Podzimní dumání

Podzimní dumání (5) - Knižní srdcovky

17. listopadu 2011 v 22:37 | MaiQa
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.

Každý, kdo rád čte knihy má nějakou svoji oblíbenou nebo oblíbené a ani já nejsem výjimkou. I když jí osobně nemám jako srdcovku jen ty knihy, které čtu stále dokola, patří k nim i ty tituly, které jsem četla jednou a už je vícekrát číst nemusím.


Mezi takovéto mé srdcovky patří i Levá ruka boží od Paula Hoffmana. Kniha patří mezi jednu z nejlepších a nejstrašidelnějších knih, které jsem zatím četla. Zanechala ve mně tolik pocitů, že to snad ani není možné. Kniha byla svým způsobem opravdu hodně drastická a možná to se mi na ní líbilo. Kniha ve mně zanechala něco, co už nikdy nezmizí. Ještě dlouho si na ni budu pamatovat a těším se na chvíli, kdy si přečtu druhý díl, ale rozhodně nemám potřebu si knihu číst znovu. Jednou mi to stačilo.


Abych nebyla nevděčná, musím sem dát svoji největší srdcovku, ságu, kterou jsem četla už nesčetněkrát. Stmívání. Sáze vděčím opravdu za hodně. Pomohla mi se dostat zpět k mému zaujetí co se týče upírů, díky ní jsem začala psát a hlavně jsem po přečtení téhle ságy přesedlala na fantasy. Do té doby jsem ani nevěděla, že něco takového jde. Kdyby nebylo ságy, nikdy bych se nedostala tam, kde jsem teď. Nepotkala bych nové přátele, napevno se nerozhodla k tomu, co chci dělat a nenašla bych sama sebe. Mím malým rituálem je, že si každý rok na vánoční svátky vytáhnu ságu z knihovničky a přečtu si ji. Někdy je mi líto, že ji znám už nazpaměť. Ale ani to mi nezabrání v tom, abych si ji čas od času otevřela a prostě jen hledala své oblíbené hlášky.


No a před nedávnem se stala mojí srdcovkou i Vampýrská akademie. Kdo by odolal něčemu tak povedenému. Autorka prostě uměla napsat knihu tak, aby to čtenáře přímo spoutalo. No a kdo by odolal Adrianovi? Na knihách mě opravdu hodně zaujal styl psaní, nestalo se, že bych se nezačetla. Knihy jsem přímo hltala. Co více k tomu říct?


Tohle jsou knihy, které se mi vybaví, když se řekne knižní srdcovka. Patří ke mně a zanechali ve mně svůj odkaz, který vydrží do mé smrti. Pomohly mi si některé věci uvědomit a pokoušet se nedělat některé z chyb. Lituji, že nemůžu knihy přečíst znovu tak, abych nevěděla, co se v nich bude dít, ale i tak mají své kouzlo a já se ke dvěma z nich budu opravdu hodně ráda vracet.

Podzimní dumání (4) - Knižní klasika

10. listopadu 2011 v 18:06 | MaiQa
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.
Co si představíte, když se řekne knižní klasika? Mě se vybaví seznamy knih do literatury, které jsou známé pod pojmem povinná četba. A to je pro většinu lidí to největší zlo, které je ve škole možné.
Pro mě je už od šesté třídy povinná četba jedna z nejsprostějších věcí, které může člověk přede mnou říci. Nemůže za to, že bych neměla ráda knižní klasiky, ale spíš o učitelku, kterou bych nejraději za ty její bláboly zavalila betonem a sama se přesvědčila, že ztuhl s ní pod sebou. No a také to bude tím, že máme v seznamu většinou knihy, které bych si nepřečetla ani v šesté třídě a to by se mi v té době možná líbily.
I když nemůžu říct, že bych knižní klasiku nesnášela. Právě naopak. Mám za sebou a nutno podotknout, že dobrovolně, alespoň dvě desítky knih, které se řadí do literární klasiky. A musím se přiznat, že ačkoli mi to trvalo díl, dokázala jsem se do nich po chvíli i hezky začíst.
Podle mě by nikomu neuškodilo, kdyby si přečetl Němcovou, Shakespeara, Austen, Erbena nebo i jen Těsnohlídka a jeho Bystroušku.
Ona je ale vlastně pravda, že každý z nás už někdy četl alespoň jednu klasiku. Hodně lidí četlo Harryho Pottera, Letopisy Nárnie a nebo Pána prstenů. Tyhle knihy by se už také mohly začít považovat za klasiku. A s nimi i mnoho dalších děl, která jsou z doby nedaleké. Nedivila bych se totiž, kdyby se za pár let začalo v hodinách literární výchovy učit i o těchto knihách.
Otázka jen pro zajímavost. Už jste někdy četly Shakespeara? Pokud ne, tak musím říct, že jste udělali ohromnou chybu. Já osobně ho mám ze všech klasiků nejraději. Nikdo mě nikdy nemusel nutit k tomu, abych si přečetla jeho tvorby. Naopak naposledy, když jsem hledala nějakou knihu, kde bych něco od něj našla, málem jsem uštvala knihovnici.
Ale rozhodně neříkám, že všechny knižní klasiky jsou opravdu dobré. Například mě opravdu hodně nudila kniha Na Větrné hůrce od Emily Brontëové. Četla jsem ji skoro měsíc a málem ji ani nedočetla. Jenže je také pravda, že skoro půl měsíce jsem se prokousávala první stovkou stran a pak mě to začalo konečně jakž takž bavit, ale nemělo to na ostatní dobré klasiky. Takže bych všem doporučovala s Větrnou hůrkou nezačínat číst klasiky. Nebude se vám pak číst další knihy, které jsou lepší.
Přestože většina z nás nemá dobré zkušenosti s probíráním knih v literární výchově, myslím si, že ačkoliv většina učitelů až přehnaně básní o knihách, někdy mají pravdu. I když se to na první pohled nezdá. Knižní klasiky by se rozhodně měli alespoň jednou v životě přečíst a hodně doporučuji se na ně vrhnout sami za sebe, protože jakmile se tyhle knižní tituly objeví na seznamu povinné četby, nebude se vám do čtení chtít a to by byla škoda.

