Nejděsivější NEJ

Nejděsivější NEJ (6) - 5 děsivých školních předmětů

24. listopadu 2011 v 19:51 | MaiQa
Můj pátý (u jednoho jsem se neučatnila) příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět děsivých školních předmětů.

# Tělocvik

- Já a sport jsme spolu nikdy nekamarádily. :) V první až čtvrté třídě jsem tělocvik milovala. Nebylo to zase tak těžké a navíc jsme ve čtvrté chodívali plavat do školního bazénu, ale pak se vše změnilo. V páté třídě na školu nastoupila nová učitelka. Nesnášela jsem ji a její blbé nápady na hry a gymnastiku mě dostávali pořádně do varu. Naštěstí jsem v šesté třídě dostaly učitelku novou a o hodně lepší, ale stejně jsem se nezbavilo zhnusení z tělocviku.

# Fyzika

- Pro mě nočn můra už od šesté třídy, kdy jsme se ji začaly učit. Nikdy se mi nepodařilo nic pořádně pochopit a z tohoto předmětu jsem dostala i svou první čtverku na vysvědčení. S klidným skrdcem to můžu i svézt na učitele, kterého jsme měli v šest třídě. Nejenom, že to neuměl vysvětlit, ale věděl toho o fyzice stejně, jako třída. Sice jsme poté dostaly jinou učitelku, ale Fyzika je pro mě hororový předmět. Mám z ní strach a vlastně i trochu úctu, ale stejně mě pořádně štve, že i když něco pochopím, je mi to stejně na nic, protože mi to známku nevylepší. :(

# Český jazyk

- Český jazyk mám ráda, sloh a literaturu jakbysmet, ale učitelka mi prostě moc nesedla. Je sice dobrá a bavit se s ní dá, ale někdy mi připadá jako naprostý cvok. Kdybyjste někdy slyšela, co ona nám povídá za blboviny a navíc jsou její hodiny nezáživné. Vysvětlit umí leda prd a když ji požádáme o zopakování učiva, že jsme tomu nerozuměli, vysvětlí nám to stejně jako předtím a my zase nic nevíme. Vždycky, když si na ni vzpomenu, vybaví se mi jedna opravdu trefná přednáška od ní. Půl hodiny mluvnice nám říkala o tom, jak někteří učitelé dokáží být nudní a jak je potom těžké aby si takový učitelé udrželi jejich stálou pozornost. Pokaždé, když se nás při tom na něco zeptala, jen jsme zamumlali, že souhlasíme a ona si dál kecala s kecala. Nejspíš si vůbec nevšimla, že už se polovina třídy baví nahlas mezi sebou a jen někteří ji na půl ucha poslouchají.

# Matematika

- Matematika mi nikdy nešla, ale neje o to, že bych tento předmět nějak nesnášela, ale jde prostě a jen o to, že mě naprosto šíleně děsí učitelka. Mám z ní respekt a opravdu velký strach. Bojím se odpovídat na otázky, které mi položí a to i když jsem si odpovědí jistá. Raději mlčím a odnesu to stejně. Jediné co mi jde jsou grafy a rýsování. Na to jsem machr. :) Ale jedno se musí učitelce nechat, jak z ní máme respekt a všichni se jí bojíme, tak poslouháme a jsme se střehu 45 minut. Ale když s nínejste v hodiny, je s ní i sranda. Nedávno, když jsem s ní jela na jeden ze školních výletů, docela jsem se i zasmála. A někdy máme i to štěstí, že i v hodině má dobrou náladu a vtipkuje.

# Chemie

- Ačkoliv se opravdu snažím, prostě ji nidy pořádně nepochopím. Není to učitelkama, ani tím, že bych nerozuměla tomu, jak se co dělá, ale prostě něco vždycky pokazím a něco mi unikne. Chemie mě neděsí jako taková, mám ji ráda, učitelka je fajn a pokusy a laboratorky přímo miluji, ale prostě jakmile se jedná v vzorečky a takové, jse prostě naprosto mimo. Ale i přesto se nevzdávám a bojuji za co nejlepší známku. Přece to musím konečně pořádně pohopit.

