Review

RC review: Pes baskervillský

20. května 2012 v 13:44 | MaiQa
Autor: Petr Kopl
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 152
Nakladatelství: Allpress
Rok vydání: 2011
Anotace: Za Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem přichází doktor Mortimere, aby je upozornil na starodávnou pověst o psu, který vraždí členy rodu Baskerville. Nejslavnější dobrodružství Sherlocka Holmese opět ožívá v nové (a nutno dodat poněkud provokativní) komiksové adaptaci. Říkáte, že ten příběh znáte? Předpokládáte, že vás nemůže ničím překvapit? Nikdy nic nepředpokládejte!

Legenda ožívá

Legendárního detektiva Sherlocka Holmese snad ani nemusím představovat. Tento slavný a poněkud výstřední detektiv, který vzešel z pera Sira Arthura Conana Doyla, je po celém světě proslavený tak, že snad ani neexistuje člověk, který by o něm někdy neslyšel. A kdyby i přesto všechno nevěděl, kdo to vlastně Holmes je, tak věřte, že každý případ, který mu byl dán byl i záhy vyřešen. Oplývá nebývalou inteligencí a dedukcí.

Dr. Watson je nejlepší přítelem a zároveň i nebývalým pomocníkem v mnoha případech. Zdatně Holmesovi sekunduje jak v inteligenci, tak i v dedukčních schopnostech, ovšem je pravda, že mnohdy je ho potřeba trochu popíchnout, aby na vše přišel.

Pes Baskervillský

Sherlock Holmes poprvé spatřil světlo světa v roce1887 ato v románu Studie v šarlatové. Dohromady bylo sepsáno 56 případů legendárního detektiva, ovšem spousta příběhů vycházela později z per jiných autorů.
Samozřejmě existuje i mnoho jiných zpracování příběhů. Kdo si nechce přečíst knihy, může sáhnout po seriálech, filmech a nebo i počítačových hrách. Zatím poslední filmové zpracování, ve kterém se objevil tento slavný detektiv, je Sherlock Holmes: Hra stínů.

Petr Kopl
Petr Kopl se narodil v Třebíči, kde vystudoval obchodní školu. Jeho láskou byl odjakživa komiks specifického stylu zvaný cartooning. Jeho kresby a ilustrace znají dnes čtenáři i v USA, Koreji a Finsku. Ilustroval celou řadu knih, jmenujme alespoň sérii Dobrodružné výpravy do minulosti a pohádku The Goat With the Golden Hornsamerického autora Roberta Wortocka, která vyšla v USA, Vesmírní záchranáři nebo veleúspěšné Štěky dne. Petr Kopl se nevěnuje pouze ilustrování, je také hercem ve dvou divadelních spolcích. Se skupinou DeFactoMimo procestoval téměř celý svět.

Hodnocení

Určitě nebudu jediná, komu se při řeknutí jména Sherlock Holmes jako první vybaví Pes Baskervillský. Je to nejznámější případ Holmese a také asi nejzáhadnější.
Psa Barkervillského jsem kdysi ve zkrácené verzi četla a tak jsem byla zvědavá na to, jak dopadla i verze komiksová.
Musím říct, že jsem měla strach z toho, že bych měla recenzovat komiks, protože jsem si naprosto nedokázala představit, jak bych něco takového mohla udělat, ale nakonec jsem tímto zpracováním tak mile překvapená, že to ani moc nebude bolet.
Komiksy čtu strašně ráda, uklidníte se při nich, nemusíte zdlouhavě přemýšlet nad dějem, protože většinou jsou opravdu jednoduché, co se týče zápletky. A, což je velké plus, nečtete je dlouho. Stačí vám k tomu pár volných hodin a máte je za sebou.
Jako první mě na komiksu zarazil styl kresby, přecijen jsem zatím četla převážně mangu a ta je naprosto jiná a rozhodně o hodně jednodušší. Proto musím už jenom v tomto ohledu smekat klobouk, já bych jednu takovou stránku kreslila celý svůj život.
Kdybych to měla nějak shrnout do pár vět, komiks bych doporučila a to všem, protože ukazuje známí příběh v jiném světle a navíc v ohromně zajímavém světle. Celou dobu, co jsem byla "začtená" do příběhu jsem zkoumala do největších podrobností všechny věci ilustracích a stále dokola žasla.
Další věc, co se mi velmi líbila byl fakt, že se kniha odehrává v Anglii a ještě k tomu ve viktoriánské. Příběhu z tohoto období je méně, než by se mi líbilo, protože já tohle období miluji. A navíc je Anglie mojí slabostí.
Tenhle výtvor nemůžu nikomu doporučit a ani ho vyloženě poplivat. Z toho, co jsem napsala je jasné, že mě si tohle komiksové zpracování získalo, ale ne každý z něho bude mít stejné pocity. Rozhodně ovšem musím říct, že za zkoušku nic nedáte. Přečtěte si ji a udělejte si na ni sami svůj vlastní názor.

Knize dávám 3 hvězdičky.


Chtěla bych poděkovat nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství Aplress.

Review: Eona - Poslední dračí oko

13. května 2012 v 19:19 | MaiQa
Autor: Alison Goodman
Překlad: Jan Kozák
Originální název: Eona
Žánr: Paranormálno, romantické, draci, dobrožné
Počet stran: 410
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2011
Anotace: Druhý díl úspěšné knihy Eon - Znovuzrození Dračího oka. Dvanáctiletý Eon prochází už několik let intenzivním výcvikem v šermu a magii, má však nebezpečné tajemství. Ve skutečnosti je to Eona, šestnáctiletá dívka studující v přestrojení, aby se mohla stát Dračím okem, učedníkem draků štěstěny. Když začne hrozit, že tajemství vyjde na světlo, octne se dívka uprostřed vražedného boje o císařský trůn a musí najít sílu k boji o vlastní život.
První polovina série Alison Goodmanové vyšla s velkým ohlasem v Anglii, Austrálii, Německu i Spojených státech. Nyní se můžete i vy pohroužit do napínavého dobrodružství!


Draci. Když někdo řekne tohle slovo ve spojitosti s knihami, kdekomu se vybaví Eragon, ale to už dávno není pravda. Alison Goodman vymyslela vlastní svět s draky, tedy vlastní. Pokud se starověké Číně dá říkat vlastní svět, tak to pravda je. Tak jako tak, svět ve kterém žije Eona je opravdu zajímavý.

"Nejsem žádná kráska."

Eona je šestnáctiletá dívka, která dlouhá léta intenzivně pracovala na zlepšování svých schopností a to proto, aby se mohla stát jedním z dvanácti Dračích očí. Ovšem na výcvik nemohla jít jako dívka a tak spolu se svým mistrem vymyslela kamufláž. Stal se z ní Eon.
Eona se i přes všechny své nedostatky stává Dračím okem Zdracadlového draka, několik staletí ztracené dračice, která jak to tak vypadá sebou nese zkázu všech draků a jediný člověk, který jim může pomoci je Eona. Jenže jak, když ani neumí ovládat svoji moc a umí toho jen opravdu málo?

Tlumeně se zasmál.

Dá se mluvit o štěstí, když uvážím, že kniha vyšla tak brzy poté, co jsem si přečetla první díl a to hlavně proto, protože jsem se na ni těšila jako malé dítě na dárky. Přesto jsem musela ještě několik měsíců počkat, než se kniha objevila i v knihovně, kde jsem se k ní nakonec dostala. Musím přiznat, že jsem pro ni do knihovny přímo běžela, protože to čekání bylo opravdu úmorné.
První věc, co mě na knize na první pohled zaujala byla rozhodně obálka, protože ta je rozhodně o hodně zajímavější než ta k prvnímu dílu. Řekne toho více než červené kolečko a člověk si tak dokáže docela dobře představit o co v díle půjde a to ani nemusí mít přečtený předchozí díl.

Ido zatnul ruce v železech.

Druhý díl je opravdu o hodně povedenější než jeho předchůdce. A to hlavně proto, protože ačkoliv mě to zaujalo, první díl jsem přečetla opravdu narychlo a trochu mě nudil neustále se opakujícími myšlenkami Eony.
Tento díl byl plný akce a rozhodně se autorka tentokrát nezatěžovala popisy všeho možného i nemožného a šla rovnou k jádru pudla, což jsem ocenila.

Jsem s tebou.

No a abych nezůstala u těch pozitiv. Kniha měla pár negativ, ale asi největší a zároveň i nejotravnější z nich byl milostný trojúhelník. Už nějakou dobu se mi dařilo se jim alespoň vzdáleně vyhýbat, ale tady mě to málem porazila. I když je pravda, že já jsem si nakonec taky musela co se týče sympatií taky vybírat jednoho z nich. A co jsem náhodou od Eony udělala? Začala jsem na oba dva pohlížet značně skepticky, protože ať už se zdály být jakýkoliv, byly si sobě povahově až moc podobní.
Jediným plusem v tomhle trojúhelníku byl fakt, že bylo od začátku jasné, s kým nakonec zůstane, takže jsem měla alespoň nějakou jistotu a dokázala ho tak přetrpět.

Otevřel dlaň.

Já opravdu nevím, co víc bych o knize napsala. Takže mí nezbývá asi nic jiného nežli doporučení a to bude opravdu úzké. Takže, každý, kdo četl předchozí díl má přikázáno si ho přečíst a pak jít na tenhle. A ten kdo už předchozí četl? Tak ten musí okamžitě valit pro tenhle. :)

Review: Čarodějnice z Hex Hall

12. května 2012 v 16:52 | MaiQa
Autor: Rachel Hawkins
Překlad: Tereza Kolesnikovová
Originální název: Hex hall
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011
Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…


Čarodějnice provázeli lidstvo po celá staletí. Byly zbožňovány, nenáviděny, honěny a upalovány. Kdo by neznal slavné hony na čarodějnice a díky nic i například Salem. Čarodějnice ovšem už dávno neslouží k zastrašování dětí, ale naopak, na jejich pobavení. Protože čarovat by chtěl snad každý a díky příběhům o čarodějnicím je to konečně možné, ovšem je pravda, že ne každá čarodějnice své schopnosti zvládá a od toho jsou tu speciální školy, nebo chcete-li nápravná zařízení a jedno takové je i Hacate Hall.

"Ošklivej pejsek!"


Sophie Mercerová je šestnáctiletá čarodějka, která ať kouzlí co kouzlí, vždy něco zpacká. A poté, co se na její zatím poslední škole pokusí pomoci 'kamarádce' se získáním srdce jejího idola pomocí kouzla lásky, které se naprosto zvrtne a pár lidí příjde u úrazu, Rada rozhodne, že Sophie musí okamžitě nastoupit do Hex Hall. Tak už během prvního dne stihne tolik věcí, jako snad ještě nikdo. Málem ji napadne vlkodlak, zamiluje se do Archera, znepřátelí si tři temné čarodějky a skamarádí se se svou spolubydlící, upírkou Jennou.
Snad nic nemůže být horší než tohle. Tedy vlastně ano. Na škole někdo začíná napadat temné čarodějnice a všichni si myslí, že za útoky stojí Jenna. Jenže je to opravdu pravda?Sophie si musí po celém životě stráveného jenom s lidmi zvykat na další nadpřirozené bytosti. Víly, lykantropy a další čaroděje. Zároveň se ovšem musí potýkat i s tím, že jsou na ni učitelé přísnější než na ostatní studenty a ona naprosto nechápe proč a ještě k tomu hned po týdnu školy dostane školní trest.

"Vítej do Zóny soumraku!"

Ačkoliv jsem si knihu koupila už v prosinci, dostala jsem se k ní až v tomto měsíci a to hlavně proto, protože jsem se knihy prostě a jednoduše bála. Většinou se stává, že jakmile je kniha všude vyzdvihována a já si ji přečtu, skončí to zklamáním. Takže jsem se do čtení zrovna moc nehrnula. Ovšem jakmile jsem knihu začala číst, ihned jsem pochopila, co na ní všichni viděli. Na to, jak má málo stran je opravdu hodně dobrá a hlavně, což se opravdu hodně cení, je vtipná a čtivá.

Protože já se smát začala.

