastnit a v těsném závěsu je Frísk kůň. Ta jeho nádherná černá barva.
No nic, jsem se rozkecala. Prostě kdybyste chtěli, přidejte si mě do přátel, jsem tam jako MaiQa. Budu jen ráda a taky, kdybyste se díky tomuto článku také zaregistrovali, uvěďte mě prosím potom jako toho, kdo vás sem přivedl. :)
Děkuji za pozornost. :D

Pitomej led

13. února 2011 v 12:54 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
Vím, že to nikoho asi nezajímá, ale co. Takže, jak už jsem psala v titulku. V pátek jsem šla do školy. Normálka. Teda až na chvíli, kdy jsem vilezla v domu. Schody v pohodě, kousek kolem naší zahrady nic, no a pak jednou nohou vlezu na chodník. Jasně, táta předtím říkal, že je tam led, ale naco ho poslochat, že? No a tak jsem nato doplatila. Hezky jsem se po jednom kroku posadila na zadek a přitom si něco udělala s kolenem. Ten první den nic, bolelo to jen trochu, ale včera jsem skoro nemohla chodit. Když ohnu nohu, neuvěřitelně to bolí. To ale

Proč se blog jmenuje tak, jak se jmenuje?

8. února 2011 v 21:14 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
No, mám dojem, že bych posledních pár dní potřebovala být ve škole pořád. Doma se nějak nudím a tak z toho vyšlo i tohle menší zamyšlení.
Tak jsem si proházela starší povídky a pak jsem si vlastně uvědomila, že už ani nevím, proč jsem blog nazvala zrovna příběhy emačky. Co já mám s tím stylem společného? Ani nic o tom nepíšu. Jsem aktivně zaměřená na Twilight.

Paranormální jevy

14. ledna 2011 v 17:34 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
Paranormální jevy. Jedno z mála témat, které je mi něčím blízké. Od mala patřím do skupiny lidí, kteří tajemné věci milují. ;)
Nevím proč, ale když se řekne paranormální jev, okamžitě si představím ducha. Každý se s nějakou historkou, či s filmem o nich někdy v životě určitě potkal. Ale všichni na ně nevěří. Jistě, jen málokdo je viděl, ale opravdu to znamená, že nejsou?
Hned poté si představím...nevím jak to nazvat, ale každý to alespoň jednou zažil. Jdete po ulici. V noci, sami v celém okolí. Najednou vám naskočí husí kůže, nebo uslyšíte tiché kroky, vypadá to, že vás někdo sleduje. Ale když se otočíte, nikdo za vámi není. Já tento pocit někdy mívám. A každý kdo je na tom stejně mi potvrdí,

Hezké Vánoce

24. prosince 2010 v 9:58 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
Tak jsem se kvůli důvodům, které mě opravdu moc netěší, dostala i dnes na počítač. Takže toho využívám abych vám mohla popřát.
A to hlavně, abyste ten dnešek přežily ve zdraví, nespolkly žádnou kost a s nikým se (náhoou ode mě) nepohádali. Také vám přeji, aby jste dostaly vše, co si přejete a splnily se Vám i ty nejtajnější přání. (jako u mě vlastní pes)
To je nejspíše vše. Musím toho ještě hodně stihnout (zaúkolování od táty) a nesmím nic zapomenout (jako včera). Takže hezké a pohodové svátky, bez nehod a strádání, s radostí a bez starostí. ;)

Co si přeji v Vánocům?

18. prosince 2010 v 15:27 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
Moje hlavní přání je samozřejmě to, abychom byly všichni zdraví a měli ve všem štěstí, ale i tak jsem si připravila menší seznam toho c bych chtěla. Předem upozorňuji, že je to přeTwilighttovaný. (o hrozný skloňování :D)
Takže jdeme nato:

1. DVD Eclipse
2. The Sims 3: Po Setmění
3. Stolní hra: Eclipse
4. Kniha Zavržený
5. Kniha - Upíří deníky (Patý díl)
6. Kniha - Škola noci: Označená
7. Společně s mojí nejlepší kamarádkou odjet do Ameriky a zmlátit Justina Biebera (omlouvm se fanouškům imě se líbí jeho písně, ale on je prostě hnusnej. Můj názor. Ještě jednou pardon. Nikoho nechci urazit.)

Vím, že je to článek o ničem, ale tohle zaprvé protože je to téma týdne a i proto, že chci napsat více článků, ne jeden za měsíc. ;)

Já a Stmívání

18. prosince 2010 v 14:42 | MaiQa
http://pribehy-emacky.blog.cz/
Dlouho jsem nenapsala žádný článek, ale před chvílí jsem dostala menší nápad. Čtu si recenzi na Stmívání a najedou si pomalinku začínám zase přehrávat své začátky pro tento film. A tak jsem se rozhodla s vámi podělit.