Nejděsivější NEJ (4) - 5 děsivých snů

9. listopadu 2011 v 19:31 | MaiQa
Můj třetí příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět děsivých snů.

# Topení se v louži

- Znáte ty sny, které se za nějakou dobu opravdu splní? Ve třetí třídě jsem měla hrozně moc takových snů a zjistila jsem, že ty, o kterých jsem někomu řekla se neplní, začala jsem se o některé dělit. Jednou v noci se mi zdálo, že máma někam jela a já byla sama doma. Čekala jsem a čekala, až jsem se nakonec vydala ji hledat. A když jsem šla ven, uviděla jsem, že se vrací. Běžela jsem k ní a ona šla pomalu dál. A pak najednou spadla a začala se topit v louži. Okamžitě poté, co jsem se probudila jsem jí o snu řekla. Bála jsem se, že by se mohl splnit a vlastně dodnes je mi mizerně, když si na to vzpomenu a mám o mámu strach. Ten sen ve mě prostě něco zanechal.


# Školní sny

- Většinou nebívám z písemek nervózní. Prostě je napíši tak, jak je napíši. Věřím si a nikdy jsem náhodou od zbytku třídy nepoužla tahák, ale i přesto mě sny o škole pronásledují. Naposledy se mi to stalo v pátek, kdy se mi zdálo o tom, jak počítám jeden příklad a pořád mi nechychází. Pokaždé, když mi nevyšel, někdo mě praštil do hlavy, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. A tak to šlo pořád dokola. Jednou se mi dokonce zdálo o tom, ž přede mnou tancovali kružítko a pravítkem a vysmívali se mi. Jak je asi patrné, moje noční můra je matematika. Prostě mi nikdy nešla a nikdy nepůjde a učitelka k tomu taky moc nepomáhá. Sice naučí, ale z toho řvaní na nás jsem pak tak vyjukaná, že se bojím i odpovědět na otázku, na kterou vím na sto procent odpověď.

# Utíkání před neznámím pronásledovatelem

- Někdo mě honí. Nedokážu mu utéct a ani se schovat. Pokaždé si mě najde a já nikdy neuteču. Čekám na chvíli, kdy mě pronásledovatel dohoní, ale nikdy se tak nestane. Někdy utíkám až do doby, než se najednou probudím, celá vystrašená. Nebo se probudím až ve chvíli, kdy ve snu umřu, vlastní rukou, nebo prostě jen tak, najednou, sama od sebe. Tyhle sny se mi nezdají moc často, ale i tak jsem hodně flustrující a mám je ráda asi ze všech nejmíň.





# Útok dinosaurů

- Když jsem byla malá, rodiče mi dovolili, abych se dívala na Jurský Park a to neměli dělat. Asi tři další měsíce se mi zdály sny o tom, že jsou na světě dinosaurové a loví lidi. Jednou se mi zdálo o tom, že jsme byly u nás doma a dívali se na pohádky a najednou na náš dům začali útočit prehistoričtí ještěři a ničit ho. Všichni jsme se schovali za pohovky a doufali, že nás nenajdou. Sen většino končil tím, že mě pterodaktyl zabil. Po třech měsících to zmizelo a znovu se to objevilo o rok dva později, když jsem poprvé viděla Godzillu. :D




# Nic

- A nakonec? Jeden z nejděsivějších dnů je o sen o ničem. Jednou se mi zdálo o tom, že jsem stála v bílé místnosti. Celou dobu jsem nedělala nic kromě toho, že jsem stála a dívala se na jednu z těcbílích zdí. Možná to znamená, že jsem se zbláznila, já bych se nedivila, ale i tak. Byl to jeden z nejdepresivnějších a nejstašidelnějších snů, které jsem kdy měla. Už nikdy více tohle nechci zažít.