Jak již jsem psala, kniha byla opravdu hodně vtipná a čtivá. Od první až po poslední stránku jsem se smála, protože u myšlenek Sophie to ani jinak nešlo. Co věta, to perla. Takže pokud máte rádi knihy, z kterých vás bude bolet bránice a všechny možné a nemožné břišní svaly, tahle je ta pravá pro vás.
Ovšem vtipnost nevtipnost, kniha by byla na nic, kdyby nebyla dostatečně čtivá. Jak by autorce pomohlo, kdyby perlila s každou větou, ale vše ostatní trochu zaostávalo? No, asi by si knihu nikdo neužil. Ale pokud jsem vás právě teď vyděsila, tak promiňte, protože tohle opravdu nebylo myšleno na Hey Hall, protože tahle kniha se čte jedna báseň. Což ovšem může být i s ohledem na malý počet stran menší nevýhoda, protože se ani nenadějete a knihu máte za sebou.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Jen bych to doporučovala nechat na chvíli, kdy vyjde druhý díl, mohly by jste totiž po přečtení dopadnout jako já. Protože já se snad toho druhého dílu ani nedočkám.

RC review: Deník úúúplně obyčejného upíra

11. května 2012 v 21:08 | MaiQa
Autor: Tim Collins
Překlad: Zdík Dušek
Originální název: Diary of a Wimpy Vampire - Because The Undead Have Feelings Too
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři, parodie
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.
Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…
Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.


Ve stínech kráčím
s touhou rozháranou
ty kráčíš na slunci
a tvé oči planou
Ach, k tobě se připojit
na světle jak toužím
mám však z toho pupínky
vyrážkou se soužím

Ve stínech kráčím

Hlavním hrdinou této knihy/deníku je Nigel Mullet, jehož myšlenky a zážitky nás v příběhu provázejí. Nigelovi je už skoro sto let, ovšem navždy zůstane patnáctiletým puberťákem a to je naprostá otrava. Kdo by vlastně stál o to, aby mu navždy mutoval hlas a objevovali se pupínky ve chvílích, kdy to čekáte nejméně. A ještě k tomu, když se ani trochu nepodobáte tomu, co jste. Nigel po přeměně nedostal do vínku nadpřirozenou krásu a rychlost a tak je odkázán na své rodiče, kteří mu musí nosit krev. No a když se k tomu připočte i mladší sestra/upír, která dostala vše, co on ne, tak je to opravdu velká otrava.

Upíři jsou všude

Upíry snad ani nemusím představovat, tahle krev sající monstra, zná v této době snad každý. Jenže ne vždy jsou takový jací mají být, ne vždy se jejich přeměna povede. Existuje nejméně jeden známí upír, který je na tom bledě, protože v sobě má z upírů nanejvýš tak chuť na krev a nespaní.

Překlad

Knihu jsem v originále a ani v jiném jazyce než našem nečetla, takže můžu napsat jen to, že kniha/deník je psaná opravdu čtivě a rozhodně nenudí.

Hodnocení

Jako první bych vyzdvihla hlavně styl, jakým je kniha napsaná. Jak už několikrát naznala, jedná se o deník Nigela a tak je to i celkově pojaté. Kniha není rozdělená na kapitoly, ale na dny, podle toho, kdy Nigel přidal nějaký příspěvek. Proto v knize nečekejte dlouhé popisy míst a scén, které se v knize udály a počítejte s tím, že budete rovnou hozeni do popisu končícího dne.
Kniha je napsaná stylem, kterým přemýšlí a mluví většina dospívajících a tak rozhodně nadchne a jen tak nepustí.
Abych byla upřímná, od knihy toho moc nečekejte, opravdu ne. Jak už jsem napsala, nenajdete v ní dlouhé popisy okolí a ani zdlouhavé monology, ty tam totiž ani nejsou. Kniha je napsaná tak, aby se čtenář bavil a odreagoval se po dlouhém dnu. A svůj účel plní na jedničku. Já sama jsem polovinu knihy přečetla při zdlouhavé dvanácti hodinové cestě do Polska a jen díky této knize jsem se nenudila a cestu si tak dokázala užít.
Ovšem aby se neřeklo, nějakou malou akcičku v knize přecijen najdete a musím uznat, že autor umí dobře zatloukat, protože já jsem si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jestli ten, kdo si myslím je ten, co upíjí krev Nigelovým spoluobčanům.
A přestože už naprosto nevím, co bych ke knize měla napsat, musím ještě připsat, že kniha byla opravdu povedená i co se týče ilustrací. Nejméně jeden malý obrázek najdete na každé stránce knihy. Za ilustrace jsem byla opravdu hodně ráda a to i přesto, že nemám ilustrované knihy moc v oblibě. Tedy myslím opravdu ty, kde se vkládán nějaký obrázek a ne upravené kousky stránek a tak.
Z těchto všech důvodů, které jsem vyjmenovala bych nakonec doporučila opravdu všem, co se chtějí odreagovat. A jako bonus je to i dobrá kniha pro nečtenáře, protože toho textu taky není moc.

Knize dávám 4 hvězdičky.


Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

Review: Chvíle před koncem

8. května 2012 v 17:43 | MaiQa
Autor: Lauren Oliver
Překlad: Veronika Volejnová
Originální název: Bofore I Fall
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 348
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011
Anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona - od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…



Téma smrti je poslední dobou jednou z nejvíce propíraných témat v YA knihách, které jsou více méně ze života. Já sama bych dokázala za pár vteřin říct alespoň tři názvy knih, které mají takovou tématiku a jednou z nich je právě Chvíle před koncem.

Copak nemáš kamarádky?

Samantha Kingstonová studuje na Jeffersovoně střední, škole sebevrahů, jak se jí trefně říká. Spolu se svými třemi kamarádkami patří mezi elitu školy. Nejobletovanější, nejhezčí a největší snoby na škole. Má vše, co si holka může přát. Dokonalý život, přátele a kluka, po kterém házela očkem už několik let a rozhodně není jediná, kdo o něm dennodenně sní. 12. února se na škole tradičně koná Kupidův den, ve kterém už dávno nejde o tom, aby jste dostali růži od svého přítele, ale hlavně o to, kolik jich dostanete. A také je to den, kdy se dají provádět všelijaké rošťárny, které vám projdou.
Pro Sam je tento den ovšem i dnem důležitým a to hlavně proto, protože ji čeká noc s jejím přítelem. Vše se má konat po večírku, na kterém se sejdou všichni lidi ze střední školy, tedy hlavně ti starší. Vše se ovšem pokazí ve chvíli, kdy na něj dojde Juliet, která zapříčiní to, že se kamarádky chvíli po jejím příchodu rozhodnou odjet domů. Ovšem všechno se v tu chvíli změní. Holky se nabourají a Sam umře. Ovšem to by nebylo zas tak hrozné, kdyby se ihned poté neprobudila ve své posteli. Je ráno 12. února a den, na jehož konci zemře začíná znovu.

"Slib mi, že tu se mnou zůstaneš," řeknu.
"Slibuji."

Stává se už asi menším zvykem, že první věc, která mě na knihách
naštve jsou hlavní hrdinky. Ano Sam se mi od první chvíle, kdy jsem si přečetla první její myšlenku protivila. Byla prototypem holky, která šikanuje jiné lidi a to jen proto, aby se udržela na vrcholu potravního řetězce střední školy. Holky, která jde za uznáním přes mrtvoly. Ovšem musím uznat, že postupem času si mě i ona získala tím, jak se měnila a stávala se více ohleduplnou a normální.

Ty za to nemůžeš, to já.

Hlavní věc, proč se mi kniha opravdu líbila je to, jak je vymyšlený děj. Možná to není moc originální, ale stále a dokola prožívat svůj poslední den? Užívala jsem si každou kapitolu knihy, každou chvíli, kdy se Sam měnila. Chvílemi jsem i přemýšlela nad tím, jak tohle skončí. Jestli se jí podaří se zachránit, nebo ne. Jestli vše změní, jestli se změní ona sama natolik, abych ji mohla mít ráda. U téhle knihy jsem prostě prožívala jedno velké jestli.

Ať jsme udělaly cokoliv, takhle se to nesmí stát.

Kniha možná není o tom, že všude padají hlavy a po městě pobíhají naštvaní zombie, upíři, či něco jiného paranormálního. Tahle kniha je osobitá hlavně tím, že je o životě. O změně. O vnímání člověka jako takového. O tom, co je správné a co ne. Kniha vás donutí přemýšlet nad tím, jestli je váš život opravdu takový, jaký by jste ho chtěli mít. Jestli ho nepotřebujete trochu pozměnit.

Pochopte, nevěděly jsme to.

Když jsem knihu viděla v knihovně, neváhala jsem a okamžitě si ji půjčila. O jejím přečtení jsem přemýšlela už dlouho, stále jsem váhala nad tím, jestli si ji mám koupit, nebo půjčit. Na naprostý závěr mohu napsat jen jedno, rozhodně si ji přečtěte, nebudete litovat. A víte co, nepřemýšlejte nad pučením od kamaráda nebo z knihovny. Prostě si ji rovnou pořiďte. Například já už se nemohu dočkat, až si ji v budoucnu koupím. Protože tuhle knihu prostě doma mít musím.

Zdroje obrázků: http://weheartit.com

Review: Drakova přísaha

1. května 2012 v 19:42 | MaiQa
Autor: P.C. Cast a Kristin Cast
Překlad: Jana Kunová
Originální název: Dragon's Oath
Série: Škola noci
Díl: 1. novela k sérii
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři
Počet stran: 128
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012
Anotace: Drakova přísaha je samostatná povídka přidružená k cyklu Škola noci, věnovaná osudům jedné z jejích postav, bojovníka a učitele šermu Draka Lankforda. Odehrává se v devatenáctém století a vypráví o zapuzeném synovi anglického šlechtice, jenž se stal upírem, odešel do Ameriky a poznal svou budoucí manželku Anastasii. To z lásky k ní kdysi odpřisáhl, že bude svou nezřízenou sílu krotit milosrdenstvím. To pod vlivem této přísahy daroval život podivnému havranovi s lidskýma očima. Avšak nyní - tváří v tvář událostem odehrávajícím se v současnosti - svůj slib odvolává a nahrazuje novým: že už nikdy nikoho neušetří…

Série - vypadá to, že dokonce nekonečná - Škola noci je jedním z prvních upírských počinů, které využili slávy ságy Stmívání a také se jako jedna z mála udržela na vrcholu. Ačkoliv musím říct, že naprosto nechápu, jak to dokázala, protože já jsem nedočetla ani druhý díl. Hlavním znakem upírů v této sáze je tetování, které je mnohdy opravdu překrásné a avým způsobem poukazuje i nato, jaký je jeho nositel. To je asi to jediné, co mě na Škole noci uchvátilo, ale teď to není o ní.

"Vidím upíra, kterého bych mohla milovat."

V tomto příběhu nečekejte Zoey, tu zde opravdu nenajdete. Jde tu jen a pouze o učitele šermu ve Škole noci, Draka Lankforda. V tomto příběhu se stanete svědky toho, jaký byl jeho život před přeměnou a kým vlastně předtím byl a také budete mít tu možnost z první řady číst o tom, jak potkal svou životní lásku, upírku Anastasii. Ovšem abych nebyla nespravedlivá, najdete zde i pár vedlejších postav, které možná na první pohled slouží jen k oživení děje, ale není to pravda. Mnohé z nich vás na těch necelých sto padesáti stranách pořádně překvapí.

Musela uposlechnout.

Musím říct, že k této novele jsem přistupovala s přímo nepřátelstvím. Nemyslela jsem si, že by mohla být nějak vynímečná. Hlavní knihy ze série jsou podle mě docela nepovedené a trochu nedomyšlené. Přesto jsem se k přečtení odhodlala a nebudu vám nalhávat, že za to nemohla obálka knihy. Bez ní bych se po ní asi ani neotočila. Obálka je opravdu povedená a je to to první, co vás na knize zaujme. V tomto případě nemůžu nic jiného než konstatovat, že ji za to děkuji. Kdyby jí nebylo, asi bych po knize nesáhla.

"Vy mě opravdu nemáte ráda."