Podzimní dumání (3) - Originalita knih

3. listopadu 2011 v 20:53 | MaiQa
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Syki.


Najít originální knihu je poslední dobou nemožné a když už se nějaký taková objeví, je těžké se prosadit mezi tolika knihami, které jsou podobné. A co se originality týče, nejhorší je to v novodobých fantasy románech. A všechno to vlastně začala jen díky pár autorkám, které měli dobrý nápad a tak se ho rozhodly ukázat světu.

Klidně bych se s vámi i hádala, kdyby jste mi řekly, že tohle nezačala hlavně ságou Stmívání. Do té doby bylo jen pár takových knížek a ještě k tomu nebyly moc známé. No a po ní přišla Vampýrská akademie a bylo to. Tyhle dvě série začaly mít úspěch a lidé na to letí, tak proč si nevymyslet svůj vlastní svět, napsat něco podobného, vydat to a vydělat peníze?

Neříkám, že všechny knihy, které do této doby vyšli a něčím se podobali těm jiným, byly špatné. Prostě jde jen o to, že to časem přestane bavit. Třeba já mám pořád ráda tenhle druh příběhů, ale i tak si hrozně ráda přeběhnu na chvíli k něčemu jinému. Tomu se pak dá říkat odpočinek, když najdete mezi tou spoustou knih něco, co je z normálního života a dá se to oddechově přečíst a máte to za chvíli za sebou.

A všechny ty knihy vlastně začínají tím stejným. Holka, hezká, i když si to většinou o sobě nemyslí, se stane středem zájmu nejkrásnějšího kluka na škole. Mimochodem, ten kluk by měl být upír, vlkodlak nebo jiná nadpřirozená bytost. Zamilují se do sebe, začnou spolu chodit, ale co by to bylo za knihu, kdyby se tam neobjevil nějaký záporák a nesnažil se je buď rozdělit, nebo ji zabít. Ale nakonec to skončí dobře a oni budou žít až dokud neumřou (nebo navždy). A takhle pořád dokola.

No a aby toho nebylo málo, většina hrdinů knih trpí tzv. Edwardovým syndromem, ala radši budu trpět já, než ona. Vždyť ona to přežije, ale já bez ní ne. Tohle není zrovna moc originální. No, možná je, ale jenom v jednom případě, v tom, kde to bylo použito jako první. A to bylo Stmívání. Autorky a autoři se přeci nemusí opičit ve všem.

No, mám takový dojem, že jsem hodně dávala přednost upírům, ale co takový andělé? První k nám přišlo s tím, že hlavní hrdina nemusí být jen upír, aby byl sexy, série Zavržený. Patch je a bude originál. Autorka použila si vymyslela vlastní svět a vlastní nadpřirozené bytosti a jen se snažila svou knihu vnést do hlavního proudu masového čtení fantasy knih podobného typu. A povedlo se jí to a už nějakou dobu se objevují další knihy, které jsou postavěny na andělech a hlavní hrdina má podobný charakter jako Patch. (Nemyslím tím Pád, ten byl podle toho, co vím, psán ve stejné době, jako Zavržený.)