Nejděsivější NEJ (3) - 5 děsivých míst

2. listopadu 2011 v 19:12 | MaiQa
Můj druhý příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Syki a já se s radostí připojuji. Tentokrát se dostalo na mušku pět nejstašidelnějších míst na světě.

# Pripjať

- Prpjať je město, které leží jen pár kilomentrů od Černobylu. Po jaderné havárii v něj bylo ze dne na den vyklizeno. Lidé, kteří v něm bydleli, si mohly vzít sebou jen ty nejzákladnější věci. Vše ve městě zůstalo tak, jak to bylo opuštěné. Pripjať bych někdy chtěla navštívit, abych zjistila, jestli je opravdu tak strašidelné. Přecijen z těch fotografií mi jde mráz po zádech.

# Osvětim

- Myslím, že Osvětim nemusím představovat. Každý ví, co to je a co se tam dělo. Stačí mi, když v televizi vidím nějaký dokument o Osvětimy a mrazí mě v zádech. V jejich je zapsáno tolik lidského urpení a smrti. Ale přesto jsem si vždy přála vidět Osvětim naživo a tenhle rok se mi to doufám podaří.


# La isla de las muñecas v Mexiku

- Nestraší tu, nic divného se tu nestalo, ale přesto je La isla de las muñecas pořádně strašidelný. Nedávno jsem shlédla jedno video, kde byly záběry v ostrova a měla jsem z toho husí kůži. Představte si, že všude kolem vás vysí vničené panenky. Bez očí, nohy, ruky. Přesně tohle na Ostrově panenek najdete. Rozhodn bych se tam chtěla někdy jet podívat. :)

# Waverly Hills sanatorium

- Blázinec pro zámožné, ve kterém měli za velké peníze možnost zavřít členy své rodiny, kteří byly blázni, chromí, nebo postižení. Dodnes je možné v sanatoriu slyšel divné zvuky. Musím urpřímě říct, že z toho, co jsem si o něm přečetla jsem došla k jednoznačnému závěru. Nikdy v životě bych tam nevstoupila.

# Alcatraz

- Myslím, že Alcatraz je jedno z nejznámějších a nejstrašidelnějších vězení na světě. Povídá se o něm hodně strašidelných historek a já bych se ani nedivila, kdyby byly pravdou. Přesto bych se někdy chtěla vidět na jeho prohlídku. Zajímalo by mě, jak vipadá a snad bych měla i to štěstí a nějaký ten chlad cítila. :) Možná by to byl duch.

Nejděsivější NEJ (2) - 5 děsivých filmů

26. října 2011 v 17:26 | MaiQa
Můj druhý příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Siky a já se s radostí připojuji.

# Paranormal Activity

- Na film jsem se podívala ještě v době, kdy bylo rozšířené to, že je PA podle opravdové události. No a myslím, že i to byl jeden z faktů, proč jsem se tolik bála. Asi týden po shlédnutí PA jsem vždy, jakmile jsem zaslechla nějaké zašustění potlačovala výkřiky a rožínala vždy, když jsem procházela chodbou. V noci jsem se bála jít i na záchod. No myslím, že vás moc nepřekvapí, když napíšu, že jsem už nikdy tento film neviděla a až na začátek druhého dílu se na pokračování nekoukala. Prostě na to nemám nervy. Jsem z toho vystresovaná.

# Nezvratný osud

- Teď už mám ten film ráda a pokaždé se na něj s radostí podívám a neděsí mě, ale to, proč jsem ho sem přidala hned pochopíte. Tohle byl totiž první horor který jsem v životě viděla. To by nebylo zase tak moc hrozné, kdybych ho neviděla, když mi bylo pět let. Myslím, že už asi chápete. Tohle bylo prostě menší prokletí toho, že jsem se kamarádila s lidmy, kteří byly starší. :D Na to, jak jsem se toho bála si vzpomínám dodnes. Ačkoliv jsem se na tenhle horor znovu podívala až nedávno, už předem jsem věděla, co v něm bude a tentokrát mi to naštěstí nepřipadalo strašidelné, ale ten pocit prostě neutichá.