Jediné co musím knize vytknout je to, že je moc zrychlený děj. Ani jsem se nenadála a byl konec. Chtělo by to děj pořádně rozepsat, vím, že je to jen novela ke knihám, ale i tak mohla mít alespoň o padesát stránek více. Připadalo mi to, že autorky prostě psali jen proto, že museli, ne proto, že chtěli. Kdo ví, možná to tak i bylo, ale rozhodně by to nemělo být na první pohled vidět.

Čas jako by se zastavil.

Hlavní věcí, které mě na knize opravdu zaujala byly obrázky, které byly před každou kapitolou. Nebo chcete-li po každé ukončené kapitole. Díky tomu jsem si dokázala představit nějaké věci, které mi jinak nešli a úžasně to oživilo příběh. Takže ačkoliv většinou nemám ráda knihy, které jsou ilustrované, u této jsem to přivítala s otevřenou náručí. Bylo to vítané oživení. Hlavně ve chvílích, kdy jsem měla knihy plné zuby a jen tak se mohla v klidu dívat a sledovat obrázky.

Má laskavý výraz - je opravdu hezký.

Pokud patříte k lidem, kteří potřebují v knize potoky krve nebo samé dlouhé popisy okolí, raději ani po knize nesahejte. Ani jednoho se tu nedočkáte. Konec možná je trochu napínavějšího rázu, ale už od začátku knihy víte, že se k tomu schyluje a tak vás to ani nepřekvapí. To je také další mínus knihy. Ta předvídatelnost děje přímo bila do očí. Chtělo by to na tom trochu zapracovat.

"Jak si přeješ, kněžko."

Přemýšlím nad tím, co bych měla napsat ke konci. Že to bylo něco naprosto dokonalého? Naprosto příšerného? Pravda je, že nevím, co si o knize mám přesně myslet. Chvílemi jsem se u ní bavila, chvíle mě všechno na ní otravovalo, ale je pravda, že velkou část čtení jsem jen tiše fandila a nadávala, jelikož jsem věděla, jak tohle nakonec dopadne.
Kniha mě překvapila. Nato, kolik měla knih toho udělala opravdu hodně, ale stále to nestačí. Byla rozhodně o hodně lepší než další knihy ze Školy noci, ale nebyla ani naprosto dokonalá. Myslím, že střed, do kterého se dostala, jí naprosto dokonale sedí. Věřím, že někomu se bude líbit tak, že pro něj bude dokonalá, ale pro mě nebyla.


Review: Prokletý dům

22. dubna 2012 v 20:53 | MaiQa
Autor: Rachel Caine
Překlad: Pavel Valenta
Originální název: Glass Houses
Série: Upíři z Morganville
Díl: 1.
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři
Počet stran: 250
Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2011
Anotace: Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi...



Od doby, kdy se z tetralogie Stmívání stal světový hit zažili upíři
svůj boom. Jen málo z dnešních nových autorů se alespoň jednou podívá na zoubek nějaké té krvelačné společnosti upírů. Ovšem nutno
podotknout, že za tu dobu, kdy vyšlo Stmívání se i upíři změnili. Možná jsou pořád sexy, ale rozhodně už nejsou mírumilovní a na dietě.

No, na tuhle otázku odpověď znala.

Hlavní hrdinkou knihy je Claire, která se jakožto naprostý inteligent dostala na vysokou školu už ve svých šestnácti letech. Ta se kvůli jedné jediné na první pohled neškodné větě dostane na vrchol žebříčku nepřátel největší krasavice školy Moniky. Tahle na první pohled neškodná potyčka je ovšem přímo smrtící, a to hlavně pro Claire, protože Monika je schopna všeho a navíc je chráněna jedním z nejvýše postavených upírů v Morganville. Claire tak nezbude nic jiného, nežli se přestěhovat do nějakého podnájmu. Jako na zavolanou se objeví možnost bydlení v domě, který už obývají tři lidé. Claire po této nabídce skočí a tak se seznámí s Evou, Michaelem a Shaneym. Svými novými spolubydlícími, kteří ji
vtáhnou hlouběji do tajů městečka, které je obýváno upíry. Jenže ani její spolubydlící nejsou tak úplně lidé. Nebo alespoň jeden z nich.

"Zkus to ještě jednou a já tě navštívím s kolíkem v ruce, až budeš spát."

První věc, která mě na knize opravdu hodně namíchla byla samotná Claire, která se hodně často chovala jako naprosté dítě a to i přesto, že pořád prohlašovala, že se o sebe dokáže postarat, když už jí bude sedmnáct. Tím mi lezla na nervy. A navíc, kdo dostatečně vyspělí by šel sám od sebe do školy na přednášku, když mu hrozí, že se ho někdo pokusí zabít? To byla praštěnost nejvyššího stupně. To bych neudělala ani já a to jsem ve stejné věkové skupině, jak hlavní hrdinka. Její myšlenky byly
skoro stále plné dětské naivity, která přímo bila do očí a stále jsem nechápala, co se vlastně snaží dokázat. Kdybych byla na jejím místě, už bych s ječením odjížděla co nejdál od Morganville a už v životě bych tam nevkročila. A už vůbec by mě nenapadlo tak zůstat a být chodícím sáčkem pití na vrcholu žebříčku smrti.

"I ve dne? Když nejsi, však víš, tady?"

Co jsem naprosto a s nadšením přijala byl fakt, že upíři tu byly vykresleni jako naprosto normální krvelačné stvůry a ani jeden z nich nebyl na zvířecí dietě. Navíc byly přesně takový, jací mají upíři být. Slunce jim ublíží, můžete je zabít kůlem a mají tesáky, které by měli být u každého upíra v každé knize normální.

Ach, můj bože, to je jeho postel.

Další věc, na kterou bych upozornila je fakt, že autorka si hrozně ráda vymýšlí jednu napínavou scénu za druhou. Čtenář celou dobu tuší, že se k něčemu schyluje, ale naprosto netuší k čemu. Mnohdy jsem byla překvapená z toho, jak se nějaká scéna vybarvila, hodně z toho jsem nečekala a to je rozhodně plus, knize to dodá na záhadnosti a čtenář musí knihu dočíst do konce, aby si byl stoprocentně jist tím, jak se všechno vybarví. Takže to bylo opravdu velké plus knihy.

"Po stemění raději zůstaňte doma. Městu vládnou nemrtví."

Po knize jsem sáhla ihned, jakmile jsem ji v knihovně uviděla. Přecijen jsem si ji chtěla už hodně dlouho přečíst a nedokázala jsem odolat. No a navíc jsem si stále ještě nebyla jistá tím, jestli si ji vůbec mám koupit. A po přečtení knihy? Stále ještě nevím, co si o ní mám myslet. Nebyla špatná, ale že by byla až moc dobrá, to se také nedá říct. Snad budete alespoň Vy mít ucelenější názor, než já.

Review: Zlodějka knih

22. dubna 2012 v 18:04 | MaiQa
Autor: Markus Zusak
Překlad: Vít Penkala
Originální název: The Book Thief
Žánr: Paranormálno, historický
Počet stran: 526
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2009
Anotace: Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce…
Liesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Führera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to taky bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku?Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce.


Druhá světová válka byla a stále je ožehavým tématem. Mnoho autorů se rozhodlo napsat knihy z doby, kdy propukali boje a tyto knihy bývají dodnes velmi žádané. Markus Zusak na tuto dobu vsadil a napsal o ní knihu, která se vymyká všemu, co bylo doteď napsané. A to nejen tím, že si jako vypravěčku vybral smrt.

~ Drobná informace ~
Zemřete

Liesel Memingerová - nebo chcete-li Zlodějka knih - se přistěhovala do Himmelstrasse v Molchingu v roce 1939 ve svých devíti letech. A
to ke svým pěstounům, Rose a Hansi Hubermannovým. Liesel se k nim měla původně nastěhovat i se svým bratrem, ten ovšem cestu vlakem nepřežil a tak jí nezbývá nic jiného, nežli u nich být sama. Ovšem na svého bratra si sebou nese vzpomínku, první knihu, kterou kdy dostala. A to rozhodně ne poctivě - Hrobařovu rukověť ukradla. A tak se dostáváme k prvnímu a zásadnímu kroku v knize. Hans Hubermann začíná Liesel učit číst a to ve sklepě. Sklepě, který v knize hraje zásadní roli.

~ Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší ~
Kluk, který vás miluje.

Dalšími a podle mě i důležitými lidmi jsou Max a Rudy. Dva ze tří důležitých mužů v Lieselině životě.
Max je žid, kterého Hans skryje v jejich sklepě. Ano v tom sklepě, který hraje v příběhu důležitou roli. Max se s Liesel spřátelí a ona se stane jeho pravidelnou navštěvovatelkou. Jeden v druhém nalézají oporu.
Rudy je nejlepším kamarádem Liesel a to snad od první chvíle, kdy se ti dva poprvé setkali. Popisování Rudyho povahy by bylo na dlouhé lokte, on je prostě nepopsatelný a mnohdy na zabití.

Co takhle pusu, Saumensch?

Zlodějka knih je zajímavá kniha, která je opravdu dobře napsaná a kvalitně vymyšlená, ale mnohdy její děj skřípe a to hodně. Měla jsem opravdu hodně chvil, kdy jsem si řekla, že už dál nečtu, ať to po mě už nikdo nechce. A nejen kvůli tomu, že bych brečela, nebo bych už ze strachu nechtěla dál číst. Většinou to bylo proto, protože jsem prostě nedokázala dál číst ty blbosti, které knihu naprosto ničili. Přesto měla v sobě kniha něco, co mě nutilo k dalšímu čtení a to něco mě nepustilo až do chvíle, kdy jsem měla knihu za sebou.

~ Rudyho hlas ~
Udělal jsem to schválně.

Přestože jsem si nejdřív myslela, že je příběh v knize jednoduchý, rozhodně tomu tak není. Příběh není jen o Liesel, Rudym, Maxovi, Hansi a dalších, ale i o samotné smrti, která se jednou za čas přihlásí i se svým kouskem do mlýna. Tak se dozvídáme souvislosti k ději a také dostáváme předem ukázky toho, co nás v knize nemine. Což bylo hlavně v jednom případě na škodu, protože jsem se poté celý zbytek knihy třepala z toho, jak jsem se bála, kdy to příjde.

~ Hezká představa ~
Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.

Přestože je druhá světová válka tak trochu jen kulisou k nádhernému příběhu, autor se sem tam dostával i k tomu, aby ukázal i aspekty lidského chování, které bylo v nacistickém Německu řekla bych normální. Ukazoval čeho jsou lidé schopni, poukázal na rasové nenávisti a hlavně na to, že mnohdy je za odlišnost bráno jen jiné vyznání, ačkoliv barva pleti může zcela odpovídat. Autor bez přemýšlení poukázal na pocity nadřazenosti, válku milovnosti a naprosté až fanatické oddanosti, které byly v době, kdy vládl Hitler v dennodenním pořádku.

~Zlodějka knih - poslední věta ~
Nenáviděla jsem tahle slova a milovala jsem je, a doufám, že se mi povedly.

Zlodějka knih není knihou radostnou. Při tématu druhé světové války to snad ani nejde. Přesto vám některé scény s Liesel a Rudym vykouzlí úsměv na tváři. Ale také vás většina ze scén rozbrečí. Kdyby nebylo chvil, kdy jsem knihu s klidem odložila a neměla jsem potřebu se k ní třeba dva vracet, kniha by na mě udělala větší dojem. Takhle mám pocit, že jsem od ní čekala více, než jsem měla. Přesto pro mě byla zajímavou zkušeností si po dlouhé době zase přečíst knihu, která mě zcela neuchvátila.
Přes to všechno si ovšem stojím za tím, že Zlodějka knih je kniha dobrá a rozhodně si ji ještě někdy v budoucnu přečtu. Možná na ni poté i změním názor. Kdo ví.

~ Poslední vzkaz od vaší vypravěčky ~
Lidi mě děsí.

RC review: Nemám žádné jméno

22. dubna 2012 v 14:47 | MaiQa
Autor: Dagmar Hilarová
Žánr: Deníkový životopis
Počet stran: 96
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky.
Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.