Takže, jako první bych se chtěla přiznat. Dlouho dobu jsem patřila mezi ty, co Stmívání nesnášeli. Kam jste se podívala, ať jste šli na jakkýkoliv blog, pokaždé tam bylo něco o Stmívání. Štvalo mě to. Jenže mě na mém blogu záleželo a tak jsem prostě rozhodla, že udělám rubriky s Robem, Kristen a Stmíváním. Ale na film jsem se podívat nechtěla. A tak jsem začala přidávat novinky, věčte mi, bylo to s hodně velkou nevolí. No a jak to tak bývá, jednou jsem zabrousila zase na další stránku s novinkama a z nudy si přečetla kousek knihy online.

TVD povídky

24. září 2010 v 20:08 | MaiQa
No, tak se po dlouhé době ozívám. Chtěla bych se předem omluvit, že jsem nic nepřidala. Mám dojem, že má múza si dala, co se týká Twilight, dovolenou a mám v hlavě jen příběhy na téma TVD. :) Takže určitě nejméně jeden čekejte.
Už jste viděli díly nové řady? Já teď čekám na titulky k třetímu dílu a potom hned pustím. Těším se jak dítě na vánoce. :) ;) :D :P
Co se týká TS povídek. Snad bych mohla něco vymyslet do konce prodlouženého výkendu a hodit to sem. :)
No to bylo asitak vše co jsem chtěla. Užijte si výkend. :) ;) :D :P

DVD Remember Me :)

13. srpna 2010 v 20:08 | MaiQa
Tak se dneska zase hlásím. Poslední dobou jse psala jen články které měli něco společného s tématem týdne. Dneska tomu tak nebude. :)
Pokud patříte mezi ty lidi, kterým nevadí Robert Pattinson, možná uvítáte možnost, koupit si dnes na DVD jeho nového film Nezapomeň na mě. :)

No a já jsem prostě neodolala a těch 99 korun za ten film dala. :) Zaprvé jsem jej chtěla mít oficiálně doma a zadruhé jsem bylaa zvědavá na dabing. Kterému nemám co vytknout. :) Snad jen to, že se mi nelíbilo jak místo Caroline říkali Karolína. To jméno pak ztratilo kouzlo. ;) Byla jsem vyklepaná, že jsem si raději ani předem nezjistila kdo koho daboval. V duchu jsem přemýšlela na kolik kousků se dají ročtvrtit lidi a jak se dostat za těmi co to mají nasvědomí. :)
S prvním štěkem Martina Písaříka (mluví Roberta alias Tylera) jsem málem úlevou omdlela. :) Konečně Roba dabuje někdo, kdo má normální hlas. ;) Film jsem si opravdu užila, nemusela jsem prolouskávat titulky a na konci jsem se poprvé za tu dobu co se na to týden co týden dívám rozbrečela. :)
Všem doporučuji.

P.S. Nechtělo se mi tady všechno rozepisovat. Chystám se podívat ještě jednou. :)

Setkání s upírem aneb... co by bylo kdyby?

9. srpna 2010 v 13:01 | MaiQa
Přemýšleli jste někdy nad tím, co byste dělali, kdyby jste se tváří v tvář potkali s upírem? Já ano a to právě před pár minutami. K popřemýšlení mě přivedl jeden komentář na stmivani-ff.cz. Přesné znění otázky pro jinou dívku znělo:
Co bys dělala, kdybys v noci v temné slepé uličce v neobydlené části města, kde tě nikdo neuslyší, narazila na upíra???
Když jsem si to tak přečetla, začala jsem nad tím přemýšlet i já. Co bych asi dělala? Napadlo mě o tom napsat povídku, ale nakonec si to tady jen tak představím.
Takže moje odpověď zní:
Asi bych se jej nejdřív zeptala, jaké to je být upírem? Má v úmyslu mě kousnout? Popřípadě přeměnit? Co je pravdy na historkách o upírech? Promění je sluneční svit v prach? A co bodnutí kůlu do srdce a svěcená voda s česnekem? Nebo jestli jsou na tom třeba jako ti ze Stmívání (ten druh upíra by byl nej). ;) Jsou opravdu nesmrtelní? Nebo po určitém čase na světě umřou?
Kdyby se mi dostalo odpovědí a já třeba již místo toho dávno neležela v kaluži vlastní krve, popřemýšlela bych.
Kdyby slíbil, že mě přemění a nevypadal by jako postižený vlkodlak, mumie, nebo něco takhle nechutného. V klidu bych mu nastavila krk. (Upír ze Stmívání by byl nejlepší. U toho bych věděla, co čekat po přeměna.) :)
No a pokud by nesouhlasil, bylo by mi to už jedno. Ležela bych někde mrtvá. :)

Přemýšleli jste o tom někdy vy?