Přestože se to poslední dobou zdá jako nemožné, stále ještě můžeme věřit, že se objeví nějaká kniha, která bude mít svůj vlastní styl, nápad a hrdiny. Ve které nebude žádné nadpřirozeno, nebo možná ano, a stejně bude stejně povedená jako ty, které byly jako první v době, kdy ještě upířiny a podobné příběhy nebyly tak populární.

Podzimní dumání (2) - Dream casting

27. října 2011 v 20:50 | MaiQa
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Siky.


Dream Cast. Jen tohle slyším, mráz mi proběhne celým tělem. Není to tak, že bych to přímo nesnášela, ale prostě nemám ráda to, co to znamená. Ale přesto je pravda, že ty lidi, kteří mají dost trpělivosti aby hodiny hledali na internetu známé lidi, kteří se podle nich podobají jejich oblíbené postavě, obdivuji. A hodně. Já jsem to jednou také zkoušela, už nevím, k jaké knize to bylo, ale zkoušela jsem to a vydrželo mi to hodinu. Pak jsem s tím sekla a kolik jsem našla postav? Ani jednu.
Naštěstí patřím mezi lidi, kteří mají dobrou představivost, takže nemám problém s tím, že bych si nedokázala představit postavy v knihách. Každá u mě v hlavě vypadá jinak, stejně jako lidé na světě. To je podle mě to nejlepší na knihách. Můžu volně používat svoji představu a nejsem ničím vázaná.
Ale bohužel mám zkušenosti s tím, že jakmile se natočí nějaký film, už tam prostě většinou nevidím ty postavy, které jsem si vymyslela, ale ty herce. Většinou bohužel. I když, třeba u Stmívání jsem si prošla jen tím, že si nedokážu vymyslet vlastní Isabellu, ale u jiných postav to mám díky psaní fan fiction tak zakódované, že při čtení ani psaní nevidím herce, ale mnou vymyšlené bytosti. Nebo třeba Harry Potter (kterého jsem stále ještě nečetla), jakmile někdo řekne nějaké jméno ze série, okamžitě se mi vybaví ten a onen herec, který tu postavu hraje, i když třeba je ta postava v knize vykreslovaná jinak. A to my docela vadí.


P.S. Všimly jste si, že jsou ty mé úvahy článek od článku kratší?

Podzimní dumání (1) - Láska na první pohled

20. října 2011 v 20:18 | MaiQa
Do letního dumání jsem se zapojila hodně pozdě a tak jsem se rozhodla začít psát i na témata v podzimním, zdají se mi dobrá. No dumání má na svědomí Siky.

Láska na první pohled je stále hojně používána jak ve filmech, tak i knihách. A upřímně? Já už toho mám opravdu dost. Je sice krásné, když o tom čtete, ale nemůže to v některých případech zkreslovat pohled na svět? Jistě, i já jsem jako malý toužila po princi na bílém koni, se kterým budu do konce svého života, a ano, toužím po tom dodnes, ale i tak vím, že se to nejspíš nikdy nestane. Bohužel už pomalu i z vlastních zkušeností.
Ale kdyby se mě někdo zeptal, jestli věřím v pravou lásku, odpověděla bych bez rozmýšlení, že ano, ale ne u všech. Věřím, že na každého čeká někdo, kdo je mu souzen, ale ne každý tu druhou polovičku k sobě najde. Vlastně skoro nikdy. A právě to je největší problém knih. Ať jsem poslední dobou četla, co jsem chtěla, většinou (všimněte si, že nepíšu vždy) se v té knize vyskytovala láska na první pohled. A na co jsi jako první vzpomenu, když přemýšlím nad knihami, ve kterých mě to přímo udeřilo do očí? Ihned si vzpomenu na Nesmrtelní: Napořád a hlavně na Stmívání. V tom druhém jmenovaném mi to sice moc nevadí, ale i tak, zrovna moc mě kvůli tomu nejásám.
Ovšem co je vůbec láska na první pohled? Nejednou kolem mě prošel nějaký hezký kluk a já jsem si bez okolků pomyslela, že jsem se asi zamilovala. Samozřejmě s nadsázkou. Možná se to někomu může stát, ale já sama bych prostě potřebovala víc času nato, abych se lépe seznámila s tím klukem.
Rozhodně ale neříkám, že mě knihy, kde se vyskytuje láska na první pohled nebaví. Naopak si myslím, že jsou dobré na odpočinek a někdy, ale prostě nemusím příběh typu, Miluji ho, on miluje mě a teď se potřebuji zbavit žárlivého bývalého, kterého už nemiluji, protože nic nemá nad pravou lásku na první pohled. No jo no, hold nejsem svá matka.
P.S. Tak by mě zajímalo, počítá se mezi lásku na první pohled i to, když se zamilujete do knihy hned, jakmile vám padne do ruky? To bych pak zažívala skoro pořád. :)
 
 

Reklama