Svět je jeden velký ranč…

Hlavní hrdinkou, nebo chcete-li ženou, která vše v knize na vlastní kůži prožila je Dagmar Berzetti (později Hilarová), která kvůli svému polovičnímu židovskému původu musela jít do koncentračního tábora a troufám si říct, že i díky "štěstí" osudu, skončila v Terezíně, který nebyl ani zdaleka tak špatný, jako jiné koncentrační tábory.

V příběhu se ovšem objevuje spousta lidí, ovšem nutno poznamenat, že většina z nich bohužel neměla to štěstí a do konce války nepřežili. Ovšem člověk, který stojí za zmínku je kromě Dagmar hlavně Jiří Pavel, starší bratr spisovatele Oty Pavla.

… a život nosí kolty zatraceně nízko

Myslím, že o koncentračních táborech nemám co říct. Alespoň ne nic z toho, co by nebylo všeobecně známo. Rozhodně nebudu sama, komu jen při pomyšlení na to, co tam dělali židům, mrazí v zádech. Na internetu je možné najít miliony fotek z koncentráků a upřímně, už jen z nich jde člověku mráz po zádech.
Myslím, že ani nemusím představovat koncentrační tábor Terezín, který je v naší republice a ve které se kniha/deník odehrává.

Dagmar Hilarová (26. březen 1928, Praha - 1. červenec 1996, Praha) byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala pře 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů.
1943-1945 internována v koncentračním táboře, po válce dokončila střední školu a navštěvovala jazykový institut v Praze. Pracovala v zemědělství, ve zdravotnictví a jako sekretářka filmové produkce.
Psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, holandštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobní próza v esperantu. Překládala
také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech (1968-1970). V pražské Viole byla uvedena tři pásma její poezie (1965-1974). Spolupracovala s československým rozhlasem.

Hodnocení

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu pořádně sepsat všechny své myšlenky. Tento knižní počin je jednoznačně jedním z nejpovedenějším, které jsem za poslední dobu četla.
První, co bych u knihy ráda zvýraznila je to, že se v ní zabývá i tím, co je v poslední době velmi prodiskutovávané a musím se přiznat, že jsem ani na chvíli neměla pocit, že by kniha byla napsána kýmkoliv jiným, nežli paní Hilarovou. A to ani předtím, než jsem samotnou knihu začala číst. Ať si kdo chce, co chce říká, já mám v autorství jasno a ani jsem kvůli tomu nemusela číst fakta o autorství v knize.
U této knihy nejde napsat, že byla naprosto úžasně napsaná a autorka má úžasný styl psaní. Sice by všechno tohle byla pravda, ovšem zde je jen napsat, že Dagmar Hilarová je krásně poprala s tím, jak sepsat své vzpomínky, popsat své pocity a vůbec ji obdivuji za to, že něco takového dokázala. Já bych nemohla.
Možná se některým lidem může zdát, že je kniha plná násilí a sama o sobě horor. Není to tak, kniha je mrazivá, ale ne tím, že by tam židé umírali po tisících za den. Kniha je děsivá už jen tím, že vše, co v ní je napsané, je pravda pravdoucí. To nenechá skoro žádného člověka chladného.
Upřímně je pro mě těžké o téhle knize vůbec něco napsat. Tohle opravdu nejde, mohla bych ji tu chválit do aleluja, ale nenašla bych na ni žádné mínus, které by celkový dojem z knihy poničilo. Tahle kniha se nedá popsat v pár set slovech, na tohle by byla potřeba ještě alespoň jedna obsáhlá kniha. Proto nemůžu nic jiného, nežli ji doporučit a to všemi deseti. Jestli patříte mezi lidi, kteří téhle knize moc nevěří, rozhodně po ní už konečně sáhněte. Nebudete litovat.

Na závěr bych ještě chtěla napsat, že si velmi vážím pana Evžena Hilara, syna paní Dagmar, bez něho bychom nejspíš tuto knihu v naších zemích neměli a kdyby ano, byla by i u nás neprávem přisuzována Miep Diekmannové. Děkuji Vám za možnost si knihu přečíst, byla to pro mě lekce, budu na ni ještě dlouho vzpomínat.


Knize dávám stejně 5 hvězdiček, někdy je škoda, že jich nemůžu dát víc.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

Více o knize a samotné autorce naleznete na oficiální stránce Dagmar Hilarové - http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz/

RC review: Lovkyně snů - Vstříc temnotě

14. dubna 2012 v 14:16 | MaiQa
Autor: Lisa McMann
Překlad: Čeněk Matocha
Originální název: Fade
Série: Lovkyně snů
Díl: 2.
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace:
Některé noční můry nekončí…
Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…
Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny.
Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

Lovkyně snů

V tomto díle se opět setkáváme jak se starými hrdiny, tak i s novými, které by jste raději ani nechtěli znát. Hlavní hrdinkou je opět Janie, která na konci minulého dílu začala 'pracovat' pro místní protidrogovou policii, poté, co díky propadnutí do snu, v minulém díle odhalila tajné doupě překupníka drog. Jenže tentokrát Janie nezůstane jen u snů, tentokrát se musí stát volavkou, protože v učitelském sboru na její střední škole řádí sexuální násilník. A aby toho nebylo málo, dozvídá se nové informace o svém daru a ne zrovna radostné.

Stejně jako v minulém díle je i v tomto jednou z důležitých postav i Cabel. Tajný přítel Janie, který je zároveň i jejím parťákem. Od první chvíle je proti rozhodnutí Janie, že se stane volavkou a jen těžce nese to, že proti tomu nemůže nic dělat.
V prvním díle jsem si Cabela zamilovala a v tomhle jsem ho měla ráda ještě víc. Líbilo se mi podkreslení jeho postavy, to že není jako každý druhý knižní hrdina. Je to prostě naprosto normální člověk, který má jak své dobré, tak i špatné dny. Díky tomu mi připadal víc reálný.

Vstříc temnotě

Sny jsou možností, jak utéct realitě, najdete v nich klid a mír. Žijete v nich tak, jak by jste chtěli a ne jak musíte. Snění je po dlouhých dnech lákavou představou a není snad nikdo, kdo by se na večerní hodiny, kdy si lehne do postele a usne, netěšil.
Tedy až na lovce snů. Pro ně jsou sny ostatních prokletí. Stačí jen, aby někdo v jejich blízkosti usnul a můžou se stát věci, které by nikdo v životě nechtěl zavinit. Je to prokletí i dar v jednom. Tito lidé mohou ostatním pomáhat, ale cena za tento dar je vysoká. Ovšem jen pro ty, kteří jím oplývají.

Překlad

Každého, kdo přečetl první díl už styl psaní nevyděsí. Je snadné si na něj znovu navyknout. Ovšem abych se tady tak trochu rozepsala, tak přecijen jednu chybu zvýrazním, i když ta je zcela na mé straně. Už zase jsem se hádala se jménem Cabel a to tak dlouho, než se z něj, pro mě, počas čtení stal Caleb. Tak pozor na to.

Hodnocení

Tak, jak jsem při čtení prvního dílu měla problém se začátečním vžitím do děje, v tomto díle jsem se skoro okamžitě začetla.
Autorka čtenářům nenechává moc prostoru k začátečnímu zvrávorání a ihned je vhazuje do děje. Což je rozhodně velké plus, vzhledem k tomu, že kniha nemá ani tři sta stran.
Již u minulého dílu jsem zvýraznila fakt, že se autorka nezatěžuje zbytečnými popisy osob a míst a rovnou jde na věc. Což nejeden čtenář ocení, kniha tím získává na odlišnosti a vyniká mezi všemi možnými přemýšleními knihami, kde není stránka bez dlouhého popisu.
Když tu tak přemýšlím nad tím, jestli bych knize něco vytkla, tak mě nic nenapadá. I když je pravda, že si autorka mohla víc pohrát s hledáním násilníka-učitele. Takřka od poloviny knihy je jasné, kdo to je, takže to spíše zatěžuje další zápletky.
Na druhou stranu se mi velmi líbilo vykreslení vztahu Janie a Cabela. Autorka se nesnažila udělat z nich pár ala navždy a bez problémů spolu. Jejich vztah je reálnější, než většina knižních vztahů. Hádají se, jejich vztah není nekomplikovaný a to je rozhodně plus, protože upřímně ty bezproblémové knižní vztahy už začínají nudit.
Ačkoliv jsem z knihy měla strach, jsem příjemně překvapena. Vstříc temnotě je o něco lepší než první díl, ačkoliv ne o moc. Přesto jsem si děj stejně jako minulé užila a těším se na další díl, protože ze zjištění Janie jsem pěkně na nervy.

Knize dávám stejně jako prvnímu dílu 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Eragon

2. dubna 2012 v 15:42 | MaiQa

Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Staníčková
Originální název: Eragon
Žánr: Fantasy
Počet stran: 477
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2009
Anotace:
Jeden chlapec…
jeden drak…
svět dobrodružství
Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou... První díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Dračí vejce

Eragon je naprosto normální patnáctiletý chlapec, který spolu se svým bratrancem Roranem a strýčkem Gerem bydlí v malé vesnici jménem Carvahall. Celé dny pracuje buď na jejich farmě, nebo loví v lesích Dračích hor. Právě při jednom ze svých lovů najde opracovaný modrý kámen, který se rozhodne zkusit vyměnit za jídlo. Jenže nic není takové, jak se zdá. Kámen totiž vůbec není kámen, ale vejce a aby toho nebylo málo, rovnou dračí vejce a dráček si vybere Eragona za svého jezdce.
Eragon je jakožto hlavní hrdina opravdu sympatický, každý dospívající se z něj shlédne. Je vzpurný, všechno chce dělat podle sebe a tvrdohlavý.

Safira je Eragonova dračice a zároveň jeho nejlepší přítelkyně a opora. Je milá, sympatická a naprosto úžasná. Prostě si ji nelze nic jiného, než oblíbit. Ovšem dokáže být i hodně tvrdohlavá a stejně jako každý drak i hrdá. Ale vždy, když je Eragonovi nejhůře, tak pomůže. A navíc to její "Všechnu bude dobré, maličký." je něco naprosto úžasného. Ačkoliv je o hodně mladší, má v mnoha ohledech vyspělejší názory, než Eragon.

V knize se sice vyskytuje hodně postav a kdybych je měla všechny vyjmenovávat, byly bychom tu dalších sto let, ale přesto si pár jmen neodpustím. Rozhodně bych neměla vynechat Broma, který nebyl jen obyčejným starým vyprávěčem, ale dokázal toho Eragona se Safirou hodně naučit. Dále Arya, elfka, bez které by Safira nikdy nenalezla svého jezdce a Murtagh, o kterém nemůžu napsat nic jiného, než že je to má, hned po Safiře, nejoblíbenější postava z kniha. Je tajemný jak hrad v Karpatech, o svém životě se s nikým nebaví a přestože neudělal nic špatného, honí ho celé království.

Alagaësie

Tato smyšlená země je hlavním a zároveň i jediným dějištěm příběhu o Eragonovi. Je plná magických bytostí a to jak hodných, tak i zlých. Draci, Urgalové a Ra'zakové a spousty dalších můžete každým dnem potkat, ale u posledních dvou jmenovaných můžete jen doufat, že se s nimi do křížku nedostanete. Samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na elfy, trpaslíky a lidi, všechny tyto tři rasy přišli do Alagaësie přes mnoha staletími a nikdo nevím, odkud přišli.
Alagaësie je země plná tajemství a o mnohých z nich nemá nikdo ani zdání.

Filmová vs. Knižní verze

Určitě mnoho lidem neuniklo, že kniha byla i zfilmována. I když o zfilmování téhle knihy se moc mluvit nedá.
U většiny filmů, které jsou natočeny podle knih si nejdříve přečtu knihu, abych byla ve větším obraze. V tomto případě jsem to udělala obráceně a musím přiznat, že film se mi líbil a hodně, takže jsem po knize sáhla. A nestačila jsem se divit a rozhodně nebudu jediná. Film je cokoli, jen ne natočen podle této knihy. Připadalo mi, že filmaři využili jen jména a hlavní zápletku knihy.
Ale je pravda, že Safira se jim nadmíru povedla. Dá se říct, že ona je to jediné, proč se na film dokážu koukat jakž takž opakovaně.