# Kruh

- No dobře, Kruh není zas tak moc strašidelný, ale já jsem se i přesto při něm bála. Znáte ty povídačky o tom, jak se někdy na to díval a pak málem umřel, nebo se mu po sedmi dnech stalo něco děsivýho? No a tyhle povídačky, i když v ně nevěřím ve mě něco zanechali. Přesněji něco takového, že když jsem se na to před nedávnem dívala, vždy, když ta někdo pouštěl to video, zacpala jsem si uši, zavřela oči a začala si nahlaszpívat. No a když bylo potom, nechala jsem toho a dívala se dál.


# Stáhni mě do pekla

- Konečně o dlouhé době někdo natočil horor, u kterého jsem se v některých chvílích bála i bez toho, abych si musela myslet, že je podle pravé události. A navíc, konečně něco, co nezkončilo dobře. Hrozně se mi líbí styl, jakým je to natočené. Chvílemi jsem se opravdu lekala a ten konec sem všechno, jen ne čekala. :D Ale mohlo to být lepší.



# Vřískot 4

- První a zatím poslední díl, který jsem v téhle sérii viděla. Na začátku jsem trochu tápala, ale pak jsem vše pochopila a nakonec mě to i bavilo a samozřejmě jsem se u něj i trochu bála. I když se musím přiznat, že víc, než, že bych se bála jsem dělala to, že jsem se lekala. Ale třeba se mi hrozně líbilo, jak na záčatku byl ten film ve filmu. To bylo docela zajímavý a ten konec? To jsem opravdu nečekala.

Nejděsivější NEJ (1) - 5 děsivých knih

19. října 2011 v 17:04 | MaiQa
První příspěvek do podzimního děsivého meme. Tohle meme má na svědomí Siky a já se s radostí připojuji.

Upřímně? Cala bych rozhodně potkat nechtěla. :D V téhle knize nešlo o to, že by bylo nějak moc surově popsané, když někdo umíral, ale spíš šlo o to, jak to bylo vymyšlené. Mrazilo mě při celé knize, už jen doba, při které se to odehrává je šílená a tahle kniha? Byla jsem z ní vynervovaná, ale upřímně se těším na to, až si konečně někdy přečtu další díl.




Hadí zámek nebyl psaný nijak strašidelným stylem, ale i tak. Jde spíše o jeden z těch hororů, které jdou přímo na čtenářovu psychiku. Nebála jsem se při všech scénách, ale rozhodně jsem se u některých bála až moc. I když to nebyl děs jako takový, stačilo mi to. Konečně mám dobré odůvodnění k tomu, proč nemám ráda červy a žížaly.





Puls byla první kniha, kterou jsem od Kinga přečetla. Nikdy jsem zrovna moc nestála o jeho díla, ale nakonec jsem si řekla, že si tuhle knihu přečtu. Kniha rozhodně nepatří mezi ty Kingovy nejpovedenější, ale vystrašit dokáže. Jak jinak si také vysvětlit to, že jsem při čtení knihy málem ani nešla na záchod, jak jsem se bála. Ale myslím, že King napsal i lepší.




Knihu zatím ještě jenom čtu, ale i tak mě dostala. Je krátká a naprosto úžasná, i když se King v ní spíš soustředil na psychiku čtenářů. Při čtení téhle knihy jsem už na začátku udělala tu chybu, že jsem si konec přečetla předem. Lituji toho, ale i tak. Fandím Richardsovi. A navíc, King skvěle popsal zvětšující se vliv zpravodajství na lidi.




Nikdy jsem neměla problém s tím, že bych se něčeho bála, ale u téhle knihy to trochu problém byl a to jsem teprve u druhého dílu. :) I když se přiznám, že z knihy jsem byla víc než vyděšená, hlavně znechucená. Hlavně při představě těch rozcupovaných těl. Ale tak zase, nebyl by to pořádný horor, kdyby tam něco takového nebyly. I když jak se říká, všeho moc škodí.
 
 

Reklama