Help me * Anime které stojí za kouknutí ;)

5. srpna 2010 v 20:18 | MaiQa
Ahoj,
včera při psaní článku na téma týdne, jsem napsala, že se chystám podívat na nějaká další anime. :) Koukala jsem se po pár serverech a do oka mi padl seriál Avatar: The last airbender. Proto bych vás chtěla poprosit o laskavost. Nemůžu jej na internetu sehnat ani online ani na stažení. Kdyby tedy někdo z vás věděl kde to můžu zkouknout/stáhnout byla bych mu vděčná.
Tedy pokud to víte. Napiště prosím. ;)
Děkuji.

P.S. Nevíte o nějakým anime co by stálo za podívání? Přemýšlela jsem už i o Death Note.

Anime a Já

4. srpna 2010 v 20:06 | MaiQa
Téma týdne je Anime. Rozhodla jsem se konečně nějak přispět do tématu a tak jsem tu i s článkem. :)
Anime i mangu mám ráda. Manga jsou nádherné kresby a amime seriály. Nejvíce mě asi chytl seriál Vampire Knight, ten jsem si potom dočetla i jako Mangu. :)
Musím se přiznat, ještě před třemi měsíci se mi Manga a Anime pletlo. Myslela jsem, že Manga je seriál a Anime obrázek. Díky mé kamarádce jsem v tom začala 'plavat' :).
Musím poděkovat Anime seriálům, díky jejich sledování jsem se naučila pár slovíček Japonštiny, kterou se snažím naučit, a hlavně sprostý slova. :) Má to svou výhodu. Když někomu vynadáte Japonsky, neví co to znamená a tak můžete v klidu odejít. :)
A funguje to. Jen tak mezi námi. Já jsem to zkusila na učitele angličtiny a opravdu mi nerozuměl. ;)

Povídka věnována Jasperovi a Alice - Chystá se

24. července 2010 v 17:43 | MaiQa
No tak světe div se. O prázdninách mám dost času a dnes je takový psí počasí. Poprchává a slunce se ani jednou nekouklo zpod mraků. A tak se nedivte, že připravuji další díl, zcela nové povídky. Nebude jak už je u mě tradiční o Belle a Edwardovi, ale rozepíši se o jiném páru. Stejně nádherném. O Jasperovi a Alice. Hodně povídek je o tom jak se potkali, ale já věřím, že ta má bude jedinečná. Píši ji se zaujetím a baví mě to. Takže pokud to tak půjde dál, z ani ne dva dny, sem přibude další povídka. Pro příznivce Alice a Jaspera.
A prozradím, že není jediná, která bude o nich dvou. Chystám i jiné.

Menší info o chystané povídce

20. července 2010 v 13:28 | MaiQa
Už delší dobu se snažím napsat nějaký příběh který by neměl se Stmíváním nic společného. A konečně to realizuji. Začínám pracovat a psát. Beri to pozvolna. Al přecijen ten perex jsem si nemohla odputit. Hrozně se mi líbí. Je to jedna z mích nejlepších prací.
Nevím jaký bue mít povídka název, ale přemýšlím o Zachlandien - Legenda ožívá. Moc se mi to líbí. Zachladien je země kterou jsem si vymyslela. A přecijen ten název vypovídá o ději.
Přesně zatím vím jen to, že povídka bude mít více řad. Budou na sebe navazovat a nakonec to skončí jako v každém fantasy závěrečnou bitvou. To je zatím vše. Jdu na tom pracovat.
Miluji když mám hlavu plnou nápadů a něco mě chytne.

Tvůrčí krize dorazila

7. března 2010 v 20:42 | MaiQa
Tak jsem naposledy napsala nějaký díl některé z povídek v úterý. A to 19. Kapitolu UPSV. Pak jsem se tady ozvala jen jednou. A to ve čtvrtek. Důvod je pro mně jasný. Mám tvůrčí krizi. Mám napsáno 50% z UPSV a to už od středy. Nenapadá mně nic co bych tam dopsala. Nebo když mně něco napadne tak to nedokážu přesně napsat. To je ještě dobrý, ale další povídky jsou na tom o trochu hůř. Nenapadá mně ani kousíček. Zkusila jsem místo UPSV začít psát Lowe 4ever. Už skoro měsíc jsem nepřidala další jeho díl. Nic mně nenapadlo. :( No snad mně něco přes týden napadne a já konečně začnu psát. Tak se zatím loučím. :) Pp a ať vy na tom lépe než já. xD
 
 

Reklama