Překlad

Sice mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha napsaná, ale nakonec jsem to dokázala a kniha mě po chvíli vtáhla do děje. Překlad je podle mě velmi kvalitní.

Hodnocení

Na knize je opravdu hodně vidět, že ji Paolini psal ve svých patnácti letech. Ačkoliv to posloužilo dobrým záměru v ohledu toho, že Eragon je alespoň o hodně realističtější, ukázalo to i stálou nevyspělost autora.
Přesto se tato kniha takřka přes noc jednou z mích nejoblíbenějších. Je čtivá, zajímavá, její příběh má hlavu a patu, má vymyšlené postavy do posledního chlupu a nikdy se nastane, že by se čtenář byť jen na chvíli nudil.
Paolini dokáže ve všech směrech zaútočit na psychiku čtenáře. Dokáže rozesmát, vyděsit i rozplakat. A to se cení.
Paolini dokáže svým barvitým popisem okolí nastartovat nejednu fantazii. Čtenář o ní nepřestane přemýšlet do chvíle, kdy ji dočte a i dlouho poté o ní přemýšlí.
Na závěr nemohu nic jiného, nežli tuto knihu doporučit a to všemi deseti.

Knize dávám 5 hvězdiček. Jsem si předem jistá, že další díly na tom nebudou o nic hůře.



Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Monster High 2 - Můj soused Ghúl

25. března 2012 v 18:01 | MaiQa
Autor: Lisi Harrison
Překlad: Linda Bartošková
Originální název: Monster High - The Ghoul Next Door
Série: Monster High
Díl: 2.
Žánr: Fantasy
Počet stran: 248
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Anotace: Na Merstonovu střední chodí normální studenti, ale taky monstra a příšery neboli sabotéři obvyklých vlastností. Cleo byla královnou školy mezi SOVáky i normáky na celé Merstonově střední, ale teď na celé čáře vítězí Frankie a Melody. Cleo naštěstí dostane příležitost fotit pro Teen Vogue a všechno se zdá být zase v pořádku… dokud se ostatní SOVáci nerozhodnou vystoupit ve filmu, který má dokázat, že vlastně vůbec nejsou nebezpeční. A tohle jim má získat svobodu? Proboha, to je ale směšné! A hlavně nebezpečné…

Freak je chic

Melody se na konci prvního dílu dohodla s Frankie, že ji pomůže ukázat lidem, že SOVáci nejsou zlí a to také míní udělat, jenže mají ještě větší starost a tou je Beka, zákeřná přítelkyně Bretta, která ukořistila nahrávku, která obsahuje přeměnu Jacksona na jeho druhé já. Melody musí urychleně vymyslet, jak jí zabránit v tom, aby ho pustila do světa a přitom neprozradit Frankie.

Frankie Steinová se vzpamatovává po přijití o hlavu, které mělo fatální následky pro celé SOVácké společenství. Ve městě vládne panika, začíná hon na příšery a mezitím se nakupí i další problémy, které je potřeba vyřešit. A vše nasvědčuje tomu, že nápad s nahráním videa, ve kterém by vypovídali příšery, je opravdu úžasný.

Cleo byla vždy středem pozornosti všech lidí. Byla královnou školy a nikdo by si k ní nic nedovolil. Ale najednou se všechno mění. SOVácká mládež se začíná více zajímat o Frankie s Melody a Cleo musí urychleně vymyslet, jak získat zpět své společenské postavení a pomoci ji k tomu má i rychle se blížící focení pro časopis Teen Vogue.

SOVáci

Každý už určitě slyšel o příšerách z filmů a knih. Drákula, Dr. Jekyll a mr. Hyde, Frankenstein a nebo třeba nějaká ta mumie. Každá z nich je jiná, ale jedno mají společné. Všechny děsí lidi k smrti a mnozí je i opravdu zabíjejí.
Jenže věděli jste, že i tyto příšery, měli své děti a nebyly vůbec tak zlé, jak se povídalo? Většina z nich se nechala zlákat lákadly filmového průmyslu a nechali natočit film, ve kterých měli hlavní role a ani zdaleka ne ty pozitivní. Lidé se jich začaly bát a lovit je a tak se SOVáci neboli sabotéři obvyklých vlastností stáhly do ilegality.

Lisi Harrison se narodila a vyrostla v kanadském Torontu, studovala filmovou vědu na univerzitě v Montrealu, ale po dvou letech školu opustila, protože pochopila, že chce být spisovatelkou a ne natáčet filmy. Proto přesídlila na bostonskou Emerson College, kde vystudovala tvůrčí psaní. Řadu let pracovala pro MTV, kde se podílela na přípravě televizních show, také psala sloupky pro nejrůznější noviny a časopisy. Je autorkou celé řady knih pro mládež a největší úspěch slavila se sérií Dívčí parta.

Překlad

Kniha je stejně jako první díl psaná v er-formě, což je opravdu dobrá možnost, jelikož je kniha psaná z hned tří pohledů a to Melody, Frankie a nově i Cleo. Kniha si zachovala ráz, který udal první díl.

Hodnocení

První díl nasadil laťku vysoko, nato, pro jakou věkovou skupinu byl napsán, proto jsem byla zvědavá, jak se vyvede druhý díl a závěr? Ale jo, šlo to. Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil a suverénně si pokračuje dál, jako by mezi díly nebyl žádný dlouhý rozdíl mezi vydáním. Čtenář je hned na začátku stržen do víru událostí a nezbývá mu nic jiného, nežli číst a číst, dokud nedojde ke konci, i když ten přišel na můj vkus až moc brzy.
Znovu a znovu opakuji, že se mi líbí, jak se pohledy střídají. Co kapitola, to jiný pohled na věc. I když se musím přiznat, že pohled Cleo mě občas opravdu hodně nudil. Připadalo mi, že co myšlenka, to její pocit nadřazenosti. Takové typy dívek nemám ráda a to jak v životě, tak i v knihách a filmech.
Stejně jako u prvního dílu měl svůj vlastní vyhrazený prostor v knize i specifický humor autorky. Byly to právě tyto momenty, kdy jsem měla pocit, že nečtu nic, v čem by byly příšery, ale prostě a jednoduše normální knihu o lidech, jako jsem já a kteří mají naprosto úžasné hlášky, přesně tak, jak to mám já ráda.
Přesto všechno ovšem kniha nepřekročila stín té první a zaslouží si tak stejné ohodnocení, jako její předchůdkyně.

Takže knize dávám 4 hvězdičky, tak snad u pokračování.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za možnost vyhrání recenzního výtisku Monster High.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Upíří deníky - Stefanovy deníky: Prokletí

19. března 2012 v 17:34 | MaiQa
Autor: L. J. Smith
Překlad: Milena Hordinová
Originální název: The Vampire Diaries - Stefan's Diaries 3: The Craving
Žánr: Fantasy, upíři
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Propadli jste zcela Upířím deníkům? Zajímá vás, jaké události předcházely jejich ději? Pak si určitě nenechte ujít další napínavou upíří sérii, ve které vás opět čeká velká dávka napětí, tajemna a romantiky. Stefan opustil New Orleans a odjel do New Yorku. Slíbil si, že se už nikdy nebude živit lidskou krví, a začal být znovu šťastný. Když už si ale myslí, že konečně opustil svou minulost, zjistí, že před bratrem nikdy nemůže uniknout. Damon má pro oba upíří bratry velké plány, ať se to Stefanovi líbí, nebo ne…

Rodině neutečeš

Stefan v předchozích dílech rozhodl o dalším osudu jak sebe, tak i jeho bratra Damona. Ze slepého nadšení z toho, že je volný tak nepřemýšlel nad tím, že jeho volba není tou správnou pro bratry. Poté, co se v druhém díle setkal s Lexi, která se v tomto dílu také objevuje, se rozhodl bojovat sám se sebou a už nikdy se nedotknout lidské krve. Odjíždí do New Yorku, aby začal svůj život od znova. Když jedné noci zachrání dívku ze zámožné rodiny, její rodina si jej vezme pod svá křídla. Ovšem na scénu přichází Stefanův zlý bratr a on je vtažen do víru událostí, které se mu vše, jenom ne líbí.

Prokletí

Dokážete si představit chvíli, kdy máte před sebou celou věčnost, ale nemáte ji s kým prožít? Nebo alespoň ne s někým, kdo by vás miloval. Od chvíle, kdy se Stefan probudil jako novorozený upír si konečně začíná uvědomovat, že ne vše jde podle toho, jak on si zamane a už vůbec ne, když jde o osobu, která má vlastní vůli. Dá se snad o chvíli, kdy po vás jde někdo, kdo je stejné krve říct, že to není prokletí?

Překlad

Kdybych napsala, že byl naprosto bez chybičky, rozhodně bych lhala, ovšem musím uznat, že překlad je podle mě zdařilejší, než u upířích deníků. I když ten rozrazil mě stále ještě pořád trochu štve, ale začínám si zvykat.

Hodnocení

Nijak se netajím tím, že se mi Upíří deníky nelíbí, ale přesto jsem neodolala a Stefanovy deníky si přečetla, hlavně kvůli tomu, že měli být v podobné vyprávěcí rovině jako seriál.
Pro mě osobně je tento díl tím nejzdařilejším z těch, které už je možné koupit. Příběh se mi zdál reálný až do hranic toho, co bylo možné jako realitu přijmout.
Na rozdíl od knih ze série Upíří deníky jsou tyto více akčnější a povahy Stefana a Damona odpovídají více seriálu, než knize. Což mi naprosto vyhovovalo, protože jsem se dokázala více vžít do děje.
Musím přiznat, že ačkoliv je celý příběh psán z pohledu Stefana, víc jsem si oblíbila Damona a to už v předchozích dílech a i když si u mě Stefan zlepšuje svou reputaci, stále ještě jsem mu neodpustila vše, co udělal svému bratrovi.
Jednu a pro mě opravdu podivnou věc bych vykla, proč jsou ty knihy tak krátké? Opravdu nevím, jak chtějí autoři všechnu jeho minulost vypsat, když na sebe knihy navazují s takřka sekundovou přesností a po přečtení třetího dílu jsme se dostaly jen o nějaký měsíc od proměny, pokud se nepletu. To chtějí psát až do důchodu a napsat nekonečnou sérii knih?
Je zajímavé, že tak, jak se mi Upíří deníky nelíbí, tak mám ty Stefanovy ráda. Jsou napsané naprosto odlišným stylem, který více upoutá a nejsou tolik nezáživné.
Další věc, která mě trochu naštvala je i otevřený konec, to mi až moc připomíná knihy ze série. Takže můžu jen doufat, že se to v příštím díle vyřeší s já nebudu muset přemýšlet o tom, jak to dopadne.
A kdybych měla knihu někomu doporučit? No, nejspíš bych ji doporučila všem, co četli nebo viděli Upíří deníky. Rozhodně nebudete litovat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože doufám, že to bude jen a jen lepší.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Žena v černém

13. března 2012 v 21:58 | MaiQa
Autor: Susan Hillová
Překlad: Jan Kozák
Originální název: The Woman in Black
Žánr: Horor
Počet stran: 143
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2012
Anotace: Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají.
Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit.
Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály - či snad odehrávají dodnes?
To nejlepší, co bychom mohli očekávat od viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky.
Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe - jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte?

Tajemství domu

Arthur Kipps je mladý britský právník, který dostane od svého společníka možnost, jak zlepšit své postavení ve firmě. Dostane na starost vyřízení pozůstalosti zesnulé klientky firmy, paní Drablowové. A tak se vydává do městečka Drythin Gifford, plného pověrčivých lidí, ovšem jejich řečem neřečem nepřikládá velkou váhu. Vše se ale změní ve chvíli, kdy na hřbitově spatří pohublou, smrtelně bledou ženu v černém. Arthur se rozhodne všemu přijít na kloub, ale netuší, že její zjevení byl jen začátek.

Knižní horory

Asi nejznámějšími horory jsou ty filmové. Najdete v nich vše, co filmaři považují za dostatečně děsivé. Potoky krve, umírání jak na běžícím páse. Většina filmových hororů končí pro nedostatek herců. Ale co je na tom děsivého, nevím jak vy, ale já se u většiny filmů jen směji nad tím, co filmaři nevymyslí.
Knižních hororů je opravdu málo, tedy těch dobrých. Určitě jste alespoň jednou za svůj život slyšeli jméno, Stephen King, který je právem považován za krále hororu. Jenže musím říct, že Susan Hill mu šlape na paty.

Susan Hill je britská autorka se narodila roku 1942 ve Scarboeough v Yorkshiru. Od roku 1963 se věnuje vlastní tvorbě, kromě příspěvků do novin a časopisů napsala přes třicet titulů - románů pro dospělé, knížek pro děti, povídek. Pro Daily Telegraph psala pravidelný sloupek, zajímá se o divadlo. Napsala hru pro děti a několik rozhlasových her pro dospělé. Divadelní adaptace jejího pozoruhodného románu "Žena v černém" se hrála několik let ve West Endu. Susan Niklová založila nakladatelství Long Barn Books, řídí literární časopis a podíl na obchodě s dárkovými předměty. S manželem a dvěma dcerami žije ve venkovském sídle v Gloucestershire.

Překlad

No, myslím, že překladu nejde nic vytknout. Tedy až na to, že ta dlouhá souvětí opravdu hodně kazila dojem knihy. Krátké a výstižné věty jsou lepší k udržení napětí.

Hodnocení

Ženu v černém jsem začala číst s tím, že to rozhodně bude cokoli, jen ne strašidelná kniha. Rozhodně nepatřím mezi strašpytle, přesto jsem se raději pojistila. Knihu jsem začala číst v poledne, abych ji stihla přečíst za jedno odpoledne, kdyby náhodou. I přesto jsem měla při čtení pocity, jako by mě někdo sledoval, naskakovala mi husí kůže a při každém hlasitějším zvuku jsem sebou cukala. V noci jsem usínala zachumlaná do peřiny a čekala na chvíli, kdy uslyším skřípění houpajícího se křesla. A to jsem knihu četla při světlo, nedokáži si představit, co by to se mnou udělalo, kdybych ji četla v noci. Nejspíš bych pár dní nevylezla z domu a z postele před východem slunce.
Jako první, když jsem knihu uviděla, jsem přemýšlela nad tím, jestli je opravdu možné napsat dobrý hororový příběh na méně než sto padesáti stranách. Susan Hill mě přesvědčila o tom, že jde vše, když se chce a hlavně, když to umíte.
Ovšem kdo čeká, že na něj vybafne duch hned na první straně, ten se mílí. Kniha začíná ve chvíli, kdy je Arthur Kipps již starším mužem, který začíná vzpomínat na události, kterým se zbytek knihy.
Bohužel snad hned od začátku mi bylo jasné, jak některé linky v příběhu skončí, ale ani tak jsem mnohdy nedokázala zastavit proud slz a to hlavně na konci. Vyústění děje bylo velmi nápadité a smutné, ovšem například mě došlo o hodně dříve vše, co mělo být až za dlouho prozrazeno, takže jsem jen čekala na to, jestli byly mé myšlenky správné.
Rozhodně stojí za zmínku i to, že všem, co neholdují knihám mají možnost si Ženu v černém vychutnat v kinech. Na konci února se u nás začala promítat filmová verze této knihy. Za zmínku stojí hlavně to, že v roli Arthura Kippse se objeví Daniel Radcliffe, kterého znáte v filmů o mladém čaroději s jizvou na čele. Takže pokud neradi čtete, podívejte se alespoň na film.

To nejlepší nakonec. Knize dávám 4 hvězdičky, protože ta dlouhá souvětí byla na obtíž.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Nebezpečná láska

9. března 2012 v 14:59 | MaiQa
Autor: Kateřina Petrusová
Žánr: Romantika, Detektivka
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?


Práce

Paige pracuje jako ošetřovatelka, ve chvíli, kdy jí umře její poslední opatrovním, jí její bývalí zaměstnavatel domluví práci u jeho obchodního partnera, který potřebuje ošetřovatelku pro svého syna. Paige se tak stává ošetřovatelkou Michaela Bavetty, který se po autonehodě mentálně vrátil na úroveň asi tříletého dítěte a postupem času začíná přicházet na to, že rodina Bavettových není zrovna kamarádem se zákonem.
Paige si mě získala hlavně pro svoji povahu. Stejně jako ona si můžu cokoli slíbit a stejně to nakonec dopadne opačně. Stejně jako u jejího předsevzetí, že si už nikdy žádného svého pacienta nepustí příliš k srdci.

U Michaela bych byla všemi deseti pro to, aby alespoň jednou za knihu udělal něco, za co bych ho chvíli nenáviděla. Naprosto jsem propadla obou jeho verzím. Té dětské, i té dospělé. I když tu druhou zmiňovanou jsem měla sto chutí místy přetáhnout pánvičkou přes hlavu. Přesto musím uznat, že nejvíce jsem si užívala chvíle, kdy byl tím malým klukem, který říkal přesně to, co si myslel a nepřemýšlel nad tím, jaké to bude mít následky. Naprosto mě uchvátily jeho hlášky, nejvíce vzpomínám na 'házení kachnami'.
Přesto se musím přiznat, že jsem nejdříve moc nevěřila na kombinaci dítěte v těle dospělého. A myslím, že víc jsem se mýlit nemohla, bylo to naprosto dokonale vymyšlené. Za to klobouk dolů.

Mafiánské záležitosti

Hlavním důvodem, proč jsem se na knihu tak těšila bylo to, že v ní bude mafie. To mě naprosto nadchlo. Přecijen jsem ještě nikdy nečetla knihu, kde by se nějaká mafie vyskytovala a všechno je jednou poprvé. Přesto mě vcelku zklamalo, že tam bylo jen velmi mlhavě vysvětleno, o co přesně v téhle rodině jde.

Hodnocení

Opravdu velmi málo se mí stává, abych nevěděla, co přesně mám napsat. U této knihy jsem na tom právě takto. Nevím, co bych měla napsat, jako bych to měla napsat a ani kde přesně začít.
První bod, který mě na knize zaujal byl styl, jakým byla napsaná. Nikdy jsem zrovna neoplývala nadšenými ódy na české autory. Ačkoliv je čeština jazyk bohatý na slovní zásobu, většina autorů s tím neumí pracovat. Nebezpečná láska je
ukázkou toho, co se dá s knihou udělat, když máte ten správný cit a se slovy si hrajete. Po celou dobu čtení jsem se dokázala vcítit do postav a zažívala jsem přesně to, co Paige a musím se přiznat, že jsem jí někdy i záviděla. Kdo by si taky nezamiloval Michaela a nebo Roberta?
Jen jednu věc bych autorce vytkla. Opravdu by nešlo to napsat ještě delší? Jakmile jsem byla za polovinou, modlila jsem se za to, aby se znenadání objevila další písmenka a stránky. Alespoň taková stovka. Nezbývá mi hold nic jiného než alespoň doufat, že vyjde v knižní podobě i příběh Roberta. Ráda bych si ho celý přečetla, ty tři kapitoly mi opravdu nestačili.
Další věc, kterou jsem na knize měla hrozně ráda bylo to, že autorka, ačkoliv jsou hrdinou většinou ti 'zlí', dokázala z nich udělat lidi, o kterých by jste neřekli, že jsou nějak zvlášť zlí. Hrozně se mi to líbilo, že z nich autorka neudělala zrůdy, které vraždí na potkání a jenom kvůli tomu, že po nich vrhnete pohled, který se jim nezamlouvá. Například u Johnnyho se mi ani nechtělo věřit, že by kdy někoho vůbec zabil, byl to opravdu prototyp člověka, kterému by jste řekli všechna svá trápení a který by vám dokázala vykouzlit úsměv na tváři.
Další mojí oblíbenou postavou byl i Robert, který si mě získal tím, jak se staral o svého bratra, ačkoliv jsem ho při některých jeho náladách chtěla zabít. A poté mu useknout prsty a zaledovat.
Abych to tedy shrnula. Mohla bych se ti donekonečna rozepisovat o tom, co mě na knize zaujalo, ale ať přemýšlím jak přemýšlím, nemůžu na ní najít žádný zápor. Tedy až na tu délku, ale to se prostě nějak nepočítá.
Kniha rozhodně patří mezi ty nejlepší, které jsem tento rok přečetla. Naprosto mě zaujala, byla jsem ráda za každou chvíli, kdy jsem ji mohla číst a kam jsem šla, tam jsem o ní básnila. Nečekejte, že na vás v příběhu vybafne upír nebo vlkodlak. Je to příběh, který je možná málo uvěřitelný, ale rozhodně by se stát mohl a kdo ví, možná se někdy něco podobného i stalo.

Nemusím ani přemýšlet nad tím, jaké hodnocení knize dám. Myslím si, že nic jiného než 5 hvězdiček jí ani dát nemohu.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Klub čarodějek – Trable s koštětem

2. března 2012 v 23:17 | MaiQa
Autor: Thomas C. Brezina
Překlad: Michaela Škultéty
Originální název: Kicherhexen- Hilfe, Hexenbesen im Klassenzimmer!
Série: Klub čarodějek (Klukům vstup stále zakázán)
Díl: 2.
Žánr: Dětský a dívčí román
Počet stran: 104
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: Tři členky Dívčího čarodějného klubu mají zase plné ruce práce. Starají se o zvířata starého pana Lisandera. Každé ráno jim dávají krmení. Když kvůli tomu Pim jednou málem přijde pozdě do školy, vyčaruje si létající čarodějné koště. Kouzlo se podaří tak skvěle, že se Pim nechce od svého nového společníka vůbec odloučit. Jenže pak koště uprostřed vyučování zaklepe na okno její třídy... Raz, dva, tři... kouzla začínají. A ty jsi při tom! Pravidla Dívčího čarodějného klubu: Užít si legraci. Hodně se smát. Občas udělat klukům ze života peklo!

Kouzlo

Pim má starosti, které si její kamarádky nedokáží ani představit. Musí se starat o svou mladší sestřičku, její rodiče se hádají a ona pravidelně nestíhá cestu do školy. Na jedné ze schůzek klubu se dívky rozhodnou stanovit, kdy přesně bude každá z nich chodit krmit zvířata do čarovného domu. Pim nemá čas po škole a tak se tam vydá před ní. Jenže zase nestíhá a tak ji napadne jediná věc. Použít jedno z kouzel, aby si mohla vyčarovat koště, jenže její přání nebylo přesné tak, jak si myslela a vše se začíná komplikovat. A do toho ještě třídní schůzky.

Emily a Cosima jsou nejlepší kamarádky Pim a spolu s ní sdílí kouzelný dům a všechna její obyvatele. Mezi ně patří mluvící králík, kozel a slepice. Všechno jsou to začarovaná stvoření, které jsou velmi inteligentní.

Čary máry

Čarodějnice jsem pokaždé zajímavým tématem k vypracování knihy o nich. Ať už je určena pro jakoukoli věkovou skupinu. Určitě každý zná Harryho Pottera, chlapce s čarodějnými schopnosti a jeho dobrodružství. Thomas Brezina se pustil do knihy, která volně navazuje na sérii knih Klukům vstup zakázán, jejich hlavními hrdinkami byly Lissi a Tinka. V každé knize se alespoň jednou použije nějaké kouzlo, které se nějak zvrtne.

Rakušan Thomas Brezina se narodil ve Vídni. Svou první knihu napsal již v osmi letech a měla 30 stránek! První opravdový úspěch však zaznamenal "teprve" v 15 letech, když vyhrál se svými pěti televizními scénáři "Velkou rakouskou cenu pro mládež". Po maturitě na gymnáziu trochu studoval, ale mnohem více se zabýval prací pro televizi. Měl a dosud i má vlastní TV pořady. Spolupracuje s TV a s rádiem rakouské společnosti ORF. A vlastně odtud - tedy z TV - se dostal právě ke psaní knih. Našlo si jej jedno vydavatelství, které mu nabídlo, aby začal psát knížky a on to zkusil. A velmi se mu to zalíbilo. Jako spisovatel píše od roku 1989. Jeho knih (převážně pro mládež) je již více než 400, byly přeloženy do 33 jazyků. Jeho heslo zní: "Čtení by mělo být dobrodružství." A víte, že každý den končí rozepsanou větou, aby mohl následujícího dne rychle navázat na svůj příběh?

Překlad

Kniha se četla opravdu hodně dobře, smála jsem se u ní a ani jsem se nezastavovala nad chybami, kterých bylo opravdu jen minimum, ale jedna věc mě opravdu udivila. V jedné z posledních kapitol to bylo, jako kdyby tam byla vynechaná nějaká část knihy. Proto jsem si musela zbytek domyslet.

Hodnocení

Nejsem a ani se už moc neblížím cílové skupině čtenářek, pro které je tato kniha napsaná. Je to čtení pro dívky, které s tím teprve začínají a nevadí jim, když je kniha od začátku do konce zrychlená. Byl to opravdu frmol, kulila jsem oči nad tím, jak rychle příběh plynul. Myslím, že by nestačilo ho rozepsat alespoň na dalších plus padesát stran. Nejméně.
Přesto jsem si čtení knihy užívala, ačkoliv mi na to stačila půl hodina a já ji měla za sebou. Thomase Brezinu mám opravdu hodně ráda. Jeho knihy (hlavně Klukům vstup zakázán) mě naučili si knihu užít a vracet se k dalším dílům sérií. A taky mě naučili tomu, co vlastně čtení znamená. Dá se říci, že kdyby nebylo jeho knih, nejspíš bych dnes ani nečetla. Proto mám dětskou radost z každé jeho knihu, i když není psaná pro mou věkovou kategorii. Mám ho ráda.
Přes to všechno se mi hrozně líbí, že v knize je dávám důraz na přátelství. V knize je ukázáno, jak by přesně mělo pravé kamarádství vypadat. Když je přítel v prekérní situaci, neotočíte se k němu zády, ale pomůžete mu. To se mi opravdu líbilo, přesně o tomhle by přátelství mělo být a tahle kniha k tomu dívky přímo nabádá. Tím si získává mé další sympatie.


Knize dávám 3 hvězdičky. A to hlavně pro tu část, kdy byl děj přímo násilně useknutý. No a taky proto, protože není pro mou věkovou kategorii, kdyby byla, dala bych jí hvězdiček více.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Ledová královna

26. února 2012 v 15:41 | MaiQa
Autor: Susan Wiggsová
Překlad: Dagmar Brejlová
Originální název: Snowfall at Willow Lake
Série: Příběhy od Vrbového jezera
Díl: 4.
Žánr: Romantický román
Počet stran: 400
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2011
Anotace: Sophie Bellamyová se od rozvodu věnovala jenom své kariéře u mezinárodního soudu v Haagu. Na jednom slavnostním večeru však dojde k teroristickému útoku. Sophie málem přijde o život a smrtelné nebezpečí jí pomůže přehodnotit priority. Chce být zase se svými dětmi a také se svým vnoučkem, kterého téměř nezná. Cestou z letiště však ve sněhové kalamitě havaruje. Naštěstí projíždí kolem místní veterinář a zdá se, že i ve sněhové vánici může přeskočit jiskra…
Život v malém městě však má svá úskalí, a tak se Sophie musí vyrovnat s nevraživostí místních dam stejně jako s tepláky místo večerních toalet. A také s tím, že její nový přítel je o hodně mladší…

Útok

Sophie dala přednost kariéře před rodinou. Její práce ji naplňovala, jak by taky ne, když pomáhala lidem k tomu, aby se měli lépe. Jenže stačila jediná noc a rozhodla se svůj život od základů změnit. Slavnostní večer, na kterém měla přebírat cenu, za své zásluhy pro lidstvo, se stal z minuty na minutu noční můrou. Sophie si teroristé vezmou jako rukojmou a ona poté málem příjde o život. Po téhle události se rozhodne odejít z Haagu a nastěhovat se do Amerického městečka Avalon, aby mohla být se svými dětmi a vnoučkem.

Noah je veterinář v Avalonu. Když se ve sněhové vánici vrací domů, kousek od svého domu zachrání ze závějí Sophie, které před auto skočil jelínek a ona tak nabourala. Noah ji vezme k sobě domů, kde má i ordinaci, a ošetří ji. A v té chvíli přeskočí i první jiskra.

Druhá šance

Druhá šance se má dávat každému, bez ohledu na to, co dotyčný udělal. Jsou druhé šance ve vztazích, při zločinech a nebo třeba v rodině.
Podle mě nejdůležitější druhou šancí je ta, že máte možnost změnit své postoje a být tím, kým chcete být a neohlížet se na přání druhých, ale jen na své. Sophie dostala druhou šanci k životu ve chvíli, kdy přežila teroristický útok a dokázala změnit své životní postoje a priority. Myslím, že právě tohle je důvod k zamyšlení, každý by měl zjistit, co je pro něj důležitější.

Susan Wiggs svou první "knihu" vydala s pomocí dětských nůžek, stránek z bloku, vypůjčené sešívačky a tužky číslo 2 již ve svých osmi letech. V Knize o špatných dětech vyprávěla příběhy sebe a svých sourozenců a první vydání v nákladu jednoho kusu se kompletně vyprodalo.
Kvůli bratrově extrémní reakci na toto první dílko byla Susan nucena odejít do exilu, bavíc své kamarády a sourozence anonymními příběhy o ctnostných sestrách a bratrech, kteří je mučili.
Její první kniha vyšla (bez použití nůžek a sešívačky) v roce 1987. Její knihy jsou ceněny pro detailní vykreslení prostředí i postav a složitých lidských osudů a získali také několik prestižních literárních cen. Rovněž se mnoho jejích titulů může pyšnit titulem bestseller.

Překlad

Překlad knihy byl opravdu povedený. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se sžila s tím, jak je kniha psaná, ale opravdu se to četlo velmi lehce. Sice se v textu pár chybiček našlo, ale bylo jich jen minimum.


Hodnocení

Musím přiznat, že jsem se bála toho, co mě při čtení této knihy čeká. Myslela jsem si, že to bude další z mnoha příběhů o lásce, který nemá hlubší význam a nic zajímavého v tom není. Mýlila jsem se. Po pár stránkách mi bylo jasné, že kniha bude všechno, jen ne o ničem. Možná v ní nebyly žádné nadpřirozené bytosti a
nezabíjelo v se ní jako na běžícím páse, ale tento příběh je o tom, co se může stát každému z nás, bez ohledu na to, co si kdo myslí. Je to příběh o rodině, lásce a rozhodnutí.
V knize se propojuje minulost s přítomností. V jedné kapitole se dostanete do chvíle, kdy byla pro Sophie práce na prvním místě a v další se vrátíte zpět do přítomnosti, ke chvíli, kdy se snaží být se svou rodinou a snaží se s tím, co se začíná tvořit mezi ní a Noahem. Přesto to není nijak nepřehledné. Hrozně se mí líbilo to, jak byly kapitoly rozděleny, mezi každou byl přidán nějaký recept a doplňující informací k ději. To bylo opravdu originální pojetí rozdělení.
Hlavním dějovým tahounek knihy, je bezpochyby vztah mezi Sophie a Noahem, který se po čas knihy vyvíjí a stává se stále vážnějším. Prakticky hned od začátku Noah ví, že je o pár let mladší než Sophie, ale rozhodne si tuto informaci nechat pro sebe.
Jejich věkový rozdíl je nejlépe viditelný v jejich rozdílném chování. Zatímco Sophie je upjatá a nedokáže se moc bavit, Noah je její pravý opak. Je stále jako dítě, jeho dům je plný ,hračiček' a žije z minuty na minutu.
Takhle kniha je rozhodně dobrým společníkem při večerech a dnech, ve kterých si chcete odpočinout. Je plná romantiky, zvratů a čte se velmi rychle a snadno. Sama jsem byla překvapená z toho, jak mě tato kniha zaujala.

Knize dávám 4 hvězdičky, dokázala mě zaujmout, příběh mě donutil přemýšlet, ale na plný počet to nebylo, přesto se k tomu velmi blížila.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Paranormálové - Zlodějka duší

19. února 2012 v 19:45 | MaiQa
Autor: Kiersten White
Překlad: Emílie Harantová
Originální název: Paranormalcy
Série: Paranormálové
Díl: 1.
Žánr: Paranormální fantasy
Počet stran: 339
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2011
Anotace: Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch - paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život…

UPÍŘI
Vidím věci, které ty nevidíš.
VLKODLACI
Vypátrám věci, které tě pronásledují.
VÍLY
Ochráním tě.
VODOUŠI
...Ale teď tě neochráním ani já.

Změna

Evie nikdy nebyla jako její vrstevníci. Nikdy nechodila do normální školy, neměla svoji vlastní zamykací skříňku a nebyla ani na jednom školním plese a aby toho nebylo málo, její nejlepší kamarádkou je mořská panna Lish a už ve svým sedmnácti letech pracuje pro organizaci MAZP, v nichž jsou její zaměstnanci zároveň i rodinou. Do MAZP se dostala prakticky ihned, jakmile se ukázala její schopnost, díky níž vidí paranormály v jejich skutečné podobě a ne v té maskovací. Díky tomu taky prakticky ihned pozná Lease, když ho uvidí v kanceláři s obličejem Raquel.Jenže to není její největší problém. Paranormálové začínají hojně umírat a to co je zabíjí se extrémně nebezpečné a nikdo neví, kdo nebo co to je, ale vše ukazuje na to, že to má něco společného s Evie. Ta musí nejen hledat odpovědi na své otázky, ale i řešit své vztahy se hned dvěma paranormály.

Paranormální paranormálové

Mezi lidmi se to hemží vlkodlaky, upíry, vílami, vodouchy a dalšími paranormálními bytostmi. Žijí mírným a nepozorovaným životem a za normálních okolností by jste nepoznaly, že máte co dočinění s nějakou příšerou. Jejich lidská maskování jsou opravdu dobrá, ovšem pod nimi by jste člověka našli jen s obtížemi.
Pokud vám připadají upíři sexy, určitě by vás nepotěšilo vidět jejich pravou tvář. Pod nádhernou slupkou se totiž skrývá jen rozkládající se mrtvola, která má ke kráse daleko. Jejich pravá těla totiž vypadají přesně tak, jak by vypadala, kdyby byly mrtví.
Pokud máte slabost pro čarodějnice, určitě se vám bude zamlouvat jejich způsob žití. Můžete si ho vyzkoušet sami, pokud jste malé dítě a dostanete se k jezeru, které nějaká obývá. Ovšem nezaručuji, že se ještě někdy vrátíte.
A víly, nádherné a milé? To ani omylem. Jsou to prospěchářské potvory, které by vás nechali zabít, kdyby se jim to hodilo, nebo jim to zachránilo zadek.

Ovšem i tyto bytosti se snaží krotit. Jakmile udělají něco, co by mohlo být nápadné i lidem žijícím v nevědomosti, dostanou na kotníky náramek, který je za každou špatnost potrestá a rozhodně ne moc hezky.

Překlad

Překlad knihy byl opravdu největším kamenem úrazu, co se týče kvality knihy.
Samotný překlad knihy se mi líbil, hlavně názvy kapitol, ovšem hodně mě iritovaly černé chyby v textu. Jistě, nikdo není dokonalý, ani já nemám vše napsané naprosto správně, ale tohle bylo prostě něco. Já osobně nepatřím k těm, kteří sledují ostřížím zrakem každou hrubku v knize, často si ani nevšimnu, že tam nějaká je a když už, je jich jen minimum, ovšem taky tomu bylo naopak. Mnohdy jsem měla problém s tím přijít na to, co tím chtěla překladatelka říci.
Jen takový můj postřeh. Všiml si někdo, že Lease se v originálu jmenuje Lend? Koho sakra napadlo mu to jméno měnit?

Hodnocení

Kniha rozhodně zaujme a to nejen svou obálkou, ale i příběhem, který je svým způsobem opravdu originální. Kniha je napsaná s lehkostí, vtipné chvíle střídají ty akčnější či romantické. Takže si na své příjde opravdu každý.
Hrozně jsem uvítala fakt, že poprvé za hodně dlouhou dobu jsem byla upřímně překvapená z každého zvratu, který se v knize stal. Autorce se rozhodně musí dát palec nahoru za to, že dokázala vymyslet knihu, která má promyšlený děj a nepředvídatelná.
Postavy si mě dokázaly získat, Evie tím, že nejdřív jednala a pak přemýšlela a byla vším nadšená. Bylo to místy dosti nakažlivé. Reth si mě získal už jen tím, že byl takový, jaký byl. Doufám, že v dalších dílech - pokud třeba jen v jednom nebude, půjdu zabít autorku - si zachová svoji povahu a nestane se z něho slaboch. Je naprosto úžasným záporákem. I když přiznávám, že postava víly alias víláka - jak jinak ho mám nazvat? - mi přišla trochu divná. No a abych nebyla nevděčná, Lease si mě také dostatečně získal, i když jsem jej měla na začátku trochu raději, ale to je můj problém.
I přes překážky v podobě horšího překladu se kniha četla opravdu dobře. Měla jsem ji přečtenou téměř okamžitě a ještě nějakou dobu o ní přemýšlela.
Na knize je také zajímavé to, jak je ukončená. Na konci dílu se vyřeší problém se vyřeší hlavní zápletka a tak je jasné, že nový díl se rovná novému příběhu. Na což se já osobně těším.

Knize dávám 4 hvězdičky, jelikož mě zaujala. Myslím, že nebude problém si domyslet, za co je ta jedna dolů.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Pořád mi pijou krev

16. února 2012 v 18:42 | MaiQa
Autor: Kimberly Pauley
Překlad: Eva Konečná
Originální název: Still sucks to be me
Série: Pravdivá zpověď Miny Smithové (Pijou mi krev)
Díl: 2.
Žánr: Upírská fantasy
Počet stran: 291
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2011
Anotace: S upířím klukem Georgem a nejlepší kamarádkou Serenou po boku se Mině zdá, že má celý život před sebou. Ale pak přijdou rodiče s tím, že se budou stěhovat. Někam do zapadlého městečka, kde škole vládnou usměvavé roztleskávačky a nabušení sportovci. Mina musí nahrát svou smrt a všechno opustit, včetně George a Sereny. Dokonce ani upírský kurz o změně podoby jí nezvedne náladu. Najednou se objeví Serena s novinkami, z nichž se Mině doslova zatočí hlava. Možná jí to s upírskými špičáky více sluší, ale vůbec to neznamená, že je její nový život méně komplikovaný.

Grrr…

Mina se rozhodla, že se stane upírem, ale není to tak jednoduché. První věcí, kterou musí poté udělat je to, že umře. Tím se bude muset vzdát všech svých známých a hlavně své nejlepší kamarádky Sereny. Postava Miny mi sedla a to hlavně díky tomu, jak autorka popsala všechny její myšlenky. Tak, jako Mina přemýšlí i všichni ostatní dospívající a to jedno z plus téhle knihy.

V knize se potkáváme s hrdiny, kteří se objevují teprve v téhle knize, ale i s těmi, které známe z knihy předcházející. Setkáváme se znovu Serenou, která zná tajemství Miny a i přes zákaz za ní přijíždí a s postavou George, upířím přítelem Miny. Jedním z hlavních se stává i Cameron, upír, který patří do klanu Carterů, upírů, kteří dělají už několik staletí potíže. Mě samotnou zaujala postava doktora Jonase - nebo také Plísňáka - a to hlavně díky tomu, jak mu začala říkat Mina. Opravdu mě to vždy pobavilo.

Upíří na druhou

Upíří jsou ve většině knih krev sající monstra, která si svůj osud nevybrala. Většina z nich byla proměněna proti své vůli. Autorka to vzala z druhé strany, co kdyby jste si mohly vybrat, jestli se upírem stanete? Můžete počítat s tím, že po proměně budete takový jako předtím, tedy až na to, že budete potřebovat jednou za čas krev a budete žít déle než ostatní.

Překlad

Na českém překladu knihy se mi opravdu hodně líbilo to, jakým stylem byla psaná. Hlavní hrdinka přemýšlela a mluvila tak, jak se u někoho jejího věku očekává. Přesto kniha nebyla napsaná úplně nespisovně. To je jedna z věcí, které se vidí u knih málokrát a jednoznačně pomohla k tomu, abych si dokázala k hlavní hrdince, hned na začátku, vytvořit kladný vztah.

Hodnocení

Pořád mi pijou krev rozhodně nepatří mezi knihy, které by byly nudné. Alespoň ne pro cílovou skupinu, pro kterou je napsaná. Kniha je trefná, vtipná a většinu času, který strávíte při jejím čtení, se zaručeně budete smát. V knize jsou dobře vykreslené každodenní starosti dospívajících a tak není těžké se do knihy začíst.
U opravdu mála knih se stává, abych se do nich začetla hned na první stránce, u téhle se mi to stalo. Stačilo mi několik vět a věděla jsem, že tohle nebude žádná nuda a kniha mě bude bavit.
Další plus knihy vidím v jejím vykreslením upírů. Kdyby to bylo takové, jaké je to tu, myslím, že by většina z nás ani nepřemýšlela nad tím, abychom se staly jedním z nich. Upíři jsou tu vykreslení jako naprosto normální lidé a to se mi líbilo.
Hlavním záporem knihy je podle mě obálka, která je tak trochu nepovedená. Na první pohled neosloví, pamatuji si, jak jsem ji poprvé zahlédla v knihkupectví. Upírská kniha byla to poslední, co by mě při pohledu na ni napadlo. Rozhodně ale nepatří ani mezi ty, které jsou extrémně nepovedené.
Upřímně stále nevím, co přesně si mám o knize myslet. Zaujala mě, ale přesto si myslím, že to mohlo být i lepší, autorka na to rozhodně má. Přesto jsem se u knihy bavila a po dlouhé době si přečetla něco, co bylo napsané přesně pro mě. Kniha mi byla blízká, byla psaná podobným stylem, kterým já myslím. Hlavní hrdinka jednala tak, jak bych to v té dané scéně udělala já a tím si mě získala.

Knize dávám 4 hvězdičky. Bylo to dobré oddechové čtení, ale vážně bych tu knihu zas tak moc nebrala, přesto mě hodně zaujala.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Upíří deníky - Probuzení

7. února 2012 v 20:48 | MaiQa
Autor: L. J. Smith
Překlad: Lucie Schürerová
Originální název: Vampire Diaries - Awakening
Série: Upíří deníky
Díl: 1.
Žánr: Fantasy, upíři
Počet stran: 247
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2009
Anotace: V dobách kvetoucí italské renesance se bratři Damon a Stefan Salvatore bezhlavě zamilovali do krásné mladé upírky Katherine. Ačkoli bylo její srdce dost velké pro oba, každý z nich ji chtěl mít jen pro sebe. Jejich nesmiřitelný souboj o Katherininu přízeň však vedl k její smrti, po které zůstali dva nesmrtelní, na smrt rozhádaní chlapci se zlomeným srdcem...Po několika staletích se má boj Damona a Stefana opakovat. V malém americkém městě se seznámí s krásnou a chlapci obletovanou studentkou Elen, jejíž podobnost s Katherine je neuvěřitelná...
...všichni kluci po mně touží, ale já chci jen Stefana. Je krásný, tajemný a donedávna mně ignoroval a vyhýbal se mi... Asi už vím proč. Má totiž děsivé tajemství, které znám jen já...


Probuzení

Elena je královnou školy, kterou všichni kluci obletují a holky buď nenávidí, nebo za ní dolézají. Před pár lety jí umřeli rodiče při dopravní nehodě a od té doby ji a její sestru vychovává její teta Judith. Musím přiznat, že Elena se mi nelíbila od první chvíle, kdy se v knize objevila. Takže od první stránky. Připadala mi naivní a nelíbilo se mi, jak všechny kolem sebe využívá. Vše musí být po jejím a když není, tak se alespoň kolem ní musí někdo točit. Možná to někomu může přijít roztomilé, ale mě to brnkalo na nervy. No, můžu jenom doufat, že se to s dalšími díly zlepší.

Stefan je prototypem samotářského upíra, který papá jen krev zvířátek a snaží se nezabíjet. Má za sebou zlou a bolestnou minulost a navíc ho jako černá ruka pronásleduje jeho starší bratr. Stefana jsem taky neměla moc ráda, nějak mi nesedl a navíc mám už po krk těch hodných upírů. Přesto mi přišlo roztomilé, jak pořád zdrhal Eleně.

Damon byl asi jediným, kdo mě na téhle knize zaujal. Je starším bratrem Stefana a pronásleduje ho na každém jeho kroku, jelikož čeká na chvíli, kdy se mu bude moci pomstít. Stejně jako jeho bratr usiluje o Elenu, ale ne proto, protože by ji nějak moc miloval, ale protože jí chce jako svou královnu temnoty. Jen mi vadilo, že neměl tu pravou šťávu, na kterou jsem zvyklá.

Rozhodně bych neměla opomenout i Matta, který se stal jednou z mála postav, které mám opravdu ráda. Také si mě získala Bonnie, Elenina kamarádka, která má v předcích kouzelníky.

Upíři

Upírské příběhy se vyprávějí odedávna. Lidé si díky tomu vysvětlovaly mnohé věci, které se stávaly a dodnes můžeme najít ve starých hrobech ukázky toho, jak se pohřbívali lidé, u kterých si ostatní mysleli, že by mohly být upíry.
Upíří deníky se dostaly do popředí zájmu poté, co byla autorka nařčena z toho, že okopírovala nápad Stephenie Meyerové, což je samo o sobě nemožné, jelikož první díl Upířích deníků byl vydán v roce 1991.
L.J. Smith navázala na slávu knihy Drákula a pokusila se udělat dobrou fantasy knihu pro dospívající. Ovšem ne vždy se nám to o co se snažíme povede na jedničku.

Překlad

Musím se přiznat, že styl jakým byla kniha napsaná mi nějak nesedl. No, ono to nebylo tím, že by překlad byl nějak špatný, ale někdy mě opravdu nebavilo si číst popisy šatů a doplňků, který byl obsáhlí na dvě stránky knihy a tak zdlouhavý, že jsem pomalu za chvíli ani nevěděla, jakou měli ty šaty na začátku barvu.

Hodnocení

Knihu jsem četla již podruhé, takže jsem si byla vědoma toho, co mě čeká, přesto jsem se snažila si čtení přečíst. Musím se přiznat, že chvílemi se mi kniha opravdu líbila, scéna byla zajímavá a já jsem s chutí četla dál. Těžší to bylo s tím zbytkem u kterého jsem se nudila tak, že to nejspíš ani není možné.
Jakožto fanoušek seriálu jsem si moc na své nepřišla, tenhle díl nebyl moc akční. Bylo mi také líto toho, že jsem se nedokázala s postavami ztotožnit. Hlavně Elena a Stefan mi lezly krkem. A musím se přiznat, že na konci jsem byla ráda, že se Stefanovi stalo to, co se mu stalo. Smála jsem se u toho na plné kolo.
Kniha má podle mého jen jedno opravdu velké pozitivum a to jsou deníkové zápisky. Nejvíce mě bavilo právě jejich čtení.
Kniha není sama o sobě špatná. Věřím, že lidem se může líbit a rozhodně si získá fanoušky. Myslím si, že kdybych za sebou neměla už hodně knih tohoto žánru, líbila by se mi o hodně lépe. Přesto je podle mě lepší, když si přečtete nejdříve jinou knihu od autorky a až potom deníky. Autorka umí psát dobré knihy, ale tahle série se jí hold moc nepovedla.
Knihu nemůžu přímo doporučit. Není zase tak moc špatné, jsou i horší a myslím, že by bylo lepší, kdyby si ji lidé přečetly. Na konec můžu jen doufat, že se kniha bude líbit více než mě.

Po dlouhém přemýšlení dávám knize 2 hvězdičky, protože jednu si nezaslouží a tři také ne. Další díly snad budou lepší.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Zdroj obrázků - http://weheartit.com/
 
 

Reklama